Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2550/2007

28 Cdo 2550/2007

U S N E S E N Í

A.Z. F., s. r. o.,

P. f. ČR,

o nahrazení projevu vůle k převodu nemovitostí), takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalující společnosti s ručením omezeným bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně – Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 27. 9. 2006, čj. -293. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba uvedené žalobkyně, aby žalovanému P. f. ČR bylo uloženo uzavřít s ní smlouvu o převodu třiceti tří pozemků (konkrétně identifikovaných) v katastrálním území D. K. u M. H., dále dvě stě padesáti dvou pozemků (konkrétně identifikovaných) v katastrálním území H. R. Žalující A.Z. F., s. r. o., bylo uloženo zaplatit žalovanému P. f. ČR na náhradu nákladů řízení 109,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že se uvedené žalobkyni vrací soudní poplatek 1.000,- Kč.

O odvolání žalující A.Z. F., s. r. o., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 13. 2. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 27. 9. 2006, čj. -293, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl přezkoumán odvolacím soudem ve smyslu ustanovení , ale odvolací soud neshledal odvolání důvodným.

V daném případě šlo o žalobkyní uplatňované nároky ve smyslu ustanovení na náhradní pozemky získané smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena podle ustanovení .

Odvolací soud se ztotožňoval se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s většinou právních závěrů tohoto soudu, ale „není srozuměn s úvahou soudu prvního stupně o tom, že by novelou zákona o půdě ( , která byla provedena /jenž nabyl účinnosti 14. 4. 2006/), došlo k obnovení nároku na náhradní pozemek pro postupníky, kterým tento nárok zanikl 31. 12. 2005“.

Odvolací soud měl naopak za to, že žalující A.Z. F., s. r. o., zanikl dne 13. 12. 2005 nárok na vydání pozemků, jako postupníkovi. Stanovená lhůta tu nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti pozemkového fondu a není tu rozhodné, zda nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku byl uplatněn jen u pozemkového fondu nebo i u soudu. Restituční zákony, dovozoval odvolací soud, umožňovaly sice, aby oprávněné osoby za úplatu převedly restituční nároky na jiné subjekty, ale tyto subjekty již vystupují v rámci běžných občanskoprávních či obchodních vztahů a jsou vystaveny i nutnosti v rámci těchto vztahů postupovat i podnikatelská rizika.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 12. 3. 2007 doručen advokátce, která žalující A.Z. F., s. r. o., v řízení zastupovala, a dovolání ze strany uvedené žalující společnosti bylo dne 4. 5. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se A.Z. F., s. r. o., navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelka zejména uváděla, že nabyla restituční nároky podle , že tyto její nároky nebyly žalovaným P. f. ČR uspokojeny a že včasným podáním žaloby v tomto řízení zabránila zániku práva na vydání náhradních pozemků.

Dovolatelka zdůrazňovala, že „smlouva o postoupení pohledávky je dvoustranným právním úkonem, jehož obsah je určen výhradně vůlí smluvních stran, tedy postupitele a postupníka; tuto vůli smluvních stran nemůže změnit ani dlužník, ani soud.“ , ani jiný zákon neomezil oprávněné osoby (podle restitučních předpisů) v jejich právu disponovat s restitučním nárokem; postupitelům z uvedeného zákona vznikl restituční nárok, který měl být státem (prostřednictvím P. f. ČR) uspokojen, zvláště když v daném případě A.Z. F., s. r. o, provozuje zemědělskou výrobu a splňuje i ostatní záměry předpokládané

Dovolatelka dále zdůrazňovala, že závazky mezi ní a P. f. nezanikly uplynutím doby podle ustanovení , ani neuplatněním práva podle .

Dovolatelka poukazovala na to, že zahrnul do ustanovení , kterým byl upraven postup při převodu jiného zemědělského pozemku. Tato novela rozlišuje mezi tzv. oprávněnými osobami a mezi jejich nástupci, přičemž oběma těmto skupinám poskytuje odlišné právní postavení. Dovolatelka vyslovovala názor, že tento postup je v rozporu s ústavně právními předpisy i mezinárodními smlouvami (zejména článkem 11 y ČR a článkem 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

Právní povaha lhůty uvedené v článku VI. je, podle názoru dovolatelky, otázkou klíčovou v této právní věci. Nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že tu došlo k zániku práva přes skutečnost, že právo bylo řádně uplatněno jak u povinné osoby (P. f. ČR), tak i u soudu. S tímto názorem dovolávající se A.Z. F., s. r. o., nesouhlasí, protože povinný nemůže přes včas podanou žalobu zajistit si zachování svého práva.

K zániku závazků tu dochází způsobem uvedeným v až , v nichž je uveden výčet způsobů, jakými závazek zaniká, a tento výčet je taxativní; ani článek VI. sám o sobě nezakládá zánik závazku povinného. Pro dovolatelku je daný právní stav nezměněn i po 1. 1. 2006, neboť žalující A.Z. F., s. r. o., si své právo na převod pozemků do vlastnictví k uspokojení svých nároků, postoupených od oprávněných osob z restituce, zajistila včas podanou žalobou.

Přípustnost dovolání dovolávající se společnosti s ručením omezeným bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí dovolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem nebo právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, popřípadě řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V tomto případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Mladé Boleslavi), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem z 13. 2. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem z 13. 2. 2007, proti němuž směřuje dovolání dovolatele A.Z. F., s. r. o., řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Odvolací soud v daném případě posuzoval nárok žalobce především podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení v případech nevydání pozemků podle ustanovení mohl pozemkový fond převést oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle , a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

Ze slovního znění ustanovení vyplývá, že se týká toto ustanovení oprávněných osob podle tohoto zákona ( ).

V daném případě však bylo v rozsudku odvolacího soudu z 13. 2. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) jednoznačně uvedeno, že u žalující společnosti s ručením omezeným šlo o postupníka, který své uplatněné nároky získal postupní smlouvou ve smyslu ustanovení od původních oprávněných osob.

Soudy obou stupňů se tedy v této právní věci musely zabývat i otázkou souvislosti ustanovení se zrušením ustanovení a 7 a článku VI. nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Tímto nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, bylo vysloveno že „ustanovení a 7 a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.) a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (tj. dnem 20. 12. 2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem i účelem konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( - ) a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část z velkého okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článku VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědici, a nejsou jimi postupníci“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo zdůrazněno: „Postupník práva na vydání náhradního pozemku podle , ve znění pozdějších předpisů, nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005; to platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění“.

Lze tu dále poukázat i na rozhodnutí uveřejněné pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, v němž bylo i vyloženo, že i právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jen jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce“.

Vzhledem k těmto právním závěrům z uveřejněné judikatury obecných soudů (jmenovitě ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, nebylo možné přisvědčit názoru, že by tu odvolací soud, který měl na zřeteli tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce A.Z. F., s. r. o., rozsudkem soudu prvního stupně, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR). A protože jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozhodnutím z 13. 2. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolávající se A.Z. F., s. r. o., zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolávající se společnosti s ručením omezeným, a to jako dovolání nepřípustného.

Uvedený dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému P. f. ČR v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. ledna 2010

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu