Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 678/2010

U S N E S E N Í

a) M. B.

, a

b) V. P.

, obou zastoupených Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Výškovicích, Venclíkova 480/59, za účasti:

1) Moravskoslezského kraje

, se sídlem v Ostravě, 28. října 117,

2) Pozemkového fondu České republiky

, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání účastníka 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2009, č. j. -271, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Účastník 1)

je povinen

zaplatit žalobkyním jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 5.300,- Kč, k rukám Mgr. Jakuba Vepřka, advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Ve

vztahu mezi účastníkem 1) a účastníkem 2)

nemá

nikdo

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jímž tento soud nahradil rozhodnutí správního orgánu, Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Frýdek – Místek, zn. PzÚ 3687/92-B-Mu ze dne 5. 2. 2004, tak, že žalobkyně a), b) jsou podílovými spoluvlastnicemi ideální

1 pozemku p. č. 553/4 – ostatn

í plocha o výměře 3.495 m2, zapsaného na LV 430 pro k. ú. M., a to každá ve výši ideální 1, a účastník 1) je povinen vydat ideální 1 totožného pozemku žalobkyním a), b) do jejich podílového spoluvlastnictví, a to každé ideální 1. Odvolací soud potvrdil též napadené výroky III. a V. rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího.

Původní žalobce, B. B., se jako právní předchůdce žalobkyň domáhal u soudu nahrazení výše označeného správního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nevydání ideální 1 předmětného pozemku, a to podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Předmětný pozemek je zastavěn drobnými a jednoduchými stavbami, které souvisí bezprostředně s léčebným ústavem, neboť zčásti tvoří jeho příslušenství ke stavbě hlavní, ale pozemek není nezbytně nutný pro provoz léčebného u. Při posouzení otázky, zda a do jaké míry je pozemek plochou bezprostředně související a nezbytně nutnou k provozu léčebného u, vycházely soudy zejména ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Schulmeisterové. Ta vycházela z toho, že neexistují žádné právní předpisy, které by se zabývaly otázkou rozsahu venkovní plochy v přepočtu na jedno lůžko pro odborné léčebné y, a proto po nastudování odborné literatury vycházela ze tří ukazatelů: 1) velikosti pozemku na jedno lůžko, 2) zastavěnosti pozemku a 3) poměru zelených ploch. Na základě zjištěných skutečností pak dospěla k závěru, že všechna tato kritéria jsou, resp. budou splněna, jestliže by došlo k vydání ideální 1 předmětného pozemku žalobkyním. Z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že institut překážek ve vydávání nemovitostí je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí, jehož důvodem je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů, který v konkrétním případě převažuje nad účelem a samotným restitučním nárokem na vydání pozemků. Musí být též respektován účel restitučního zákona, a je tedy nutno preferovat vydání pozemku, jestliže o to restituenti usilují a jestliže to zákon výslovně nevylučuje.

Proti tomuto rozsudku podal účastník 1) dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a důvodnost spatřuje v tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání směřuje jen proti té části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto ve věci samé. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku bezprostřední souvislosti a nezbytné nutnosti předmětného pozemku k provozu léčebného u. Závěr, že předmětný pozemek bezprostředně souvisí se stavbou odborného léčebného u, jednoznačně vyplývá ze zpracovaných znaleckých posudků Ing. Schulmeisterové a Ing. Prokše. Odvolací soud se ve svém rozhodování řídil jen kritériem výměry venkovní plochy v přepočtu na jedno lůžko, když by mělo být posuzováno i hledisko provozní, zdravotní, resp. hledisko nezbytnosti předmětného pozemku pro neomezenou možnost pohybu nemocných dětí v areálu léčebného u v průběhu léčby. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud nejprve odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a poté zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Účastník 2) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání účastníka 1) je zcela nedůvodné, neboť oba soudy věc správně posoudily. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí v rámci dovolatelem označených otázek nesplňuje charakter zásadní právní významnosti. Je nadto založeno na adekvátním právním posouzení, a je tudíž věcně správné. Navrhly, aby dovolací soud dovolání odmítl, respektive zamítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu a O takovou situaci by se jednalo tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že v rozhodnutí odvolacího soudu je řešena právní otázka, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přitom se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolání spočívá na nesouhlasu se závěrem odvolacího soudu o tom, že předmětný (vydávaný) pozemek (resp. jeho ideální 1) není nezbytně nutný k provozu léčebného u. Ačkoliv se jedná o závěr právní, neboť jde o interpretaci právního předpisu (zákonného ustanovení), nelze odhlédnout od toho, že posouzení nepostradatelnosti předmětného pozemku k provozu stavby, s níž bezprostředně souvisí, je založeno především na skutkových zjištěních v daném konkrétním případě. Hodnocení těchto skutkových okolností pak přísluší především soudu nalézacímu a v zákonem stanoveném rozsahu též soudu odvolacímu. Naproti tomu soud dovolací je omezen tím, že při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu vychází toliko zejména z obsahu předloženého spisu. Limitace přezkumu skutkových zjištění dovolacím soudem pramení i z toho, že při posouzení, zda rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, vychází dovolací soude opět jen z obsahu spisu, a navíc jen v takových případech, kdy je dána přípustnost dovolání podle nebo b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení.

Jak bylo uvedeno výše, dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle nepřihlíží k důvodům, jež se opírají o ustanovení , a tedy nemůže zohlednit námitku dovolatele, že z provedených znaleckých posudků vyplývá něco jiného, než k čemu ve svém rozhodnutí dospěl odvolací soud.

Nadto odvolací soud ve svém odůvodnění zohlednil relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a soudu Ústavního, a to jako interpretační vodítko při aplikaci (např. nález Ústavního soudu ČR z 23. 10. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 123 ve svazku 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, veřejnosti dostupný též na internetových stránkách Ústavního soudu,

http://nalus.usoud.cz

či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu,

www.nsoud.cz

). V souvislosti se zjištěným skutkovým základem souzeného sporu se pak aplikace těchto judikatorních závěrů odvolacím soudem jeví jako přiléhavá a adekvátní.

Konečně při zvažování významu obrany dovolatele poukazující na provozní a zdravotní hlediska léčebného u nelze než podotknout, že se vydáním ideální poloviny pozemků žalobkyním zakládají spoluvlastnické poměry a nikoli jejich faktický obsah.

Dovolací soud tedy neshledal, že by v napadeném rozhodnutí byla řešena otázka zásadního právního významu, a proto dovolání účastníka 1) jako nepřípustné odmítl ( a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle věty první, , části věty před středníkem a

Ve vztahu mezi účastníkem 1) a žalobkyněmi vznikly žalobkyním v dovolacím řízení v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 5.000,- Kč (srov. , , , , ve znění , č. , č. , a č. – čl. II.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. – čl. II), celkem tedy ve výši 5.300,- Kč. Účastník 1) je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, jenž žalobkyně v tomto řízení zastupoval ( ).

Ve vztahu mezi účastníkem 1) a účastníkem 2) bylo o náhradě nákladů rozhodnuto tak, že nikdo z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť účastník 1) nemá na náhradu nákladů řízení právo a účastníku 2) v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu