Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4753/2008

30 Cdo 4753/2008

U S N E S E N Í

K. K. N.,

O. L.,

zastoupenému JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o zaplacení 479.900,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2008, č.j. -61, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Leoše Viktorina, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 12.

Stručné odůvodnění:( )

Krajský soud v Brně, rozsudkem ze dne 29. dubna 2008, č.j. -61, podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. února 2006, č.j. -43, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby žalovaný zaplatil částku 479.900,- Kč s příslušenstvím, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, podle nichž žalovaný a pan J. J. jako majitel vozidla Volkswagen Passat 1,9 TDI Variant, registrační značka 2 M1 66557 (dále jen „vozidlo“), uzavřeli smlouvu o zprostředkování ( ásl. – dále jen „o.z.“), na jejímž základě měl žalovaný jako zprostředkovatel za odměnu zprostředkovat zájemci uzavření kupní smlouvy týkající se uvedeného vozidla, přičemž zprostředkovatel byl podle bodu VII smlouvy zmocněn k převzetí kupní ceny vozidla. Dne 25. června 2004 byla uzavřena mezi J. J. a žalobkyní kupní smlouva, jejímž předmětem bylo uvedené vozidlo, přičemž kupní cena mohla být v hotovosti uhrazena k rukám zmocněnce prodávajícího, což bylo skutečně realizováno. Vozidlo bylo kupující předáno, zatímco jeho kupní cena byla J. J. vyplacena dne 30. června 1964 prostřednictvím žalovaného (zprostředkovatele). Následně však bylo zjištěno, že prodávané vozidlo bylo v roce 2003 odcizeno jeho (skutečnému) majiteli, takže prodávající J. J. nebyl vlastníkem tohoto vozidla. Vozidlo pak bylo dne 12.10.2004 vydáno jeho majiteli v SRN. Odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem, byly všechny smlouvy uzavřené v souvislosti s prodejem předmětného vozidla neplatné. Složením částky 479.900,- Kč žalovanému žalobkyně (v daném případě) uhradila kupní cenu vozidla panu J. J., takže žalovaný „figuroval (pouze) jako platební místo“ pro úhradu kupní ceny ve prospěch prodávajícího J. J. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nezískal na úkor žalobkyně majetkový prospěch a není tak ve sporu pasivně legitimován.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobkyně dne 16. června 2008 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně dne 11. července 2008 dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení a má za to, že je dán dovolací důvod uvedený v (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že vzhledem k neplatnosti všech smluv, včetně smlouvy o zprostředkování, nemohl žalovaný fungovat jako pouhé platební místo a fakticky se převzetím kupní ceny na úkor žalobkyně obohatil. Domnívá se, že v daném případě nešlo o plnění z neplatné smlouvy podle o.z., ale o plnění bez právního důvodu dle ustanovení o.z. Odvolací soud proto pochybil, když žalovaný nárok neposoudil podle posledně uvedeného ustanovení. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

K podanému dovolání podal žalovaný vyjádření, v němž se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího a navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II. bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Dovolací soud se v prvé řadě ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v posuzovaném případě se předmět sporu (ve skutečnosti) týká plnění z neplatné kupní smlouvy ve smyslu § 457 o.z., neboť žalobkyně zaplatila kupní cenu předmětného vozidla žalovanému na základě bodu III., bod 2. neplatné kupní smlouvy ze dne 25.6.2004. Dovolací soud v této souvislosti poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle níž z § 457 o.z. vyplývá, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. Věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2005, rozsudek ze dne 5. května 2005, sp.zn. , nebo usnesení ze dne 26. února 2009, sp.zn. ). Nelze pak pominout, že skutková zjištění soudů obou stupňů neodůvodňují závěr, že by to byl žalovaný, kdo by se byl na úkor žalobkyně neoprávněně obohatil, a že by tak byly naplněny předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně ve smyslu ustanovení § 451 o.z. Proto závěr odvolacího soudu, že žalovaný není v předmětné věci pasivně legitimován, je opodstatněný.

Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. , ., , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 12.360,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu