Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 886/2009

U S N E S E N Í

Městské části Praha – Koloděje

1) V. K.

, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7,

2) Hlavního města Prahy

, zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059 a

3) Pozemkového fondu České republiky

, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2008, č. j. -104, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž v řízení vedeném podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) byla zamítnuta žaloba, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že účastník 1) není vlastníkem nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku I. téhož rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“). V tomto rozsahu mělo být nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 4. 1. 2007, č. j. PÚ 8432/93/4, jímž tento úřad rozhodl o nároku účastníka 1) uplatněném podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Právnímu předchůdci účastníka 1) (osoby oprávněné) byly předmětné nemovitosti odňaty zneužitím dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., v zájmu komunistického režimu, a tedy bez právního důvodu. Byl tak naplněn restituční titul podle Stěžejní otázkou daného řízení ovšem byl vztah a , kterým se upravují některé otázky související se , u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění (dále jen „ “). Aplikaci posledně uvedeného právního předpisu „prosazovala“ žalobkyně, z čehož dovozovala, že právo účastníka 1) na vydání předmětných nemovitostí zaniklo, když svůj nárok jako osoba oprávněná neuplatnil v tomto zákoně stanovené prekluzivní lhůtě. Tomuto argumentu odvolací soud nepřisvědčil.

podle odvolacího soudu nemusí být aplikován všude tam, kde k přechodu majetku na stát předcházel právní akt v podobě rozhodnutí vydaného podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Žádné ustanovení nevylučuje svou aplikaci i v případě, že majetek formálně přešel na stát na základě uvedeného dekretu. To zejména je-li prokázáno, že pro použití dekretu nebyly splněny podmínky v něm stanovené, a ustanovení tohoto dekretu byla zneužita v období po 25. 2. 1948, jako tomu bylo v souzeném případě. je sice ve vztahu k speciálním právním předpisem, avšak v případě že jsou splněny podmínky pro restituci podle a tyto podmínky jdou nad rámec , pak není důvod neaplikovat Tento svůj právní názor opřel odvolací soud o nálezy Ústavního soudu, které v napadeném rozhodnutí citoval. Právní předchůdce účastníka 1) se neprovinil ve smyslu dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., přičemž stát se chtěl jen zmocnit v období po únoru 1948 jeho majetku. Došlo tedy ke zneužití zmíněného dekretu. Aplikace je tak v daném případě přiléhavá.

Tento rozsudek napadla v „celém rozsahu“ žalobkyně. Přípustnost dovolání dovozuje ze zásadní právní významnosti napadeného rozhodnutí a jeho důvodnost staví na tom, že odvolací soud věc po stránce právní nesprávně posoudil. Dovolatelka spatřuje pochybení odvolacího soudu v nesprávné aplikaci na daný případ. Dovolací soud by se tak měl jako otázkou zásadně právně významnou zabývat především vztahem mezi a č. a pravidly jejich aplikace. „Mají-li dva právní předpisy navzájem povahu zákona speciálního, je vyloučeno na otázky upravené speciálním předpisem aplikovat zákon obecný.“ Skutečnost, že se jedná o majetek odňatý osobě, která se neprovinila vůči československému státu, je definičním znakem vymezujícím působnost v jeho . Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Účastník 3) k dovolání uvedl, že „má za to, že skutkový stav byl zjištěn úplně. Dovolání se týká pouze posouzení otázky právní. Z tohoto důvodu ponechává Pozemkový fond ČR rozhodnutí na úvaze soudu.“

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu a O takovou situaci by se jednalo tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v jeho rozhodování dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání není přípustné.

Dovolací soud se problematikou aplikace zabýval již v několika svých rozhodnutích. V rozsudku ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. (veřejnosti dostupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu,

www.nsoud.cz

) při posouzení vztahu zákonů č. a č. Nejvyšší soud konstatoval, že: „jde o komplex norem, které tvoří celek, upravující restituce zemědělského majetku a jsou spolu provázány řadou ustanovení. K vydání zmocnil zákon o půdě v Českou národní radu. Tímto zákonem pak byly mj. rozšířeny skutkové podstaty, tvořící právní důvod pro vydání zemědělského majetku oprávněným osobám, a to postupem podle zákona o půdě. Ostatně již z názvu tohoto zákona vyplývá, že upravuje některé otázky související se zákonem o půdě – mimo novou skutkovou podstatu vydání zemědělského majetku osobám, které jej pozbyly podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů, .... , státním občanům, kteří se neprovinili proti československému státu, jsou to např. otázky kompetence státních orgánů při provádění zákona o půdě. Jde tedy o normu, která spolu se zákonem o půdě tvoří jednolitý celek, a nejde tedy ve vztahu k zákonu o půdě o skutečně zvláštní normu. Z toho vyplývá, že se ani nevylučuje využití restitučních důvodů podle obou zákonů, pokud jsou dány.“

Není tedy vyloučeno, že nárok konkrétní oprávněné osoby je možno podřadit pod více restitučních důvodů, jestliže k přechodu vlastnického práva na stát došlo zneužitím dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb., zejména stalo-li se tak v rozhodném období, tedy po 25. 2. 1948. Jestliže je takové (zne)užití dekretů prezidenta republiky možno v konkrétním případě kvalifikovat jako politickou persekuci nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu a zároveň jako konfiskaci, na niž se vztahuje , pak pro uplatnění nároku na vydání zemědělských pozemků postačuje, pokud k němu došlo před uplynutím lhůty podle Tak tomu také v daném případě bylo.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na shodných právních názorech, přičemž zcela přiléhavě citoval rozhodnutí Ústavního soudu a soudu Nejvyššího, a z těchto právních závěrů vyvodil adekvátní důsledky pro rozhodnutí ve věci samé.

Dovolací soud tedy neshledal, že by v napadeném rozhodnutí byla řešena otázka zásadního právního významu, a proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl ( a ).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žádnému z účastníků v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu