Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5303/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.  

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. září 2007, č. j. -204, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do vlastnictví každého z účastníků přikázal movité věci specifikované ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně (výrok I. rozsudku). Žalované uložil povinnost zaplatit zůstatek dluhu z novomanželské půjčky vedené u Č. s., a.s., pobočka L. ve výši 19.080,- Kč (výrok II. rozsudku) a žalobci zaplatit na vypořádání podílů částku 180.395,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V. rozsudku). Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 2 dubna 2009, č. j. -235, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (vyjma výroku o náhradě nákladů řízení státu, který změnil) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v , a namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.   Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 2. dubna 2009. Dovolání není přípustné. Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale  zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C  4666).

Dovolání nevymezuje hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a dovolatelka žádnou právní otázku jako otázku zásadního právního významu ostatně ani sama neuvádí. Kritika právního posouzení věci se omezuje na blíže neodůvodněný závěr, že „rozhodnutí odvolacího soudu nerespektuje zákonné ustanovení § 149 obč. zákoníku, lze ho považovat spíše za formální“. Takové vymezení však zjevně nepředstavuje vymezení způsobilého dovolacího důvodu namítajícího nesprávnost právního posouzení, tím spíše v rovině zakládající zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Z obsahu dovolání je ostatně naznačováno (vedle toho, že dovolatelka z velké části v dovolání vede polemiku s žalobními tvrzeními samotného žalobce a nikoliv se zjištěními a závěry, na kterých soudy založily svá rozhodnutí), že dovolatelka pojí nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu (byť jej kvalifikuje jako nesouhlas s právním posouzením věci) výhradně s tvrzeným nesprávným zjištěním učiněným soudy ze znaleckého posudku vypracovaného v průběhu řízení, kdy nalézacím soudům vytýká, že tento posudek nehodnotily v souladu s Nicméně ani v tomto směru žádným způsobem tento nesouhlas žádným způsobem nespecifikuje a ani nekonkretizuje, jak by se mělo tvrzené pochybení nalézacích soudů promítnout do jejich rozhodnutí.

Dovolacími námitkami tak je ve zcela obecné rovině naznačen dovolací důvod spadající pod , když dovolatelka soudům vytýká nesprávné hodnocení znaleckého posudku jakožto důkazu v řízení provedeného. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.  , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky –

http://nalus.usoud.cz

).

Pro úplnost dovolací soud dodává, že námitka žalované, že soud prvního stupně stanovil prostředky vynaložené ze společných prostředků na výlučný majetek žalované v částce 300.000,- Kč volnou úvahou je v rozporu s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, neboť tento výši této částky odůvodnil odkazem na konkrétního skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování s tím, že rozsah investic v částce převyšující 300.000,- Kč se žalobci v řízení nepodařilo prokázat. Nejedná se tak o určení výše uvedené částky volnou úvahou soudu, ale o zjištění mající základ v provedeném dokazování.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že procesně úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.  

předseda senátu