Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 747/2010

U S N E S E N Í

Bytového podniku v Praze 3 v likvidaci

Pozemkového fondu České republiky

, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o nahrazení rozhodnutí ministra zemědělství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. – 87, takto:

I. Dovolání

se

v části, v níž směřuje proti výroku II. usnesení odvolacího soudu,

odmítá

.

II. Jinak

se

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. – 87,

zrušuje

.

III. Ve výrocích I. a II.

se zrušuje

i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 2. 2009, č. j. – 67, a

věc se

v témže rozsahu

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Odvolací soud ve výroku I. potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud odmítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby bylo „změněno“ (nahrazeno) rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 23. 1. 2008, č. j. 1928/2008 – 10000, jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu – ze dne 6. 9. 2007, č. j. 26858/07 – 17170. V témže výroku odvolací soud potvrdil i výrok II. usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Ve výroku II. změnil odvolací soud výrok III. usnesení soudu prvního stupně tak, že „žalobkyni nebude vrácen soudní poplatek ve výši 2.500,- Kč“. Ve výroku III. pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Výše identifikované rozhodnutí ministra zemědělství, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu, mělo být nahrazeno tak, že na pozemek parc. č. 3532, zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, se nevztahuje zákon o půdě ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “). Soud prvního stupně při rozhodování vycházel z právního názoru vysloveného v předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu, že žalobu je nutné odmítnout podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Odvolací soud na takto vyjádřeném názoru setrval, neboť rozhodnutí podle je rozhodnutím předběžné povahy, kterým nemohou být práva žalobce založena, změněna, určena nebo zamítnuta. Toto ustanovení zakládá pravomoc příslušného ústředního orgánu státní správy rozhodovat v pochybnostech o tom, zda se jedná o nemovitost, na kterou se vztahuje Takovým rozhodnutím je řešena pouze otázka, zda konkrétní nemovitosti jsou nebo nejsou zemědělským majetkem ve smyslu , a to nejen ve vztahu k uplatněnému restitučnímu nároku. Tímto rozhodnutím se pouze stanoví, zda nemovitosti jsou zemědělským majetkem, tj. zda jsou splněny předpoklady pro přechod správy nemovitosti na Pozemkový fond České republiky. Nejde tedy o rozhodnutí, na základě kterého by k takovému přechodu došlo. Možnost přezkoumání tohoto rozhodnutí přichází v úvahu v případném soudním řízení vedeném o určení práva hospodaření žalobce k uvedenému majetku. V dané věci žaloba směřuje proti rozhodnutí, které nemůže být přezkoumáno v řízení podle části V. , a je tedy na místě ji podle odmítnout.

Proti tomuto usnesení (výrokům I. a II.) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „soud druhého stupně podání dovolání proti napadenému rozhodnutí výslovně připustil“ a že „dovolání směřuje podle část věty před středníkem proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby)“. Důvodnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že v předchozím odvolacím řízení (jehož výsledkem bylo zrušení prvního usnesení soudu prvního stupně) rozhodoval senát 24 Co, ačkoliv k tomu nebyl podle rozvrhu práce příslušný. Ve věci měl rozhodovat senát č. 14 Co. „V žádném ze dvou odvolacích řízení nerozhodovali zákonní soudci.“ Soud prvního stupně neměl tedy přihlížet k právnímu názoru soudu odvolacího a učinil-li tak, mohlo to mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu a rozhodnutí ministra zemědělství vydaná podle nejsou z přezkumu podle části páté vyloučena. Obdobně již rozhodoval Nejvyšší soud i soud odvolací ve svém rozhodnutí ze dne 15. 5. 2009, č. j. – 37. S argumenty uvedenými v těchto rozhodnutích se odvolací soud žádným způsobem nevypořádal. Nesprávný je i závěr odvolacího soudu, že v případě odmítnutí žaloby se nevrací již zaplacený soudní poplatek. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný k dovolání uvedl, že dovolání nepovažuje za důvodné a navrhl, aby jej „soud odmítl jako zjevně bezdůvodné, případně aby jej zamítl.“

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

V rozsahu, v němž dovolatel napadá výrok I. usnesení odvolacího soudu, se jedná o dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby. Dovolání by tedy v tomto rozsahu mohlo být shledáno přípustným ve smyslu za obdobného užití a 3 Vzhledem k tomu, že v daném případě již jednou odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a zavázal ho svým právním názorem, přičemž soud prvního stupně následně rozhodl jinak než ve svém prvním usnesení, je dovolání přípustné podle a

Dovolání je i důvodné.

Předně však dovolací soud nepovažuje za důvodnou námitku, že ve věci rozhodoval nesprávně obsazený odvolací soud. Podle judikatury Ústavního soudu se garance základního práva na spravedlivý proces vztahuje i na dodržování pravidel pro určení zákonného soudce ve smyslu d, a to dodržováním pravidel zakotvených v příslušném rozvrhu práce ve smyslu až o. s. ř (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 11, svazek č. 13, str. 71, veřejnosti dostupný též na internetových stránkách Ústavního soudu,

http://nalus.usoud.cz

). V daném případě je ovšem nutno uvážit, že senáty 24 Co a 14 Co Městského soudu v Praze byly podle rozvrhu práce na rok 2008 určeny k rozhodování obsahově příbuzných agend. Senát 14 Co byl příslušný k rozhodování „[…] o opravných prostředcích ve věcech C proti rozhodnutím vydaným dle části V s výjimkou věcí rozhodovaných Pozemkovým úřadem a to včetně věcí s cizím prvkem.“ Senát 24 Co byl příslušný k „rozhodování o opravných prostředcích ve věcech agendy C proti rozhodnutím dle části V. z celého obvodu MS v Praze včetně věcí s cizím prvkem, pokud jde o odvolání proti rozhodnutím soudu I. stupně ve věcech rozhodovaných Pozemkovým úřadem“ (viz internetové stránky Ministerstva spravedlnosti,

http://portal.justice.cz

).

Ve věci původně rozhodoval ve smyslu jako ústřední orgán státní správy Ústřední pozemkový úřad Ministerstva zemědělství a tak nelze kompetenci senátu 24 Co Městského soudu v Praze ve smyslu textu rozvrhu práce pro projednávanou věc vyloučit. Dovolací soud tedy v daném postupu nespatřuje porušení pravidel rozvrhu práce, tedy ani porušení práva dovolatele na zákonného soudce. Řízení tak není ani zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nesprávný je však právní závěr odvolacího soudu o nemožnosti přezkoumání napadeného rozhodnutí správního orgánu v soudním řízení na základě žaloby podané podle a násl. Podle ustálené judikatury rozhodnutí vydané podle představuje přímý zásah do rozsahu práva hospodaření, k jehož dovršení není dalšího správního rozhodování třeba (viz téhož zákona), a to i tehdy bylo-li vydáno mimo spor založený tzv. restitučními právními předpisy (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 1998, sp. zn. – 24, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. , veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu,

www.nsoud.cz

). Jinými slovy řečeno, takové rozhodnutí nemůže být považováno za rozhodnutí předběžné povahy, neboť právo hospodaření k nemovitosti, na níž se vztahuje , přísluší pozemkovým fondům ve smyslu tohoto zákona ex lege, a k dovršení změny subjektu oprávněného hospodařit s takovou nemovitostí již není třeba dalšího (následného, konečného) rozhodnutí.

K dané problematice se vyjádřil i Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že „[…] rozhodnutí podle , ve znění pozdějších předpisů, […] je svou povahou věcí spadající do práva soukromého, neboť je zde rozhodováno správními orgány s důsledky ve vztahu k vlastnickému právu k nemovitostem“ (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. – 16). Proti takovému rozhodnutí je podle Nejvyššího správního soudu možné podat žalobu podle části páté

Nejvyšší soud pak k uvedené problematice konstatoval, že „účelem rozhodnutí správního orgánu podle , nejen posouzení otázky, zda se na konkrétní nemovitost právní režim tohoto zákona vztahuje, ale právě i určení subjektu, jenž je s touto nemovitostí oprávněn hospodařit, tedy toho, jenž pro stát jako vlastníka věci vykonává správu nemovitosti. Tyto případy je nutno odlišovat od sporů charakterizovaných jako spory restituční, neboť zde rozhodnutí podle cit. zákona působí coby rozhodnutí předběžné povahy k otázce, zda se na uplatněný restituční nárok vztahuje právní režim či , o mimosoudních rehabilitacích. Takto je též nutno přistupovat k závěrům dovozeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek č. 43, pod č. 187, veřejnosti dostupném též na internetových stránkách Ústavního soudu,

http://nalus.usoud.cz)

.“

V témže rozhodnutí Nejvyšší soud dodal, že „pravomoc soudů ve smyslu musí být nazírána pod zorným úhlem práva hmotného, tedy zda se jedná o projednání nároku pramenícího ze vztahů občanskoprávních, pracovních, rodinných či obchodních. Pokud je tedy obecně přijímáno, že právo hospodařit s věcí, jež se nachází ve vlastnictví státu, je součástí vlastnického práva, jež je obecně upraveno předpisy práva soukromého (především ), pak nemůže být uzavřeno, že projednání a rozhodnutí o tomto právu nenáleží do pravomoci civilních soudů, ač je k tomu podle zákona povolán v první řadě jiný státní orgán“ (viz již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ).

Jestliže se tedy jedná o žalobu směřující proti rozhodnutí správního orgánu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, pak podle může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Není sice vyloučeno, aby se žalobce domáhal přehodnocení rozhodnutí správního orgánu až v řízení o žalobě na určení práva hospodaření, avšak nemůže mu být odepřeno, aby se domáhal nahrazení správního rozhodnutí žalobou podle části V. , jestliže k tomu byly splněny výše konstatované, zákonem stanovené, podmínky. Jinak by muselo být uzavřeno, že soud odepřel výkon spravedlnosti.

Nejvyšší soud z těchto důvodů považoval usnesení soudu odvolacího za nesprávné, a proto postupoval podle , části věty za středníkem, a toto usnesení zrušil ve výroku I i v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v témže rozsahu (tedy ve výrocích I. a II.) i jeho usnesení a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti výroku II. napadeného usnesení, v němž bylo rozhodnuto o tom, že se žalobci nevrací již zaplacený soudní poplatek, není přípustné. Rozhodnutí o vrácení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé, a proto nepřichází v úvahu přípustnost podle Dovolání proti takovému rozhodnutí není zákonem připuštěno ani v , či Dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl ( a ).

Soudy jsou v dalším řízení ve smyslu , části první věty za středníkem, ve spojení s vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. dubna 2010

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu