Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5078/2008

33

Cdo 5078/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. S., zastoupeného Mgr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem v Hustopečích, Mrštíkova 15, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Ladislavem Hráčkem, advokátem se sídlem v Brně, Cejl 72, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2007, č.j. -141, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, č.j. -106, (mimo jiné) uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 100.000,- Kč s 0,0273 % úroky z prodlení denně od 24. 6. 2000 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze tří žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost dalších žalovaných, a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným. Soud prvního stupně dovodil, že je-li na smlouvě o půjčce podepsané věřitelem i dlužníkem uveden podpis žalovaného s údajem o tom, že je ručitelem, lze mít za to, že ručitelský závazek vznikl dohodou, kterou akceptoval i věřitel. Údaj o tom, že žalovaný je ručitel, splňuje požadavek písemné formy a vyplývá z něj úmysl, pokud se žalovaný sám jako ručitel označil, ručit za dlužníka, jehož závazek vůči žalobci byl ve smlouvě vymezen. Předpoklad pro vznik povinnosti ručitele plnit dluh za dlužníka uvedený v , , ve znění pozdějších předpisů, byl splněn.

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku věci samé ve vztahu k žalovanému J. K. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi žalobcem a žalovaným. Odvolací soud uzavřel, že žalobce ve vztahu k žalovanému J. K. (v řízení před soudy nižších stupňů druhému žalovanému) neunesl povinnost tvrzení, neboť se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím pouze na základě tvrzení, že žalovaný je vůči němu v postavení ručitele, které není dostačující, protože neobsahuje právně významnou skutečnost, a to kdy a jakým způsobem žalovaný převzal ručení za závazek dlužníka ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 6. 2000 (jehož splnění se po dlužníkovi jako po prvním žalovaném žalobce rovněž domáhal). Na výzvu odvolacího soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k jeho prokázání ( , , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) žalobce nereagoval. Vedle toho odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že smlouva o půjčce písemné prohlášení ručitele neobsahuje, je-li pod textem smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem pouze uvedeno jméno žalovaného, který je označen jako ručitel. Dohoda o ručení tak nebyla uzavřena.Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce v měnícím výroku ve věci samé (hodnoceno tak podle obsahu) dovoláním, v němž ohlásil dovolací důvod podle Dovolatel prosazuje, že žalovaný tím, že podepsal u označenou jako smlouva o půjčce, z níž vyplývá závazek dlužníka, a označil se na ní jako ručitel, na sebe převzal ručitelský závazek. Při jednání a podpisu si byl žalovaný vědom, že přebírá povinnost k úhradě dlužné částky „a s převzetím ručení jako přistupitel k závazku“ byl seznámen. Jiný důkaz k prokázání tvrzení, že žalovaný převzal ručení, než smlouvu o půjčce s podpisem žalovaného žalobce nemá. Přijetí názoru odvolacího soudu by podle dovolatele znamenalo, že bez písemného prohlášení, že přebírá ručení, by k převzetí ručení nebyl dostatečný ani samotný podpis ručitele na směnce. Navíc žalobce prosazuje, že žalovaný se s ním jako s věřitelem svým podpisem dohodl, že uspokojí jeho nárok a splní za dlužníka jeho závazek, a tudíž se jedná o přistoupení k závazku podle obč. zák. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. ).

Dovolání – přípustné podle ustanovení – není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny, jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ). Uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nesprávně zjistil obsah právního úkonu žalovaného uvedeného ve smlouvě o půjčce, uplatňuje tím dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, vysvětlil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (jiného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46, uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.

Není sporu o tom, že výslovné prohlášení žalovaného, že přebírá ručitelský závazek, smlouva o půjčce neobsahuje. Samotný podpis žalovaného u jeho jména a příjmení s označením ručitel, nelze považovat za prohlášení, kterým žalovaný jako ručitel na sebe vzal vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, neuspokojí-li ji dlužník. Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. sice předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým či systematickým, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k tvrzené vůli je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. však nemůže projev vůle měnit či nahrazovat. Je-li pro prohlášení, kterým vzniká ručení, stanovena v ustanovení , větě druhé, obč. zák. pod sankcí absolutní neplatnosti ( obč. zák.) písemná forma, je třeba, aby toto prohlášení bylo v ě určitě zaznamenáno. Nestačí, že účastník ke svému jménu pouze připojí označení ručitel a svůj podpis.

Vznik ručení podle ustanovení obč. zák. nelze ztotožňovat se vznikem závazku směnečného rukojmí podle ustanovení čl. I., až 32 , směnečného a šekového. Úvahy dovolatele v tomto směru jsou proto nepřípadné.

Tvrzením, že žalovaný se podpisem smlouvy o půjčce s ním dohodl o přistoupení k závazku dlužníka, uplatňuje dovolatel v rozporu s ustanovením novou skutečnost, a proto k ní dovolací soud nepřihlížel.

Závěr, že žalobce neunesl povinnost tvrzení stran skutečnosti, kdy a jakým způsobem žalovaný převzal ručitelský závazek, nebyl dovoláním zpochybněn.

Lze uzavřít, že dovolateli se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – dovolání zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a (žalovanému náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalobce /dovolatel/ na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2010

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu