Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2558/2007

28

Cdo 2558/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Pozemkového fondu České republiky

, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 77, proti žalovanému

Ing. E. H.

, zastoupeného JUDr. Pavlem Polákem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kamenný Vrch 5436, za účastni V. T., jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2007, č.j. -180, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. Petra Zderčíka na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení vedlejšímu účastníku V. T. k rukám advokátky JUDr. Evy Kabelkové částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

      Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 4. 2006, č.j. -144, tak, že určil, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 23. 6. 2005 (pod číselným označením „30PR05/03“), jejímž předmětem byl bezúplatný převod pozemků parc. č. 40/5, 111/1, 111/7, 130/1, 136/2, 140/1, 142/1, 142/11, 296/1, 407/2, 263/51 (díl 2), 263/52 (díl 2) v katastrálním území Železná Ruda na žalovaného, je neplatná. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na žádaném určení má žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení , jelikož na základě účastníky uzavřené smlouvy dosud nebyl proved vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jako nesprávný však odmítl právní názor, že ustanovení , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně jiných zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) upravuje postup Pozemkového fondu toliko v případech prodeje zemědělských pozemků, nikoliv v případě jejich bezúplatného převodu oprávněným osobám, jimž vzniklo právo na poskytnutí jiného (náhradního) pozemku podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“). Vzal za prokázané, že právo na bezúplatný převod pozemků získal žalobce jeho postoupením od oprávněné osoby na základě postupní smlouvy ze dne 15. 6. 2003. Smlouva o převodu pozemků z vlastnictví státu, jíž uzavřel jako nabyvatel s žalobcem dne 23. 6. 2005, byla uzavřela v tzv. zvláštním režimu, postupem upraveným usnesením prezidia Pozemkového fondu České republiky ze dne 7. 6. 2005 (jež bylo 1. 7. 2005 zrušeno), aniž by záměru převést pozemky předcházelo oznámení Pozemkového fondu České republiky o zahájení prodeje pozemků, které bylo třeba i v tomto případě zveřejnit způsobem uvedeným v ustanovení Nedodržení zákonem stanoveného postupu při uzavírání smlouvy činí podle závěru odvolacího soudu smlouvu absolutně neplatnou podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Subsidiárně odvolací soud dodal, že takto uzavřený (dvoustranný) právní úkon odporuje též dobrým mravům a je projeven diskriminace ostatních oprávněných osob, oproti nimž byl žalobce při uspokojení svého práva (získaného jeho postoupením) podstatně zvýhodněn.

      Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež označil za přípustné podle , a uplatnil v něm dovolací důvod podle , nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Zpochybňoval názor odvolacího soudu, že postup při bezúplatném převodu pozemků oprávněným osobám podle zákona o půdě byl současně regulován též Podmínku předchozí publikace záměru pozemky převést v době uzavření smlouvy (23. 6. 2005) nestanovil. Institut veřejné nabídky pozemků určených k převodu přinesl až , jímž byl (s účinností od 14. 4. 2006) novelizován. I vzhledem k množství v té době neuspokojených nároků oprávněných osob nebylo vyloučeno, aby byl postup upraven usnesením prezidia žalobce, při jehož dodržení došlo k převodu i v posuzovaném případě.  Nároky osob, jež je získaly postoupením podle ust. zákona o půdě, byly s nároky původních oprávněných osob rovnocenné, jak lze usoudit i z ust. K jejich rozlišení došlo až mnohem později, v době, kdy byl již nárok žalovaného uzavřením smlouvy uspokojen a nemohl tudíž zaniknout ani v důsledku ustanovení zákona o tzv. restituční tečce (tedy podle ), která byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. zrušena toliko ve vztahů k původním oprávněným osobám a jejich dědicům. Současně žalovaný argumentoval i tím, že bez splnění publikační povinnosti žalobce uzavřel dalších cca 4.600 smluv, kterým převedl do vlastnictví jiných osob více než 2.200 ha pozemků. Odmítl i argumentaci vedlejšího účastníka, nájemce předmětných pozemků, který podle jeho názoru nemá přednostní právo na odkoupení pozemků ani podle Z toho žalovaný dovozoval, že smlouvu uzavřel v souladu s právními předpisy a nezasáhl přitom ani do práv vedlejšího účastníka. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

      Žalobce i vedlejší účastník se ve svých vyjádřeních se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu ztotožnil. Dovolání označili za nedůvodné a navrhli, aby je Nejvyšší soud zamítl.

      Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. čl. II, bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).  Po zjištění, že dovolání proti pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání ( věty prvé ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

      Vady řízení, k nimiž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalovaným v dovolání, tedy zda rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení věci či nikoliv ( ), a to z pohledu otázek označených v dovolání.

      Po právní stránce je rozsudek odvolacího soudu založen na závěru, že při uzavírání smluv o převodu náhradních pozemků oprávněným osobám podle zák. o půdě (v období od 1. 1. 2003 do 14. 4. 2006) byl Pozemkový fond České republiky povinen postupovat i podle S tímto názorem žalovaný nesouhlasí.  

      K otázce právního režimu smluv o převodu náhradních pozemků oprávněným osobám za pozemky nevydané podle § 11 odst. 2 zák. o půdě, které byly uzavřeny v době od 1. 1. 2003 do 14. 4. 2006 oprávněnými osobami (případě osobami, která získaly restituční nárok jeho postoupením; § 33a odst. 1 zák. o půdě) a Pozemkovým fondem České republiky, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyslovil. Již v rozsudku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 6, ročník 2008, pod pořadovým č. C 5293), dospěl k závěru, že

pro posouzení platnosti právního úkonu, který má být titulem přechodu vlastnického práva k pozemku, není rozhodující obsah vnitřního předpisu Pozemkového fondu České republiky (jako jednoho z účastníků občanskoprávního vztahu), ale toliko právní úprava provedená obecně závazným předpisem.

Za nesprávný označil názor, že od 1. 1. 2003 (po zrušení , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech), nebyl postup Pozemkového fondu České republiky při poskytování náhradních pozemků právně regulován. Již v té době totiž platil , který poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám začlenil do systému převodů, v zákoně uvedených, jak výslovně plyne i z ust. tohoto zákona. Nedodržení postupu při převodu náhradních pozemků stanovených tímto zákonem má za následek  absolutní neplatnost smlouvy podle obč. zák.

      V zájmu stručnosti dovolací soud odkazuje na právní argumentaci obsaženou v odůvodnění shora označeného rozsudku (jež je veřejnosti k dispozici i na webových stránkách Nejvyššího soudu) a dodává, že k závěrům v něm formulovaných se přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích (za mnohé srovnej kupříkladu usnesení ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. ; ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. ). Neshledává přitom žádné relevantní důvody, pro které by se od něj měl odchýlit právě v nyní posuzované věci. Pro úplnost sluší se uvést, že nyní opětovně řešenou otázkou se v minulosti zabýval i Ústavní soud, který výklad právních předpisů podaný dovolacím soudem označil za ústavně konformní (k tomu srovnej jeho nález ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. ). Pro právní posouzení věci je nepodstatná (právně nezávažná) i námitka žalovaného o množství žalobcem uzavřených smluv o převodu náhradních pozemků oprávněným osobám v roce 2005, event. o rozsahu dosud neuspokojených nároků. Právě s ohledem na množství neuspokojených nároků oprávněných osob (i osob, které nároky získaly jeho postoupením a sledovaly tím cíle komerční či spekulační) bylo třeba bezpodmínečně trvat na dodržení zákonem stanoveného postupu při převodu náhradních pozemků, který byl jedním z prostředků k zajištění rovného postavení oprávněných osob při uspokojování nároků a vylučoval libovůli či dokonce svévoli Pozemkového fondu České republiky.

      Z pohledu uplatněných dovolacích důvodů (a jejich obsahového vymezení) je tedy rozsudek odvolacího soud správný. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž přihlíží z povinnost úřední ( ), dovolání zamítl ( části věty před středníkem).

      O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a 142 odst. 1 za situace, kdy žalovaný v dovolacím řízení nebyl úspěšný a plný úspěch ve věci v něm měli žalobce i vedlejší účastník, jež byli i v dovolacím řízení zastoupeni advokáty, kteří jejich jménem podali vyjádření k  dovolání.  K jejich nákladům proto patří vždy odměna advokáta stanovená paušální sazbou 20.000,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů), krácená o 50% na částku 10.000,- Kč, jelikož  v dovolacím řízení jejich zástupci učinili vždy po jednom úkonu právní služby ( téže vyhlášky); spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokátů 300,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů) a částkou 2.060,- Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ), činí náklady žalobce i vedlejšího účastníka shodně 12.360,- Kč.

      Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.  

předseda senátu