Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1035/2013

28 Cdo 1035/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce M. N., P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/93, proti žalované REALITNÍ DŮM s. r. o., IČ: 271 73 917, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husitská 502/36, o zaplacení částky 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. -189, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. června 2010, č. j. -81, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se Ing. Z. S. (předchůdkyně žalobce, na jejíž místo žalobce vstoupil za odvolacího řízení) domáhala zaplacení částky 600.000,- Kč se stanoveným úrokem z prodlení.

Rozhodnutí ve věci samé odvolací soud opírá o závěr, že žalobce (jeho právní předchůdkyně Ing. Z. Strychová) není ve sporu aktivně legitimován k uplatnění tvrzeného práva (jež je kvalifikováno jako právo na vydání bezdůvodného obohacení – a násl. , - dále jen „obč. zák.“), jelikož i částka 600.000,- Kč, spolu s dalšími 3.000.000,- Kč ( představujícími provizi zprostředkovatele, resp. zálohu kupní ceny) byla žalovanému zaplacena za syna žalobkyně J. S. (zájemce a budoucího kupujícího) žalovanému coby zprostředkovateli koupě nemovitostí, podle zprostředkovatelské smlouvy ( obč. zák.) uzavřené mezi těmito stranami dne 27. 2. 2008. Nejde tudíž o právní vztah vzniklý mezi předchůdkyní žalobce a žalovaným, přičemž věcná legitimace ve sporu z bezdůvodného obohacení byla by – s ohledem na ust. obč. zák. – dána toliko na straně účastníků smlouvy i v případě žalobcem namítané neplatnosti smlouvy či v případě jejího zrušení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež pokládá za přípustné podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “); co do důvodů má žalobce za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Za ně označuje závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcně legitimace ve sporu, namítaje, že částka odepsaná z bankovního účtu jeho předchůdkyně byla poskytnuta pouze coby záloha kupní ceny, sjednané později v částce 3.000.000,- Kč. O uzavřené zprostředkovatelské smlouvě – namítá žalobce – Ing. S. nevěděla a nezamýšlela plnit závazek z ní plynoucí. Z tohoto žalobce dovozuje, že částka 600.000,- Kč je „přeplatkem na kupní ceně“, tedy plněním z právního důvodu, jenž dodatečně odpadl a jenž je žalovaný povinen vydat žalobci; přitom se žalobce dovolává závěrů vyslovených Nejvyšším soudem „v rozhodnutí sp. zn. “. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem dříve zrušen), může být dovolání přípustné jen za splnění předpokladů uvedených v , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Napadené rozhodnutí je založeno na právním závěru o absenci aktivní věcné legitimace žalobce (jeho právní předchůdkyně) k uplatnění práva, v situaci, kdy se nárokovaného peněžitého plnění dostalo žalované na základě smlouvy uzavřené s jinou osobou – synem původní žalobkyně J. S., za nějž závazek plnila předchůdkyně žalobkyně Ing. S. (matka zájemce a kupujícího J. S.).

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že částka 3.600.000,- Kč (tj. včetně nyní k vrácení nárokovaných 600.000,- Kč), byla poukázána z účtu žalobcovy předchůdkyně Ing. S. na účet žalované zcela v souladu s ujednáními shora označené smlouvy (viz její čl. II odst. 1 a čl. III odst. 1 písm. a/), v částkách a lhůtách v ní určených, včetně identifikace plateb symbolem ve smlouvě uvedeným.

Namítá-li žalobce, že jeho předchůdkyně nezamýšlela plnit závazek z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy, jde o tvrzení, jež je – jak vidno – v rozporu s výsledky provedeného dokazování. Samotné hodnocení důkazů ( ) není pak otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění, jež lze zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle ; ten je však možné uplatnit pouze v případech, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována podle , nemohou námitky vůči rozsahu a způsobu zjištění skutkového stavu přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. , spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

K odvolacím soudem řešené právní otázce věcné legitimace ve sporu sluší se pak odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 31/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. ; z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 10. října 2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, sv. 47, č. 156, nebo usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. ), podle které v případě bezdůvodného obohacení vzniklého plněním poskytnutým na základě smlouvy (§ 457 obč. zák.) jsou účastníky závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení účastníci smlouvy, kteří si poskytli vzájemné plnění a pouze jim proto přísluší i věcná legitimace – aktivní i pasivní – ve sporu o plnění ze závazku vzniklého z bezdůvodného obohacení.

Ovšem ani v případě, že částka odepsaná z bankovního účtu žalobcovy předchůdkyně byla žalovanému poskytnuta jako záloha kupní ceny (tedy bez souvislosti s uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvou), nelze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobcovy předchůdkyně, jež i v takovém případě plnila za jiného (budoucího kupujícího), jelikož platí, že plnění za jiného podle § 454 obč. zák. nemusí být pouze na základě smlouvy, ale rovněž na základě sjednané zálohy ve smyslu § 498 obč. zák. (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2007, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s dovolatelem označeným rozsudkem velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. (uveřejněném pod č. 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž dovolací soud řešil otázku, jakou právní úpravou řídí se promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti; na řešení takové otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Dovolatelem citovaná pasáž odůvodnění označeného rozhodnutí je ostatně toliko reprodukcí závěrů odvolacího soudu, jež nebyly předmětem dovolacího přezkumu, nehledě na to, že zmiňované rozhodnutí řeší otázku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení (majetkového prospěchu vzniklého plněním z právního důvodu, jenž později odpadl) právě ve vztahu mezi stranami smlouvy.

Z výše uvedeného vyplývá, že relevantní právní otázky jsou rozsudkem odvolacího soudu řešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Proto napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu přípustné není (srov. , odst. 3 ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované, která by jinak měla na jejich náhradu zásadně právo, v tomto dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu