Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 275/2008

20 Cdo 275/2008

U S N E S E N Í

J. A., s. r. o.

, zastoupené advokátem, proti povinnému

V. H

., zastoupenému advokátem, pro 55.318,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2007, č. j. -52, takto:

I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2007, č. j. -52,

se odmítá

, jinak

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 19. 1. 2007, č. j. -15, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 24. 10. 2005, č. j. -5, v části týkající se vymožení pohledávky 55.318,13 Kč se 17% úroky p.a. z této částky od 3. 4. 1993 do zaplacení a dále vymožení nákladů nalézacího řízení 3.996,- Kč (výrok I.); současně zamítl návrh na zastavení exekuce pro vymožení částky 1.108,- Kč (představující náklady předcházejícího neúspěšného výkonu téhož rozhodnutí), nákladů oprávněné a nákladů exekuce (výrok II.). Následným usnesením ze dne 27. 3. 2007, č. j. -35, pouze doplnil své předchozí rozhodnutí o nákladový výrok.

Městský soud v Praze k odvolání oprávněné i povinného výrokem I. v záhlaví označeného usnesení potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pro náklady předcházejícího neúspěšného výkonu rozhodnutí ve výši 1.108,- Kč, pro náklady oprávněné a náklady exekuce a výrokem II. změnil usnesení tak, že se nezastavuje exekuce ani ohledně nákladů nalézacího řízení 3.996,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že hlavní závazek přiznaný exekučním titulem a úroky z prodlení jsou s ohledem na jejich obchodněprávní povahu ve smyslu , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), promlčeny (promlčecí doba počala běžet 3. 4. 1993 - dnem následujícím po jeho splatnosti - a skončila dnem 3. 4. 2003). Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud samostatně posoudil běh promlčecí doby u nákladů řízení. Protože promlčecí doba u nákladů nalézacího řízení počala běžet po právní moci exekučního titulu dne 22. 3. 1996 a promlčecí doba u nákladů předchozího neúspěšného výkonu rozhodnutí po právní moci usnesení o jeho nařízení dne 28. 1. 2003, byl návrh na nařízení exekuce (doručený soudu dne 10. 10. 2005) podán ještě před skončením desetileté promlčecí doby, stanovené v obch. zák.

Povinný napadl dovoláním potvrzující a měnící výrok (výrok I. a II.) usnesení odvolacího soudu a namítá, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, že otázka promlčení pohledávky z nákladů řízení (nalézacího i dřívějšího neúspěšného vykonávacího řízení), jež jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), se posuzuje jinak než promlčení hlavního závazku. Je přesvědčen, že akceptoval-li soud námitku promlčení u hlavní pohledávky přiznané v nalézacím řízení, měl tak učinit i u nákladů spojených s jejím uplatněním jako jejího příslušenství, které sleduje osud primárního závazku. Protože odvolací soud takto věc neposuzoval, navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku I. a II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „ “ (srov. čl. II. Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku I. napadeného rozhodnutí není přípustné a dovolání proti jeho měnícímu výroku II. není důvodné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Je-li napadeným výrokem – jako v projednávaném případě – výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení odst. l písm. c) spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedl a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování právních otázek uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Protože dále dovolání proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle a odst. 2 ve spojení s , ve znění do 30. 6. 2009, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ) k případným vadám ve smyslu ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnostem) a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož takové vady však z obsahu spisu nevyplývají a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o tom, že podmínky promlčení hlavního závazku a podmínky promlčení jeho příslušenství, spočívajícího v nákladech nalézacího řízení, se posuzují samostatně.

Náklady spojené s uplatněním pohledávky, jimiž jsou nepochybně i náklady soudního řízení, v němž byla pohledávka uplatněna, jsou podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky. Protože obchodní zákoník neupravuje pro oblast obchodních závazků, co je třeba rozumět příslušenstvím pohledávky, platí obč. zák. i pro oblast obchodních vztahů (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. soudních rozh. a stanovisek).

Nárok na náhradu nákladů řízení má však základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck. 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že počátek promlčecí doby u hlavního závazku obchodněprávní povahy se neshoduje s počátkem promlčecí doby u přisouzených nákladů řízení, a proto je třeba jejich promlčení posuzovat samostatně.

V projednávané věci bylo zjištěno, že desetiletá promlčecí doba u vymáhané jistiny skončila dne 3. 4. 2003, tj. před podáním návrhu na nařízení exekuce. Naproti tomu u pohledávky 3.996,- Kč z titulu nákladů nalézacího řízení (splatných po právní moci exekučního titulu 22. 3. 1996) promlčecí doba počala běžet dne 23. 3. 1996 a u pohledávky 1.108,- Kč z nákladů předchozího neúspěšného výkonu rozhodnutí (splatné po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 21. 3. 2000, č. j. -9, s právní moci dne 28. 1. 2003) počala běžet dne 29. 1. 2003, proto byl návrh na nařízení exekuce (doručený soudu dne 10. 10. 2005) podán včas - před uplynutím desetileté promlčecí doby (srov. § 408 obch. zák. pro obchodněprávní závazky a § 110 odst. 1 obč. zák. pro občanskoprávní závazky). Námitku promlčení v tomto směru proto nebylo možno akceptovat.

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání ( věta první ), dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení a odmítl a v části směřující proti měnícímu výroku jako nedůvodné podle , část věty před středníkem, zamítl.

Dovolání povinného bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto a oprávněné tak vzniklo podle ustanovení , , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Protože však oprávněné v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z účastníků právo nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu