Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4035/2008

U S N E S E N Í

B. V.

MUDr. M. B.

, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. dubna 2008, č. j. -96, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 4. 2008, č. j. -96, potvrdil rozsudek ze dne 19. 12. 2007, č. j. -77, jímž Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu o zaplacení částky 108.868,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% od 6. 11. 2006 do 31. 12. 2006 a od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75% od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 a od 1. 1. 2008 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody, která měla podle žaloby vzniknout neoprávněným zásahem žalovaného (znalce ustanoveného k vyšetření duševního stavu) do práv žalobce, kterého po odmítnutí dostavit se ke znalci orgány policie předvedly a zlomily mu přitom pravou ruku. Soud dovodil, že vznikla-li žalobci škoda na zdraví, nestalo se tak jednáním žalovaného, který vypracováním znaleckého posudku plnil svou právní povinnost, nýbrž je zřejmé, že tvrzené zranění mělo být způsobeno jinými subjekty (policisty) během předvedení. Z provedeného dokazování navíc nevyplývá, že by znalec při své činnosti porušil právní povinnost nebo že by postupoval v rozporu s dobrými mravy.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že odvolací soud nepostupoval správně při rozhodování o jím vznesené námitce podjatosti, neboť neaplikoval ustanovení Dále tvrdí, že závěr o neporušení právní povinnosti znalce spočívá na nesprávném právním posouzení. Znalec totiž věděl, že ve věci existuje pochybnost o jeho nepodjatosti, nebyl oprávněn znalecký posudek v souladu s ustanovením zákona o znalcích a tlumočnících podávat, čímž došlo k porušení právní povinnosti. Jestliže v důsledku toho přistoupila Policie ČR k předvedení žalobce a způsobila mu přitom újmu na zdraví, je vznik škody v příčinné souvislosti s porušením povinností MUDr. B. Proto je podle dovolatele dána odpovědnost žalovaného ve smyslu ustanovení obč. zák., ale i ve smyslu ustanovení obč. zák., neboť dovolatel se domnívá, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že úmyslné jednání žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Dovolatel mimo jiné napadá závěr o neexistenci vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním znalce a vznikem škody na zdraví, jejíž bezprostřední příčinou bylo zlomení ruky ze strany orgánů Policie ČR při služebním úkonu. Otázka existence příčinné souvislosti je však otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. BECK), neboť v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována; v tomto směru odvolací soud nepochybil, ostatně proti tomu, že příčinná souvislost má být v dané věci zjišťována mezi jednáním znalce a újmou žalobce spočívající ve zlomení pravé ruky činností orgánů policie, uplatněné dovolací námitky nesměřují. Zpochybnění skutkových zjištění však přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. , publikovaný pod č. 8 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994). Stejně tak dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle písm a) , kterým odvolacímu soudu vytýká vady řízení (že odvolací soud nepostupoval správně ohledně rozhodování o jím vznesené námitce podjatosti, neboť měl postupovat podle ustanovení o.s.ř), je proto důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm uplatněným Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže (srov. věty druhé ).

Za této situace je pak nadbytečné zabývat se zásadním právním významem rozsudku odvolacího soudu k otázce, zda žalovaný jako znalec skutečně porušil právní povinnost či zda v souvislosti s provedením znaleckého posudku postupoval v rozporu s dobrými mravy. Jestliže totiž z hlediska řešení dílčí otázky příčinné souvislosti neshledává dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným, nemohl by se ani dovolatelem předkládaný závěr o porušení povinnosti znalce projevit v jeho poměrech kladně (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999); proto ani z hlediska uvedené otázky nemůže mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3 Pak ovšem dovolání žalobce není přípustné, a Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu