Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4744/2008

21

Cdo 4744/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně P. V., zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd č. 409/19, proti žalovaným 1) BENZINA, státní podnik "v likvidaci" se sídlem v Praze 10, Třebohostická č. 987/5, IČ 00012033, zastoupenému JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, 2) MEXX CLANROY a.s. (dříve Clanroy Sales, a.s. nebo CLANROY a.s.) se sídlem v Praze 10, Šrobárova č. 1869/14, IČ 26426927, 3) České republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu v Praze 1, Na Františku č. 32, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2007 č.j. -73, takto:

I. Dovolání žalobkyně se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná dobrovolná dražba "pozemku parcelní číslo 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha - manipulační, ležícího v katastrálním území Úvaly u Prahy, obci Úvaly, kterou organizoval žalovaný 2), a jež se konala dne 17.2.2005". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na návrh žalovaného 1), který měl k výše uvedenému pozemku, jehož vlastníkem byl žalovaný 3), "právo hospodaření", provedl žalovaný 2) jako dražebník na základě dražební vyhlášky ze dne 14.2.2004 č.j. 140/2005 dne 17.2.2005 veřejnou dobrovolnou dražbu, při níž se vydražitelem prodávaného pozemku stala žalobkyně. Žalobkyně následně zjistila, že pozemek, který odpovídal údajům v dražební vyhlášce ze dne 14.12.2004, v potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 28.4.2005 a v protokolu ze dne 11.5.2005, neexistuje, neboť "v katastru nemovitostí není v katastrálním území Úvahy u Prahy, obci Úvaly evidována nemovitost, kterou by bylo možné bez dalšího označit jako pozemek parc. č. 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha - manipulační", když označení pozemků v těchto listinách neodpovídá požadavkům ustanovení ve znění pozdějších předpisů, a že v bodě 3. dražební vyhlášky bylo uvedeno, že "pozemek je situován u ulice Klánovická", avšak "ve skutečnosti je pozemek její součástí". Žalobkyně má za to, že není možné navrhnout ani provést dražbu neexistující věci a že je tedy třeba určit neplatnost dražby.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5.12.2006 č.j. -37 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 7.875,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Lněničky. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobkyně jako účastnice dražby je aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na základě smlouvy ze dne 14.12.2004 o provedení dražby uzavřené mezi žalovaným 1) jako navrhovatelem dražby a žalovaným 2) jako dražebníkem vydražila žalobkyně dne 17.2.2005 "nemovitosti vedené na LV č. 1598 pro k.ú. Úvaly, a to konkrétně pozemek č. 363/8 o výměře 3.776 m2 , ostatní plocha - manipulační, situovaný u ulice Klánovické, poblíž sportovního hřiště", že dne 28.4.2005 bylo žalobkyni vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví takto označeného pozemku a takový pozemek jí byl dne 11.5.2005 předán, že "dne 7.3.2005 byla vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu v k.ú. Úvaly, v jehož souvislosti došlo k přečíslování původní parcely PK 363/8 a ke změně výměr" a byly "nově vytvořeny pozemky parc. č. 2554/2 o výměře 2.055 m2, č. 3461/3 o výměře 11 m2 a 3462/3 o výměře 1.817 m2 v podstatě kopírující hranice původního pozemku PK 363/8" a že žalobkyně je vedena jako vlastnice těchto pozemků. Z výpovědi znalce Ing. Karly Lišky CSc. a kopie snímku katastrální mapy ke dni 4.6.2003 vyplývá, že "pozemek č. 363/8 je přilehlý k ulici Klánovická, ne tedy, že těleso komunikace je jeho součástí". Soud prvního stupně uzavřel, že "pokud byl předmětný pozemek označen parc.č. 363/8, nebylo z tohoto označení zřejmé, že se jedná o pozemek ve zjednodušené evidenci" a že se "nemělo jednat o pozemek ve zjednodušené evidenci, na kterém mělo být z jakékoliv části umístěno těleso pozemní komunikace, ale o pozemek k této komunikaci přilehlý"; předmětný pozemek nebyl v dražební vyhlášce řádně popsán a označen a žalobě bylo ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách vyhověno.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.9.2007 č.j. -73 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému 1) 22.714,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brože a žalovanému 2) 3.000,- Kč a že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně, že by žalobkyně jako vydražitel byla aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. , podle něhož "vydražitel nemůže mít skutečný zájem na vyslovení neplatnosti dražby, podle jejíhož výsledku v souladu se svým očekáváním, pro které se dražby vůbec zúčastnil, nabývá vlastnictví k předmětu dražby, i kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení § 24 odst. 3 zákona skutečně postižena", dospěl k závěru, že žalobkyně jako vydražitel nabyla vlastnické právo k předmětu dražby a její vlastnické právo bylo zaznamenáno do katastru nemovitostí, že není aktivně legitimována k podání žaloby a že žaloba proto musela být zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Namítá, že odvolací soud "mechanicky aplikoval rozhodnutí NS ČR sp. zn. ", neboť nebylo přihlédnuto k odlišnostem, když v posuzované věci bylo "předmětem dražby něco, co po právu vůbec neexistovalo", a že "vyloučením práva vydražitele napadnout dražbu žalobou na vyslovení její neplatnosti by došlo až k odepření ústavním pořádkem České republiky garantovaného práva na soudní ochranu". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nesouhlasí s názorem žalobkyně, že by "předmětem dražby bylo něco, co po právu vůbec neexistovalo", když dražený pozemek byl v dražebních listinách popsán dostatečně určitě a srozumitelně a že v ustanovení nestanoví, že by "pozemek, jež bude předmětem dražby, musel být v dražební vyhlášce či jiné dražební ě označen v souladu se ". Jelikož žalobkyně nebyla výsledkem dražby nijak poškozena a byla zapsána jako vlastník draženého pozemku, "nelze jí v této věci přiznat zákonnou možnost dovolávat se toho, že byla oprávněna k podání žaloby v této věci".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že je přípustné podle ustanovení , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 17.2.2005 - podle , o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. , č. a č. , tedy ve znění účinném do 10.5.2005 (dále jen " ").

Veřejnou dražbou prováděnou podle se rozumí - jak vyplývá z ustanovení tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením ( ). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [ ] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby ( ).

Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení , a to ani jako otázku předběžnou. I když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné dražby podle ustanovení buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem; v takovém případě je legitimován (každý, jehož právní sféry se výsledek dražby dotýká) domáhat se ve smyslu ustanovení žalobou určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2007 č.j. ).

K žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby jsou oprávněni (věcně legitimováni) - jak se uvádí v ustanovení - každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách [ ], dražebními věřiteli jsou zástavní věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (srov. ) a za navrhovatele se považuje osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [ ].

Vydražitel je v zákoně o veřejných dražbách definován jako "účastník dražby, jemuž byl udělen příklep" [§ 2 písm.k) tohoto zákona]. Zákon o veřejných dražbách při vymezení pojmů v § 2 a také v dalších ustanoveních důsledně rozlišuje mezi účastníkem dražby a vydražitelem. Tím, že v ustanovení § 24 odst.3 poskytuje oprávnění (věcnou legitimaci) k žalobě kromě dražebního věřitele a navrhovatele jen účastníku dražby, vyjadřuje zákon o veřejných dražbách současně jednoznačný záměr vyloučit z tohoto oprávnění vydražitele. I když vydražitel - logicky vzato - musel být účastníkem dražby (podle ustanovení se příklep udělí účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání), nelze dále přehlédnout, že udělením příklepu se jeho právní postavení v dražbě změnilo. Na rozdíl od ostatních, v dražbě neúspěšných účastníků dražby, kteří mohli být případnými nedostatky (pochybeními) v provedení dražby dotčeni ve svých právech, vydražitel nemá (nemůže mít) - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení platnosti dražby, podle jejíhož výsledku nabývá (v souladu se svým očekáváním, pro které se dražby vůbec zúčastnil) vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby; i kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení skutečně postižena, opravdový zájem na určení neplatnosti dražby samozřejmě nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby dodatečně (po udělení příklepu) rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky potřebné k úhradě ceny dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, neboť vyslovení neplatnosti dražby nemůže být právním prostředkem k nepřípustnému (v rozporu se zákonem) odvrácení následků plynoucích pro obmeškalého vydražitele z ustanovení a 4 . Judikatura soudů proto již dříve dospěla k závěru, že vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení o veřejných dražbách (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

V projednávané věci žalobkyně vydražila nemovitost a byla zapsána do katastru nemovitostí jako její vlastník; žalobkyně nebyla předmětnou veřejnou dobrovolnou dražbou, nepřesností v označení pozemku a ani provedenými pozemkovými úpravami nijak dotčena na svých právech a nemůže mít tedy opravdový zájem na vyslovení neplatnosti dražby. Rozmyslela-li si dodatečně svůj záměr nabýt k nemovitosti vlastnické právo, nejde o okolnost, která by pro platnost veřejné dobrovolné dražby mohla být významná.

Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Jan Brož osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 960,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému 1) tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.760,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval ( ).

Žalovaným 2) a 3) v dovolacím řízení náklady nevznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá na náhradu svých nákladů s ohledem na výsledek řízení právo, bylo ve smyslu ustanovení věty první, a části věty před středníkem rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu