Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2881/2008

U S N E S E N Í

MUDr. D. D

M. D.,

zastoupenému Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, za účasti

L. B

., a

K. B

., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem v Kladně, Štítného 1344, jako vedlejších účastníků, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2007, č. j. –639, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. –567, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. června 2007, č. j. -623, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal movité věci specifikované ve výroku I. rozsudku a nemovitosti specifikované ve výroku II. rozsudku, do vlastnictví žalovaného přikázal obchodní podíl ve společnosti ESCADO TOURS a TRADE, s. r. o., IČ: 25726994, se sídlem v Kladně, Vodárenská 2314 (výrok III. rozsudku), pohledávku účastníků za Statutárním městem Kladnem, IČ: 234516, ze smlouvy o nájmu bytu a dohody o vypořádání investic ze dne 2. ledna 2002 ve výši 798.629,44 Kč (výrok IV. rozsudku) a pohledávku účastníků za Statutárním městem Kladnem na vypořádání prostředků investovaných do vybudování bytové jednotky ve vlastnictví Statutárního města Kladna ve Vodárenské ulici v Kladně, č. p. 2356, ve výši 616.210,89 Kč (výrok V. rozsudku). V části vypořádání peněžních prostředků ve výši 800.000,- Kč, které měl žalovaný po rozvodu manželství účastníků použít na koupi pozemků a prostředků ve výši 300.000,- Kč, které měly být účastníkům vyplaceny na životním pojištění společností Nationale Nederland, žalobu zamítl (výrok VI. rozsudku), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků částku 622.920,02 Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VIII. a IX.).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 15. října 2007, č. j. –639, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v , a podává je z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel podle obsahu dovolání spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda je přípustné, aby žalovaný rozvedený manžel v případě, že návrh na vypořádání zaniklého společného jmění rozvedených manželů (dále jen SJM) byl podán druhým z manželů před uplynutím zákonné tříleté lhůty pro vypořádání zaniklého SJM ve smyslu § 149 odst. 3 obč. zák. (správně zřejmě: ve smyslu § 150 odst. 4 obč. zák.) a žaloba mu byla doručena až po uplynutí zmíněné lhůty, měl možnost ještě ve svém prvním procesním úkonu vůči soudu sám označit další věci, které by měly být v rámci vypořádání zaniklého SJM rovněž vypořádány. Nesprávnost napadeného rozhodnutí pak spatřuje v tom, že odvolací soud možnost „rozšíření“ rozsahu zaniklého SJM pro účely vypořádání soudem po uplynutí zákonné tříleté lhůty za splnění shora uvedených podmínek nepřipustil.

Podle ustálené judikatury v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (i společného jmění manželů) může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku. Tento závěr učinil Nejvyšší soud České republiky za využití předchozí judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5061), kdy v návaznosti na to současně dovodil nepřípustnost uplatnění společné pohledávky v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM), pokud nebyla uplatněna v tříleté zákonné lhůtě podle § 150 odst. 4 obč. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž poznamenal, že předchozí praxe, která umožňovala kdykoliv během řízení o vypořádání BSM navrhnout nové položky k vypořádání, vycházela ze starší úpravy, která předpokládala, že soud z úřední povinnosti „pátrá“ po majetku v BSM a že je povinen vypořádat jeho celou masu. Tento názor, který v praxi mimo jiné vedl k neúměrnému prodlužování sporů, neboť umožňoval neomezené rozšiřování vypořádávaného majetku, je však neudržitelný vzhledem k novější hmotněprávní úpravě vycházející zejména z posílení dispozitivního charakteru norem upravujících vypořádání BSM a také k vzhledem k uplatnění zásad projednací a dispoziční v občanském soudním řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Závěr o nepřípustnosti dodatečného zahrnutí společné pohledávky do režimu zaniklého BSM po uplynutí zákonné tříleté lhůty v rámci jeho vypořádání soudem, od něhož se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit, a který lze vztáhnout i na vypořádání zaniklého SJM, je použitelný i v souzené věci, kdy dovolatel po uplynutí zákonem stanovené tříleté lhůty podle § 150 odst. 4 obč. zák. požadoval, aby byly vypořádány „obchodní podíl žalobkyně v obchodní společnosti Sdružení lékařů Centrum s. r. o. a společný závazek účastníků z titulu půjčky poskytnuté svědkem G.“. Z uvedených důvodů závěry odvolacího soudu odpovídají ustálené judikatuře.

S ohledem na uvedené je v této souvislosti třeba označit za správný názor odvolacího soudu, který požadavek žalovaného, aby mu bylo umožněno dodatečné „rozšíření rozsahu“ vypořádávaného zaniklého SJM, nepřipustil i s poukazem na to, že žalovaný měl (stejně jako žalobkyně) možnost v zákonem stanovené tříleté lhůtě od zániku SJM vypořádání zaniklého SJM u soudu navrhnout. Polemizuje-li dále žalovaný s tímto závěrem s poukazem na to, že v případě, že by sám podal žalobu na vypořádání zaniklého SJM po podání žaloby žalobkyní do uplynutí tříleté zákonné lhůty, muselo by být řízení o jeho žalobě zastaveno z důvodu překážky litispendence, tato námitka je v posuzované věci bezvýznamná již proto, že žalovaný tím uplatňuje skutečnosti, na nichž není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že procesně úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu