Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1054/2008

30

Cdo 1054/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

JEDNOTY, spotřebního družstva Zábřeh

, se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí 45/5, proti žalované

České republice - Úřadu

pro zastupování státu ve věcech majetkových

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování – Územní pracoviště Ostrava, Ostrčilova 4/2691, o 190.980,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2007, č.j. -91, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2007, č.j. -81, v části výroku I., pokud jím byl ve věci samé potvrzen výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. května 2007, č.j. -47, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 137.510,- Kč, a ve výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. května 2007, č.j. -47, ve výrocích II. a III.,

se zrušují

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení

.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podanou žalobou (ve stručnosti shrnuto) domáhala zaplacení částky 190.980,- Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalované na úkor žalobkyně plněním z neplatných smluv ohledně převodu předmětných pozemků, jichž byla žalobkyně původně trvalým uživatelem na základě uzavřených hospodářských smluv a na nichž postavila budovu prodejny č.p. 523. Z tohoto důvodu, žalobkyně s odkazem na obč. zák. požádala Českou republiku – (tehdejší) Okresní úřad v Jeseníku o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické. Vzhledem k následně přijatému , kterým bylo ustanovení § 879c obč. zák. zrušeno, žalobkyně nakonec s žalovanou uzavřela předmětné kupní smlouvy a poskytla jí peněžité plnění. Plenárním nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb., s účinností ke dni 31. prosince 2004, však došlo ke zrušení čl. II. a k obnovení ustanovení obč. zák. Žalobkyně měla tudíž nabýt vlastnické právo k těmto nemovitostem na základě zákonné transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické a nikoliv z titulu uzavřených kupních smluv, které jsou tak neplatné.

Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. května 2007, č.j. -47, výrokem I. uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 53.470,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II. žalobu o zaplacení částky 137.510,- Kč zamítl, a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Meritorní výrok II. jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 137.510,- Kč, soud prvního stupně odůvodnil tím, že tato částka představuje součet kupních cen za pozemek p.č. 426 v katastrálním území J.– město a za pozemek p.č. 1 v katastrálním území Ž., přičemž v daném případě základním předpokladem pro vznik vlastnického práva žalobkyni ze zákona (k 31. prosinci 2004) bylo existující právo trvalého užívání, které podle obč. zák. muselo trvat ke dni nabytí účinnosti , tj. ke dni 1. července 2000. Soud po posouzení obou hospodářských smluv o zřízení práva trvalého užívání národního majetku dospěl k závěru, že smlouvy nevznikly, neboť postrádají podstatné náležitosti dané ust. a odst. 6 vyhl. č. , konkrétně postrádají dohodu o podmínkách vypořádání při zániku trvalého užívání. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že předmětné kupní smlouvy nejsou neplatné a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně. Zcela se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Shodně konstatoval, že ve vztahu k nemovitostem v katastrálním území J.-město a Ž. hospodářské smlouvy taková ujednání (ve smyslu vyhl č. ) neobsahovaly. Skutečnost, že byl použit formulář, který zcela neodpovídal požadavkům vyhlášky, nemůže mít vliv na právní hodnocení těchto smluv, stejně jako na fakt, že s žalobkyní bylo jednáno, jakoby takové smlouvy byly uzavřeny.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen meritorní výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba o částku 137.510,- Kč zamítnuta, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a uplatňuje v něm dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Otázku zásadního právního významu spatřuje

„v posouzení, zda na základě hospodářských smluv o trvalém užívání národního majetku, uzavřených podle ustanovení hospodářského zákoníku a , o správě národního majetku, vzniklo žalobci právo trvalého užívání, když v těchto smlouvách chybí ujednání o podmínkách vypořádání při zániku trvalého užívání podle “

Dovolatelka v další části svého dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že předmětné hospodářské smlouvy jsou platné, když je třeba je vykládat v historickém kontextu, tedy s ohledem na dobu, kdy tyto smlouvy byly uzavírány. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání dovolatelky pouze uvedla, že s rozsudkem odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., souhlasí a považuje ho v této části za věcně správný. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je přitom jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy řečeno, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2009, sp. zn. ).

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. V daném případě dovolatelka v dovolání vymezila právní otázku, zda hospodářská smlouva, resp. hospodářské smlouvy o trvalém užívání národního majetku i přes absenci ujednání o podmínkách vypořádání podle při zániku trvalého užívání zakládají existenci trvalého užívání k předmětným pozemkům. Oba soudy dospěly k závěru, že z důvodu absence ujednání v předmětných hospodářských smlouvách, ve vztahu k uvedeným pozemkům v katastrálním území J.-město a Ž., tyto smlouvy nevznikly, a že tedy žalobkyně k předmětným pozemkům neprokázala existenci vzniku práva trvalého užívání; v tomto rozsahu byl proto žalobní požadavek dovolatelky shledán nedůvodným.

Nejvyšší soud vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu proto zkoumal, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem či judikaturou, což by založilo přípustnost podaného dovolání podle Dospěl přitom k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem i s judikaturou Nejvyššího soudu ( , takže v dotčené části je proti němu dovolání přípustné. Rozhodnutí pak v uvedeném rozsahu přezkoumal podle

Ustanovení , ve znění k 23.8.1976, stanoví, že hospodářská smlouva o odevzdání nemovitého národního majetku do trvalého užívání musí obsahovat „

základní povinnosti trvalého uživatele a podmínky vypořádání při zániku trvalého užívání.“

Ustanovení , hospodářského zákoníku ve znění k ve znění k 23.8.1976, stanoví, že

„právní úkony socialistické organizace jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy.“

Právními předpisy se přitom ve smyslu ústavního ,y Československé socialistické republiky, rozuměly i vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů

státní správy.

Nejvyšší soud v usneseních ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. , a dále ze dne 9. dubna 2009, sp. zn. (in

www.nsoud

), judikoval, že i přes shora citovaná ustanovení, a to zejména s ohledem na dnes platné principy demokratického právního státu, je třeba výklad a aplikaci starého práva podřídit respektování základních principů a hodnot, nemá-li princip právní kontinuity totalitního a demokratického režimu působit destruktivně [(srov. nález Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 2.6.2006, sp. zn. ]. Dovolací soud vzal dále v úvahu především principy dobré víry a právní jistoty, které jsou oporou ideje právního státu vyjádřené v y. Ústavní soud uvedl například v nálezech ze dne 23.2.2005, sp. zn. , a ze dne 8.6.2005, sp. zn. , že jedním ze základních pilířů právního státu podle y je i princip právní jistoty, a to jistotou jeho obsahových hodnot. Proto také za předpokladu, že si subjekt ze všech okolností, které mu byly známy, mohl udělat jediný možný závěr, a to že svá práva nabyl v souladu s platnými zákony

, „… jeho dobrá víra, že právo nabyl od státu v souladu se zákonem, pak

musí být chráněna a nelze v zájmu právní jistoty připustit výklad absolutní neplatnosti právních úkonů, které napříč desetiletími vrací právní vztahy do dávné minulosti.“

V cit. rozhodnutích Nejvyšší soud dále judikoval, že jestliže byly předmětné hospodářské smlouvy připraveným – písemně vyhotoveným a rutinním aktem mocensky identifikovaného státu, který byl následně předkládán k podpisu žalobkyni – Jednotě, spotřebního družstva Z. jako „jiné socialistické organizaci než státní“, a současně, jestliže výkon užívacích práv nebyl po desetiletí ze strany žalované (tj. státu) nikterak zpochybňován, nezbývá než uzavřít, že na straně žalobkyně (Jednoty spotřebního družstva Z.) je dána dobrá víra, že se na základě uzavřených hospodářských smluv trvalým uživatelem předmětných nemovitostí skutečně stala a to s tím důsledkem, že napadené rozhodnutí není v rozporu s hmotným právem. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu s principy právní jistoty a dobré víry a tedy i v rozporu s ideou právního státu vyjádřenou v y ČR - ideou, které je cizí formálně racionální legalita a formální právní stát (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. února, 1996, sp. zn. ).

Z vyloženého je zřejmé, že právní názor odvolacího soudu, resp. obou soudů, je zcela odlišný od právního názoru judikovaného Nejvyšším soudem. Odvolací soud tedy v dovoláním napadeném rozsudku řešil shora vymezenou právní otázku v rozporu s hmotným právem i s judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud z těchto důvodů tudíž podle rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( ) v dovoláním v napadeném rozsahu, tj. v části výroku I., pokud jím byl ve věci samé potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 137.510,- Kč, a ve výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení , zrušil. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil ve shora uvedeném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu