Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 352/2010

U S N E S E N Í

Bytového družstva U Jezera 2039 - 2042

1. R. B.

a 2. JUDr. M. B.

, zastoupeným JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, vyklizením bytu se zajištěním náhradního ubytování, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání 2. povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2005, č. j. -30, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 2. 6. 2003, č. j. -4, kterým obvodní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2001, č. j. -96, exekuci vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinných do blíže specifikovaného ubytovacího zařízení, jakož i k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, a provedením exekuce pověřil JUDr. Miroslava Hauerlanda, soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že povinní nezpochybnili žádné okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Podáním návrhu na obnovu nalézacího řízení exekuční titul nepozbyl právní moci ani vykonatelnosti a oprávněná (dříve Městská část Praha 13) je aktivně věcně legitimovanou, neboť jí svědčí toto právo přímo z exekučního titulu. Povinní mají zajištěno ubytování v ubytovacím zařízení Městské části Praha 13 v Praze 5 – Stodůlkách, Heranova 1547, o jedné místnosti v 7. NP, prostor č. 21, pokoj A, s možností užívat společné prostory, kterými jsou kuchyňský kout, WC, koupelna a předsíň. Zajištěná místnost v ubytovacím zařízení odpovídá charakteru bytové náhrady určené vykonávaným rozsudkem, tj. náhradnímu ubytování ve smyslu § 712 odst. 4 obč. zák. Skutečnost, že se jedná o rodinu se dvěma dospívajícími dětmi, byla již zohledněna ve vykonávaném rozsudku a nemůže na charakteru přisouzené bytové náhrady ničeho změnit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním 2. povinná a napadenému rozhodnutí vytýká „nesprávnost po stránce skutkové i právní a poukazuje na procesní pochybení soudu“, jenž podle dovolatelky 1. povinnému upřel možnost účastnit se soudního jednání. Následně napadá „rozhodnutí soudu o poskytnutí bytové náhrady“ a vytýká soudům, že při rozhodování nevzaly v úvahu mimořádnou sociální situaci povinných ani to, že je vyklizována rodina se dvěma nezletilými dětmi, které přestěhování negativně ovlivní; soudy tak nezohlednily dostatečně zájmy dětí a jejich právo na přiměřené bydlení. Vyjádřila nesouhlas se zajištěným náhradním ubytováním a namítá, že podle § 712 odst. 4 obč. zák. jsou i jiné možnosti náhradního ubytování (byt o jedné místnosti), které soud nevyužil ve prospěch dětí. Rovněž poukázala na důvody, jež povinné do této situace dovedly (ztráta zaměstnání, zdravotní stav, nesouhlas oprávněného se splátkovým kalendářem), a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.

Protože dovolatelka prokázala, že má vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé ČSSR (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2000 pod č. 25), a protože její dovolání obsahovalo náležitosti zákonem stanovené, mohl je dovolací soud projednat, i když advokátka JUDr. Jitka Kučerová, kterou obvodní soud usnesením ze dne 29. 7. 2009, č. j. -133, ustanovil k žádosti dovolatelky zástupkyní povinných, zůstala nečinná.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy i vytýkané projednání věci soudem v nepřítomnosti 1. povinného), přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. ; usnesení ze dne 26.06.2007, sp. zn. ). Je tomu tak proto, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem jít nemůže. Dovolací soud by ji zohlednil jen, bylo-li by dovolání přípustné (, věta druhá, ).

Obdobně je tomu i v případě vad nalézacího řízení (pokud by skutečně existovaly). Nejvyšší soud již dříve vyložil, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. ).

Napadá-li dovolatelka „rozhodnutí soudu o poskytnutí bytové náhrady“, zpochybňuje ve své podstatě věcnou správnost exekučního titulu, kterou - jak Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích zdůraznil - soud ve vykonávacím řízení není oprávněn přezkoumávat. Skutečnost, že se jedná o rodinu se dvěma dospívajícími dětmi, byla zohledněna v nalézacím řízení i v podkladovém rozhodnutí (srov. odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. , poslední odstavec str. 4), přičemž zajištěné ubytování odpovídá charakteru náhradního ubytování, vyžadovaného exekučním titulem. Soud výkonu rozhodnutí je obsahem rozhodnutí navrženého k výkonu vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení jeho výkonu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová,v.r.

předsedkyně senátu