Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3126/2008

U S N E S E N Í

Ing. arch. L. B

Portorosa s.r.o.

, se sídlem Praha 2, Francouzská 836/31, zastoupenému JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Legionářů 947/2b, o určení nájemce bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2008, č. j. -53, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám JUDr. Jana Jiříčka, advokáta se sídlem Praha 8, Legionářů 947/2b, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 10. 2007, č. j. -40, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je nájemcem bytu č. 21, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 5. patře domu (dále „předmětné prostory“ a „předmětný dům“, resp. „dům“).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 2. 2008, č. j. -53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal za prokázáno, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že dne 19. 7. 1983 uzavřel manžel žalobkyně Ing. arch. P. B. s OPBH v P. dohodu o užívání „bytu IV. kategorie, o třech pokojích a jedné kuchyni s příslušenstvím“, v níž bylo uvedeno, že se sjednává na podkladě „rozhodnutí o přidělení bytu vydaného ONV v P. dne 30. 8. 1982“ (dále též „rozhodnutí z 30. 8. 1982“), že pod stejným jednacím číslem bylo téhož dne vydáno kolaudační rozhodnutí odboru výstavby ONV v P., jímž bylo povoleno užívání „vestavby pracovny a pochozí terasy nad stávajícím atelierem“ v předmětném domě, že předtím byl jmenovanému přidělen atelier jako nebytový prostor, který byl následnou přestavbou rozšířen o pracovnu a terasu (což vše představuje nyní „předmětné prostory“), že v dokladech stavebního úřadu, týkajících se předmětného domu, se nalézá pouze původní plán označený jako „podkroví a půda“, a že předmětné prostory nebyly nikdy kolaudovány jako prostory bytové. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že manželovi žalobkyně nevzniklo dohodou ze dne 30. 8. 1982 k předmětným prostorám právo osobního užívání bytu dle a 155 ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1911 Sb. (dále jen „obč.zák. před novelou“), neboť této dohodě nepředcházelo rozhodnutí místního národního výboru (jiného příslušného orgánu) o přidělení bytu do užívání; rozhodnutí, na které se tato dohoda odvolává, takovýmto rozhodnutím není, neboť jde o rozhodnutí odboru výstavby ONV P. o kolaudaci stavby. Navíc předmětné prostory nikdy nebyly bytem, ale šlo o prostory nebytové. Konstatoval, že aplikace ustanovení § 125 odst. 2 „stavebního zákona“ nepřichází v dané věci v úvahu, neboť se zachovaly doklady, z nichž bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena; nejde proto o situaci, kdy dostupné doklady nemohly být dohledány. Žalobkyni jako pozůstalé manželce Ing. arch. P. B. tudíž nesvědčí k předmětným prostorám tvrzené právo nájmu bytu, a žaloba na požadované určení nemůže být (přes existenci naléhavého právního zájmu) důvodná. Na základě toho odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž (aniž zdůvodnila jeho přípustnost a důvodnost odkazem na příslušné zákonné ustanovení ) uvedla, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že předmětné prostory nejsou bytem a uvádí, že pominul zprávy místně příslušného stavebního úřadu (č.l. 26, 27 spisu), z nichž vyplývá, že v 5. patře předmětného domu je podkroví a půda, a že žádná jiná (kolaudační) změna nenastala, ačkoliv v řízení vyšlo najevo, že v tomto patře došlo ke změně, a to k vestavbě prostor, pro kterou nejsou zachovány doklady. Za tohoto stavu (uvádí se dále v dovolání) bylo pro závěr soudu o stavebním určení prostor nutno zkoumat, k jakému účelu je tato stavba svým stavebně technickým určením vybavena, příp. i to, k jakému účelu se bez závad užívá; důkazy, které v tomto směru dovolatelka navrhla, však nebyly soudem provedeny. V této souvislosti poukazuje na ustanovení a dovozuje, že bylo nutno ho v dané věci aplikovat; ve prospěch své argumentace se odvolává na (blíže nespecifikovaná) rozhodnutí Nejvyššího soudu. Na charakter předmětných prostor jako bytu usuzuje i z toho, že v řízení bylo prokázáno, že v nich měl zemřelý manžel i jejich dcera trvalý pobyt, a že žalovaný z nich vybírá nájemné jako z bytu. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V doplnění dovolání, doručeném soudu prvního stupně dne 1. 9. 2008, dovolatelka předestírá další soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu a odbornou literaturu, z nichž by měl dovolací soud dle jejího názoru vycházet.

Žalovaný v dovolacím vyjádření namítl, že odkaz žalobkyně na judikaturu je nepřípadný, neboť se jedná o skutkově zcela odlišné případy, a uvedl, že okolnost, že předmětné prostory jsou užívány jako byt, nemůže být právně relevantní pro změnu jejich charakteru jako prostor nebytových; navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto, případně aby bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. února 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastnicí řízení ( ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelka v dovolání výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stejně tak jako nespecifikuje uplatněné dovolací důvody. Z obsahu dovolání ( ) se podává, že namítá především dovolací důvod podle ustanovení , spočívající v nesprávných, resp. neúplných skutkových zjištěních, z čehož dovozuje nesprávnost právního posouzení věci ( ).

Pokud jde o námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů (ohledně faktického stavebně technického stavu 5. patra předmětného domu a způsobu užívání předmětných prostor), dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Přípustnost dovolání podle nemůže založit ani námitka týkající se aplikace ustanovení

Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , a ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. ) dovodil, že domněnka stanovená v , ve znění pozdějších předpisů, se uplatní pouze podpůrně, tedy jen v případě, že nejsou zachovány žádné doklady, z nichž by bylo možno zjistit účel, pro který byla stavba povolena. K uvedenému názoru se Nejvyšší soud přihlásil i ve svém usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 5. 2009, sp.zn. ), a sdílí jej i v projednávané věci ve vztahu k ustanovení , jež je obsahově obdobné znění

K doplnění dovolání doručenému soudu prvního stupně dne 1. 9. 2008 (tedy po uplynutí dovolací lhůty), nemohl dovolací soud přihlédnout (srov. ).

Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. února 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu