Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 134/2009

U S N E S E N Í

Domovního bytového družstva Praha 2

B. P.

, zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem Praha 6, Nový lesík 7, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2007, č. j. znění opravného usnesení ze dne 29. března 2007, č. j. -48, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání ze dne 12. 1. 2006, č.j. -25, uložil žalované vyklidit byt č. 9, II. kategorie, sestávající z kuchyně, pokoje a příslušenství, ve 3. pochodí domu čp. 552 v P., O. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“) do 15 dnů po zajištění přístřeší, současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že rozhodnutím představenstva žalujícího družstva (dále též „Družstvo“) ze dne 28. 5. 1998 byla žalovaná z Družstva vyloučena z důvodu neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce, že k odvolání žalované členská schůze Družstva, konaná dne 18. 3. 1999 potvrdila usnesení představenstva, že oznámení o usnesení členské schůze jí bylo doručeno dne 23. 5. 2002, že žalovaná nepodala žalobu na určení neplatnosti usnesení družstva, a že vzniklý dluh na nájemném není dosud zcela uhrazen. Ačkoliv soud prvního stupně prováděl dokazování, rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť shledal, že zákonné podmínky pro jeho vydání byly splněny.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, č.j. -47, ve znění opravného usnesení ze dne 29. března 2007, č. j. -48, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že ve věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu , a že nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou ve smyslu ustanovení , neboť žalované byla doručena žaloba spolu s usnesením ze dne 31. 5. 2005, č.j. -5, jímž jí bylo uloženo, aby se k ní ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení písemně vyjádřila v případě, že žalobcův nárok zcela neuzná, byla poučena o povinnosti vyjádřit se ve stanovené lhůtě, vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, jakož i o tom, aby v případě, nemůže-li tak ve stanovené lhůtě učinit, sdělila soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, a na výzvu soudu jej prokázala. Usnesení ze dne 31. 5. 2005, č.j. -5, bylo žalované ve smyslu ve spojení s doručeno fikcí dne 14. 7. 2005, přičemž k věci se vyjádřila až podáním ze dne 24. 8. 2005. Odvolací soud konstatoval, že je nerozhodné, že žalovaná si zásilku fakticky převzala teprve dne 19. 7. 2005, a její námitku, že s ohledem na svůj věk a zdravotní stav nemohla na výzvu soudu reagovat, neshledal důvodnou. Poukázal na to, že dosažení určitého věku samo o sobě nijak nedokazuje, že účastník nemohl výzvě soudu vyhovět, a žalovaná neprokázala, že by jí v možnosti vyjádřit se bránil její zdravotní stav, případně jiný závažný důvod.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ani důvodnost neopřela o žádné zákonné ustanovení. Uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že jí je 79 let, že je nemocná, starobní důchodkyně, a že proto nemohla reagovat na výzvu soudu podle Rovněž namítá, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu ustanovení obč.zák., podle něhož vyloučený člen družstva má nárok na bytovou náhradu podle obč.zák, kterou se rozumí náhradní byt nebo ubytování. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 29. března 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V projednávané věci dovolatelka výslovně neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Se zřetelem k obsahu dovolání a k odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že odvolacímu soudu vytýká, že jí uváděné okolnosti nebyly shledány vážnými důvody, pro něž se nemohla k žalobě ve stanovené lhůtě vyjádřit, a že nesouhlasí s tím, že její povinnost k vyklizení bytu byla vázána toliko na zajištění přístřeší.

Podle u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání ( ). Podle odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Z citované zákonné úpravy tedy vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v – jen z hlediska naplněnosti zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání ( ), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká ( ).

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. jeho usnesení ze dne 9. 1. 2001, sp.zn. , uveřejněné pod C 23 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. ze dne 25. 1. 2001, sp.zn. , ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. , a ze dne 21. 8. 2002, sp.zn. ) je ustálena v názoru, že řešení otázky, zda tvrzené důvody jsou vážnými důvody bránící žalovanému se vyjádřit ve věci ve smyslu , postrádá příslušný judikatorní přesah (význam pro rozhodování jiných věcí stejného druhu) a je významné jen pro konkrétní projednávanou věc. Pro řešení této otázky tedy nelze považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné.

Dovolatelka dále vytýká soudům obou stupňů, že při rozhodování nevzaly v úvahu ustanovení § 714 a 712 obč.zák., z nichž vyplývá, že bytovou náhradou pro vyloučeného člena družstva se rozumí náhradní byt nebo ubytování.

Jsou-li předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v , případně zda nejde o řízení, které je podle koncentrováno ze zákona. Odvolací soud tak přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně pouze z výše uvedených hledisek a věcí samou, resp. otázkou bytové náhrady se nezabýval a ani zabývat nemohl. Pro úplnost lze poukázat na to, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. 11. 1997, sp.zn. , dovodil, že skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele – mimo jiné z důvodu podle ve znění před novelou provedenou – je přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu především podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Jedině za splnění této podmínky může soud rozhodnout, že nájemci tato bytová náhrada přísluší, a to tehdy, je-li splněna i další podmínka – důvody zvláštního zřetele hodné. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl rovněž v rozsudcích ze 4. 4. 2001, sp.zn. , z 24. 7. 2001, sp.zn. , a dále např. v usneseních z 20. 9. 2006, sp.zn. , a z 26. 10. 2006, sp.zn. , a sdílí ho i v projednávané věci.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu jej dovolací soud podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. března 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu