Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3624/2008

U S N E S E N Í

RNDr. J. S.

České republice, zastoupené Ministerstvem zahraničních věcí ČR,

se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 5, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č.j. -56, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č.j.

-75, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č.j. -56,

se zastavuje.

II. Dovolání žalobce proti výrokům I. a III. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č.j. -75,

se odmítá

.

III. Žalované

se nepřiznává

vůči žalobci náhrada nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolatel výslovně dovoláním napadl i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47, ročník 2006).

Dovolání žalobce proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č.j. -75, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č.j. -56, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, číslo sešitu 3, ročník 2003, str. 90) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Pokud žalobce dovoláním rovněž napadá rozsudek odvolacího soudu ve vedlejším výroku III. o náhradě nákladů řízení, přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení není dána, a to již proto, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení , a , protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce směřující proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolací soud v daném případě shledal důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující, aby úspěšné žalované nebyla výjimečně náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána, jež spočívají v okolnostech daného případu, když žalovaná byla původcem neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2010

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu