Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 521/2009

U S N E S E N Í

Modřanské potrubní,a.s.

Marcele Schürchové - KRIS

, podnikatelce s místem podnikání v Praze 4, Novodvorská 417/143, IČ: 11214783, zastoupené Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Konviktská 24, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2008, č. j. -70, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. září 2007, č. j. -26, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit

„kancelář č. 224 umístěnou v budově bez čp/če, průmyslový objekt, postavené na pozemku parc. č. 3835/35 a budovu bez čp/če, průmyslový objekt, postavenou na pozemku parc. č. 3835/33, vše v k. ú. M.“

(dále jen „kancelář“ a „předmětná budova“), a rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. prosince 2007, č. j. -38, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 7. dubna 2008, č. j. -47, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost vyklidit kancelář a předmětnou budovu do třiceti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 23. září 2008, č. j. -70, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku jen tak, že náklady činí 19.671, 50 Kč a jinak ho i v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku o věci samé) podala žalovaná dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. září 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”)

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě jeho potvrzujícímu výroku o věci samé) upravuje ustanovení a c/

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně bylo vyloučeno, omezeno nebo usměrněno tím, že byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor odvolacího soudu byl jedině a výhradně určující pro jeho rozhodnutí ve věci. Právní názor odvolacího soudu tedy musí mít na rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé. Tam, kde není takový vliv na odlišné pozdější rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy tam, kde není mezi závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a pozdějším odlišným rozhodnutím soudu prvního stupně vztah příčinné souvislosti, nelze dovozovat ani přípustnost dovolání podle

V posuzovaném případě odvolací soud usnesením ze dne 12. prosince 2007, č. j. -38, zrušil v pořadí první (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. září 2007, č. j. -26, především pro jeho nepřezkoumatelnost (podle ) a dále rovněž proto, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ohledně subjektu, který jako nájemce uzavřel s žalobkyní jako pronajímatelkou dne 15. srpna 2005 smlouvu o nájmu nebytových prostor); k (hmotně)právnímu posouzení věci však nezaujal žádné stanovisko. Nelze proto hovořit o tom, že právní názor odvolacího soudu byl určující pro pozdější (vyhovující) rozhodnutí soudu prvního stupně. Za této situace je vyloučeno uvažovat o přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé podle Pro úplnost je zapotřebí konstatovat, že přípustnost dovolání proti tomuto výroku není způsobilé založit ani (nesprávné) poučení (obsažené v napadeném rozsudku), že dovolání je přípustné bez dalšího (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 140 v sešitě č. 6 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

Poté se dovolací soud zabýval přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Dovolatelka v dovolání mimo jiné namítla, že nájemní vztah k nemovitostem

„jako celku“

vznikl mezi účastnicemi řízení

„neformální ústní smlouvou“

a že za měsíc červenec 2006 bylo nájemné uhrazeno bankou již dne 10. července 2006 a dále ještě na podkladě faktury doručené až dne 15. srpna 2006. Těmito námitkami právě takový dovolací důvod, tj. nepřípustný dovolací důvod podle , uplatnila a je nerozhodné, že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , který však nijak obsahově nekonkretizovala. Navíc je nutno zdůraznit, že uvedené okolnosti přinejmenším zčásti tvrdila až v dovolání a tím zároveň uplatnila tzv. „skutkové novoty“. Přehlédla však, že v dovolacím řízení platí (podle ) zákaz skutkových novot (srov. , Komentář, 5. vydání, nakladatelství C.H. BECK, strana 1004, bod 6.).

K vadám podle , které dovolatelka namítla poukazem na to, že v řízení nebyly provedeny výslechy svědků, které navrhla v podání ze dne 28. března 2007, (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává následující. Podle jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Neprovede-li některé z nich, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl ( ), a neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.

V posuzovaném případě žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne 28. března 2007 navrhla výslech tam označených svědků. Soud prvního stupně – vzhledem k právnímu názoru, který zaujal ve svém prvním (zamítavém) rozsudku a také ve druhém (vyhovujícím) rozsudku – využil možnosti upravené v ustanovení věty druhé a navržené svědky nevyslechl; tento postup v obou rozsudcích rovněž takto v souladu s ustanovením odůvodnil. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že i odvolací soud pokládal takto navržené důkazy za nadbytečné, neboť dosud provedené důkazy (dokazování sám zopakoval a také je doplnil) podle jeho názoru postačovaly ke zjištění rozhodného skutkového stavu. Řízení proto není zatíženo vytýkanou vadou, natož pak vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu