Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2716/2009

20 Cdo 2716/2009

U S N E S E N Í

O. s.r.o.

, zastoupené advokátem, proti povinnému

Ing. P. K

., zastoupenému advokátem, pro 447,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2008, č. j. - 34, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 9. 2008, č. j. - 34, potvrdil usnesení ze dne 3. 1. 2008, č. j. - 5, kterým Okresní soud v Bruntále nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro severomoravskou oblast, č. j. , vydaného dne 4. 10. 2007, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 447,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1.400,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. T. P. Krajský soud z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku zjistil, že pod identifikačním číslem (IČ) je evidován povinný Ing. P. K., a jako jeho místo podnikání je uvedena adresa. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil odvolací námitce povinného, že není pasivně věcně legitimován a že podkladové rozhodnutí není formálně a materiálně vykonatelné. V exekučním titulu byl totiž povinný, o jehož identifikaci není pochyb, označen též identifikačním číslem, které mu přísluší jako fyzické osobě - podnikateli, přičemž , , ve znění pozdějších předpisů, doručování na adresu místa podnikání umožňuje. Pokud si povinný zásilku, kterou mu byl doručován exekuční titul, nevyzvedl v úložní době, „pak o účincích náhradního doručení nevznikají pochyby (povinný ostatně ani netvrdil, že by se na adrese místa svého podnikání nezdržoval)“.

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, „zda k tomu, aby žalovaný mohl v řízení vystupovat jako fyzická osoba podnikatel, stačí, že mu bylo přiděleno IČ, a v návrhu na zahájení řízení je pak tímto IČ označen (což pro něj nese i důsledky v možnosti doručování i na adresu jeho podnikání), nebo zda k tomu, aby žalovaný mohl v řízení vystupovat jako fyzická osoba podnikatel, je zapotřebí, aby v daném právním vztahu, jež je předmětem sporu, povinný skutečně vzhledem k povaze, okolnostem a skutkovým tvrzením v daném případu vystupoval jako podnikatel, a tedy pohledávka, jež je předmětem sporu, souvisí s jeho podnikatelskou činností (v opačném případě je pak totiž nutno doručovat toliko na adresu trvalého bydliště)“. Dovolatel stejně jako v odvolání poukazuje na to, že s právním předchůdcem oprávněného neuzavřel smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, že odběratelem byl H. A.,(který ovšem ani neexistuje), jemuž také byla vystavena faktura, upomínka o zaplacení i oznámení o postoupení pohledávky. Je proto s podivem, proč oprávněný s ním zahájil správní řízení jako s fyzickou osobou - podnikatelem, a písemnosti mu zasílal vždy jen na adresu jeho podnikání, tedy a nikoliv na adresu jeho trvalého pobytu, tj. což je v rozporu s , . V důsledku toho se o uložení zásilek i rozhodnutí ČTÚ nedozvěděl a nastala fikce doručení podle . S těmito jeho námitkami se však odvolací soud nevypořádal a jen konstatoval, že povinný byl v návrhu na zahájení řízení před ČTÚ řádně identifikován, když byl označen též identifikačním číslem, a bylo mu tak možno doručovat na adresu místa podnikání; tato okolnost však podle dovolatele není důvodem pro to, aby mu bylo možno doručovat písemnosti jako podnikateli. Jestliže tedy podkladové rozhodnutí nebylo povinnému doručeno v souladu se , nejde o rozhodnutí pravomocné a vykonatelné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s přípustné.

Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí judikoval (srov. např. usnesení ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. ), že na procesní bázi jsou účastníci řízení při výkonu rozhodnutí (exekuci) vymezeni , resp. exekučního řádu (oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. kdo se v něm jako takový označil, povinným je ten, proti komu oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí směřuje, tj. koho uvedl jako osobu, v jejíchž poměrech má být exekučním titulem uložená povinnost vymožena). Od takto pojaté procesní legitimace je nutno odlišovat věcnou (materiální) aktivní legitimaci oprávněného a věcnou (materiální) pasivní legitimaci povinného. Jejím zdrojem (pramenem) je v první řadě samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje. Aktivně legitimován je ten (procesně) oprávněný, jemuž svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu, a pasivně legitimován ten (procesně) povinný, kterému je tímto rozhodnutím nebo jiným titulem uložena povinnost. Je-li osoba exekučním titulem zavázaná totožná s (procesně legitimovaným) povinným, nevznikají při posouzení její věcné legitimace pochybnosti; ta totiž vyplývá bezprostředně z exekučního titulu. V dané věci není pochyb o tom, že exekuční titul ukládá povinnost osobě fyzické, jejíž označení se shoduje s označením povinného jménem, příjmením a identifikačním číslem v návrhu na nařízení exekuce.

Námitka, že byl-li exekuční titul povinnému doručen (náhradně) do místa jeho podnikání, a nikoliv do místa jeho trvalého pobytu, nejde o rozhodnutí pravomocné a vykonatelné, není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci podle založit, neboť podle , , ve znění pozdějších předpisů, platí, že fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování ( ), na adresu jejího trvalého pobytu,

ve věcech podnikání do místa podnikání

, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Jestliže v dané věci bylo z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku zjištěno, že pod identifikačním číslem (IČ) je evidován povinný Ing. P. K., a jako jeho místo podnikání je uvedena adresa, pak je bez jakékoliv pochybnosti, že v dané věci se jednalo o „věc podnikání“; správní orgán tudíž povinnému doručoval exekuční titul v souladu s do místa podnikání.

Vzhledem k tomu, že exekuční titul byl povinnému doručen ve „věci podnikání“ do místa podnikání (náhradně) podle , což povinný nepopírá, nabyl právní moci a po uplynutí lhůty k plnění se stal vykonatelným.

Námitkou, že povinný s právním předchůdcem oprávněného neuzavřel smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb a že odběratelem byl H. A., zpochybňuje dovolatel věcnou správnost exekučního titulu, kterou však soud výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat, naopak je obsahem exekučního titulu vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, není dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu