Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 850/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně MD Real, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, tř. 1. Máje 481, PSČ 709 00, identifikační číslo 25 84 11 49, zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, PSČ 728 84, proti žalovanému Ing. P. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně HELIOS Praha a. s., identifikační číslo 26 14 50 65, zastoupenému JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 722/13, PSČ 301 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č. j. -87, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala určení pravosti své pohledávky přihlášené do konkursu na majetek úpadkyně HELIOS Praha a. s., identifikační číslo 26 14 50 65 (dále jen „úpadkyně“) ve výši 153,615.452,20 Kč (výrok I.), v části, ve které se domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 20,212.902,80 Kč, řízení zastavil (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o zamítnutí žaloby a ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „“).

Dovolatelka rekapituluje svá tvrzení v průběhu řízení, skutková zjištění soudů obou stupňů i jejich právní závěry a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož předmětem smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení (dále jen „obč. zák.“) může být i pohledávka budoucí, přičemž podmínkou je pouze to, že jde o určitou a existující pohledávku. Dovolatelka namítá, že odvolací soud si odporuje, uvádí-li, že postoupit lze jen existující pohledávku, a současně, že postoupena může být i pohledávka budoucí, tedy neexistující. Zdůrazňuje, že konkrétní pohledávky, u nichž se domáhá určení pravosti, vznikly z titulu smluvních sankcí, které v době uzavření smlouvy o zajištění postoupením pohledávek neexistovaly. Nemohly proto být ani postoupeny. Umožňuje-li zákon výslovně zajišťovat budoucí pohledávky, nelze z toho dovozovat, že je možné disponovat „neexistující věcí“. Závěr odvolacího soudu, že budoucí pohledávky lze postoupit, je tak v rozporu s ustanovením obč. zák. Proto navrhuje, aby Nejvyšší zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k článku II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že k otázce, zda smlouvou o postoupení pohledávky může být postoupena i budoucí pohledávka, se Nejvyšší soud vyslovil již v řadě svých rozhodnutí. V rozsudku uveřejněném pod číslem 80/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že postoupením přechází pohledávka na nového věřitele v té podobě, v jaké v okamžiku postupu existovala, včetně tzv. vedlejších práv, i když nejsou ve smlouvě o postoupení pohledávky výslovně konkretizována. Pohledávka, která je zajištěna smluvní pokutou, přechází na postupníka včetně práva na smluvní pokutu bez ohledu na to, zda toto právo spojené s pohledávkou bylo v době postoupení pohledávky již splatné, či dosud nesplatné, popřípadě se jednalo teprve o budoucí nárok. Ke stejnému závěru se přihlásil i v rozsudku ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. , v usnesení ze dne 29. března 2007, sp. zn. , usnesení ze dne 19. července 2006, sp. zn. a dalších svých rozhodnutích. Závěr odvolacího soudu je s těmito rozhodnutími v souladu.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl [ a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2010

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu