Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4644/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně CZECH PRODUCTS, s.r.o., se sídlem v Kladně, Josefa Hory 1448, PSČ 272 01, IČ 62967541, zastoupené JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem v Roztokách, Najdrova 2185, PSČ 252 63, proti žalované dm drogerie markt s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova 1485/19, PSČ 370 01, IČ 47239581, zastoupené JUDr. Vladislavou Halodovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Náměstí Přemysla Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, o zaplacení částky 224.422,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. -185, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. listopadu 2007, č. j. -137, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 224.422,96 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle ustanovení (dále rovněž jen „ “) ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ust. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázek souvisejících s obchodními vztahy mezi obchodními řetězci a jejich dodavateli, tvrdíc, že kromě kupních smluv uzavřených mezi účastníky v písemné formě na určité časové období (dále jen „roční smlouvy“) byla konkludentně uzavřena smlouva, jíž charakterizuje jako „faktury žalované - naše platby za ně“, podle níž platila žalovanou vyúčtovanou cenu za služby spojené s prodejem svého zboží v prodejnách žalované (zejména reklamního a marketingového charakteru) a žalovaná jí za to měla garantovat odběr jejího zboží „po dobu trvání tohoto závazkového vztahu, který žalovanou nikdy nebyl ukončen“. Porušením této povinnosti jí žalovaná měla způsobit v období od června do srpna 2003 škodu ve formě ušlého zisku ve výši částky požadované žalobou. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soud dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na právním závěru, že ani v době platnosti ročních smluv nebyla žalovaná povinna odebírat od žalobkyně zboží, a tím méně lze její povinnost poskytovat žalobkyni prodejní místo a nakupovat její zboží dovodit v době po ukončení trvání poslední z nich, tedy po 1. říjnu 2002. Neporušila-li žalovaná v období od června do srpna 2003 vůči žalobkyni žádnou povinnost ze závazkového vztahu [§ 373 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)], nemůže mít povinnost k náhradě škody ve formě ušlého zisku žalobkyně za uvedené období. Tomuto závěru nelze vytknout rozpor s hmotným právem, ani s rozhodovací praxí soudů.

Námitka, že řízení před soudy obou stupňů trpí vadami, spočívajícími v tom, že soudy obou stupňů „posuzovaly žalobu v rozporu s jejím skutečným zněním, tím de facto rozhodovaly jiný spor a použily jiné předpisy, než kdyby posuzovaly žalobu dle znění žalobního petitu“, je podřaditelná pod dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Především je však z formulace dovolacího důvodu zřejmé, že ve skutečnosti nejsou namítány vady řízení, nýbrž nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, jež dovolací soud - jak je uvedeno shora - neshledal.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ věta první a ]. Mohl se přitom s ohledem na ustanovení zabývat pouze obsahem dovolání podaného v zákonné dvouměsíční lhůtě a nikoliv již důvody uvedenými v jeho opakovaných doplněních.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované její náklady řízení, sestávající z odměny advokátky za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení , bodu 5., , , a vyhl. č. , ve znění účinném od 1. září 2006 částkou 10.000,- Kč, z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném od 1. září 2006, a z náhrady 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč, celkem tedy ve výši 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. dubna 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu