Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5160C652B069968BC1257A4E0064BA97.html
HTML · 28.46 KB
No categories available
21 Cdo 4744/2008
21
Cdo 4744/2008
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně P. V., zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd č. 409/19, proti žalovaným 1) BENZINA, státní podnik "v likvidaci" se sídlem v Praze 10, Třebohostická č. 987/5, IČ 00012033, zastoupenému JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, 2) MEXX CLANROY a.s. (dříve Clanroy Sales, a.s. nebo CLANROY a.s.) se sídlem v Praze 10, Šrobárova č. 1869/14, IČ 26426927, 3) České republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu v Praze 1, Na Františku č. 32, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 233/2005 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2007 č.j. 58 Co 322/2007 -73, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná dobrovolná dražba "pozemku parcelní číslo 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha - manipulační, ležícího v katastrálním území Úvaly u Prahy, obci Úvaly, kterou organizoval žalovaný 2), a jež se konala dne 17.2.2005". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na návrh žalovaného 1), který měl k výše uvedenému pozemku, jehož vlastníkem byl žalovaný 3), "právo hospodaření", provedl žalovaný 2) jako dražebník na základě dražební vyhlášky ze dne 14.2.2004 č.j. 140/2005 dne 17.2.2005 veřejnou dobrovolnou dražbu, při níž se vydražitelem prodávaného pozemku stala žalobkyně. Žalobkyně následně zjistila, že pozemek, který odpovídal údajům v dražební vyhlášce ze dne 14.12.2004, v potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 28.4.2005 a v protokolu ze dne 11.5.2005, neexistuje, neboť "v katastru nemovitostí není v katastrálním území Úvahy u Prahy, obci Úvaly evidována nemovitost, kterou by bylo možné bez dalšího označit jako pozemek parc. č. 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha - manipulační", když označení pozemků v těchto listinách neodpovídá požadavkům ustanovení § 5 odst.1 zákona č. 344/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a že v bodě 3. dražební vyhlášky bylo uvedeno, že "pozemek je situován u ulice Klánovická", avšak "ve skutečnosti je pozemek její součástí". Žalobkyně má za to, že není možné navrhnout ani provést dražbu neexistující věci a že je tedy třeba určit neplatnost dražby.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5.12.2006 č.j. 6 C 233/2005 -37 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 7.875,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Lněničky. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobkyně jako účastnice dražby je aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na základě smlouvy ze dne 14.12.2004 o provedení dražby uzavřené mezi žalovaným 1) jako navrhovatelem dražby a žalovaným 2) jako dražebníkem vydražila žalobkyně dne 17.2.2005 "nemovitosti vedené na LV č. 1598 pro k.ú. Úvaly, a to konkrétně pozemek č. 363/8 o výměře 3.776 m2 , ostatní plocha - manipulační, situovaný u ulice Klánovické, poblíž sportovního hřiště", že dne 28.4.2005 bylo žalobkyni vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví takto označeného pozemku a takový pozemek jí byl dne 11.5.2005 předán, že "dne 7.3.2005 byla vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu v k.ú. Úvaly, v jehož souvislosti došlo k přečíslování původní parcely PK 363/8 a ke změně výměr" a byly "nově vytvořeny pozemky parc. č. 2554/2 o výměře 2.055 m2, č. 3461/3 o výměře 11 m2 a 3462/3 o výměře 1.817 m2 v podstatě kopírující hranice původního pozemku PK 363/8" a že žalobkyně je vedena jako vlastnice těchto pozemků. Z výpovědi znalce Ing. Karly Lišky CSc. a kopie snímku katastrální mapy ke dni 4.6.2003 vyplývá, že "pozemek č. 363/8 je přilehlý k ulici Klánovická, ne tedy, že těleso komunikace je jeho součástí". Soud prvního stupně uzavřel, že "pokud byl předmětný pozemek označen parc.č. 363/8, nebylo z tohoto označení zřejmé, že se jedná o pozemek ve zjednodušené evidenci" a že se "nemělo jednat o pozemek ve zjednodušené evidenci, na kterém mělo být z jakékoliv části umístěno těleso pozemní komunikace, ale o pozemek k této komunikaci přilehlý"; předmětný pozemek nebyl v dražební vyhlášce řádně popsán a označen a žalobě bylo ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách vyhověno.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.9.2007 č.j. 58 Co 322/2007 -73 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému 1) 22.714,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brože a žalovanému 2) 3.000,- Kč a že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně, že by žalobkyně jako vydražitel byla aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005 , podle něhož "vydražitel nemůže mít skutečný zájem na vyslovení neplatnosti dražby, podle jejíhož výsledku v souladu se svým očekáváním, pro které se dražby vůbec zúčastnil, nabývá vlastnictví k předmětu dražby, i kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení § 24 odst. 3 zákona skutečně postižena", dospěl k závěru, že žalobkyně jako vydražitel nabyla vlastnické právo k předmětu dražby a její vlastnické právo bylo zaznamenáno do katastru nemovitostí, že není aktivně legitimována k podání žaloby a že žaloba proto musela být zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Namítá, že odvolací soud "mechanicky aplikoval rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 32/2005 ", neboť nebylo přihlédnuto k odlišnostem, když v posuzované věci bylo "předmětem dražby něco, co po právu vůbec neexistovalo", a že "vyloučením práva vydražitele napadnout dražbu žalobou na vyslovení její neplatnosti by došlo až k odepření ústavním pořádkem České republiky garantovaného práva na soudní ochranu". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nesouhlasí s názorem žalobkyně, že by "předmětem dražby bylo něco, co po právu vůbec neexistovalo", když dražený pozemek byl v dražebních listinách popsán dostatečně určitě a srozumitelně a že zákon č. 26/2000 Sb. v ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) nestanoví, že by "pozemek, jež bude předmětem dražby, musel být v dražební vyhlášce či jiné dražební listin ě označen v souladu se zákonem č. 344/1992 Sb. ". Jelikož žalobkyně nebyla výsledkem dražby nijak poškozena a byla zapsána jako vlastník draženého pozemku, "nelze jí v této věci přiznat zákonnou možnost dovolávat se toho, že byla oprávněna k podání žaloby v této věci".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř. o.s.ř. "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 17.2.2005 - podle zákona č. 26/2000 Sb. , o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. , č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb. , tedy ve znění účinném do 10.5.2005 (dále jen "zákona o veřejných dražbách ").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách ). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách ] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách ).
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005 , který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách , a to ani jako otázku předběžnou. I když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné dražby podle ustanovení buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem; v takovém případě je legitimován (každý, jehož právní sféry se výsledek dražby dotýká) domáhat se ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. o.s.ř. žalobou určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2007 č.j. 21 Cdo 2690/2006 ).
K žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby jsou oprávněni (věcně legitimováni) - jak se uvádí v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách - každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách [§ 2 písm.c) zákona o veřejných dražbách ], dražebními věřiteli jsou zástavní věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (srov. § 36 odst.3 zákona o veřejných dražbách ) a za navrhovatele se považuje osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§ 2 písm.b) zákona o veřejných dražbách ].
Vydražitel je v zákoně o veřejných dražbách definován jako "účastník dražby, jemuž byl udělen příklep" [§ 2 písm.k) tohoto zákona]. Zákon o veřejných dražbách při vymezení pojmů v § 2 a také v dalších ustanoveních důsledně rozlišuje mezi účastníkem dražby a vydražitelem. Tím, že v ustanovení § 24 odst.3 poskytuje oprávnění (věcnou legitimaci) k žalobě kromě dražebního věřitele a navrhovatele jen účastníku dražby, vyjadřuje zákon o veřejných dražbách současně jednoznačný záměr vyloučit z tohoto oprávnění vydražitele. I když vydražitel - logicky vzato - musel být účastníkem dražby (podle ustanovení § 23 odst.9 zákona o veřejných dražbách se příklep udělí účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání), nelze dále přehlédnout, že udělením příklepu se jeho právní postavení v dražbě změnilo. Na rozdíl od ostatních, v dražbě neúspěšných účastníků dražby, kteří mohli být případnými nedostatky (pochybeními) v provedení dražby dotčeni ve svých právech, vydražitel nemá (nemůže mít) - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení platnosti dražby, podle jejíhož výsledku nabývá (v souladu se svým očekáváním, pro které se dražby vůbec zúčastnil) vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby; i kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách skutečně postižena, opravdový zájem na určení neplatnosti dražby samozřejmě nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby dodatečně (po udělení příklepu) rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky potřebné k úhradě ceny dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, neboť vyslovení neplatnosti dražby nemůže být právním prostředkem k nepřípustnému (v rozporu se zákonem) odvrácení následků plynoucích pro obmeškalého vydražitele z ustanovení § 28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách . Judikatura soudů proto již dříve dospěla k závěru, že vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst.3 o veřejných dražbách (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005 , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
V projednávané věci žalobkyně vydražila nemovitost a byla zapsána do katastru nemovitostí jako její vlastník; žalobkyně nebyla předmětnou veřejnou dobrovolnou dražbou, nepřesností v označení pozemku a ani provedenými pozemkovými úpravami nijak dotčena na svých právech a nemůže mít tedy opravdový zájem na vyslovení neplatnosti dražby. Rozmyslela-li si dodatečně svůj záměr nabýt k nemovitosti vlastnické právo, nejde o okolnost, která by pro platnost veřejné dobrovolné dražby mohla být významná.
Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř. o.s.ř. , § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. § 8 , § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č.110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. ), celkem ve výši 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Jan Brož osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř. o.s.ř. ) ve výši 960,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. uložil, aby žalovanému 1) tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.760,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Žalovaným 2) a 3) v dovolacím řízení náklady nevznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá na náhradu svých nákladů s ohledem na výsledek řízení právo, bylo ve smyslu ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu