Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3656/2008

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

30 Cdo 3656/2008-182

U S N E S E N Í

V. J.,

zastoupeného zákonnou zástupkyní H. J., a advokátkou, proti žalovaným

1) Základní škole Ž. B.

a

2) H. T.,

oběma zastoupeným advokátem

, o ochranu osobnosti,

vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č.j. -154, takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 11. července 2007, č.j. -136, výrokem I. uložil první žalované zaplatit podle ustanovení (dále jen „ “) žalobci náhradu nemajetkové újmy 15.000,- Kč a na nákladech řízení 276,- Kč, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 1.985.000,- Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 15.000,- Kč, výrokem III. zamítl žalobu proti druhé žalované a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení placených státem a o zaplacení soudního poplatku.

K odvolání žalobce a první žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č.j. -154, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že byla neoprávněné zasažena osobnostní práva žalobce chráněná ustanovením a násl. , konkrétně právo na zdraví. Shodně se soudem prvního stupně shledal předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy podle ustanovení Přihlédl k tomu, že došlo k neoprávněnému zásahu do práva na zdraví jako základní hodnoty lidské osobnosti a že újma, která žalobci vznikla není pouhou běžnou újmou, takže morální zadostiučinění by nebylo postačující.

Při stanovení výše náhrady připomněl, že je třeba vzít v úvahu nejen hlediska uvedená v ustanovení , ale i všechny okolnosti dané věci, což přesvědčivě odůvodnil již soud prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod výslovně spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Připomíná, že odvolací soud neposkytl žalobci přiměřenou ochranu ve smyslu ustanovení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a odchýlil se i od imperativů Deklarace práv dítěte. Náhradu 15.000,- Kč nepovažuje vzhledem k traumatu nezletilého žalobce - jakému byl v důsledku nedbalosti druhé žalované vystaven - za adekvátní. Upozorňuje i na hrubé vady znaleckého posudku provedeného v dané věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila první žalovaná a navrhla jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. (zejména pak a 3 ) odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy soudy obou stupňů náležitě vyložily, ze kterých konkrétních okolností daného případu při stanovení přisouzené výše náhrady nemajetkové újmy v penězích vycházely (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. února 2005, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 12. října 2006, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 29. června 2000, sp.zn. ). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když dovolací soud dospěl k závěru, že v označené věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání těchto nákladů v dovolacím řízení úspěšné první žalované. Bylo takto přihlédnuto nejen k nízkému věku nezletilého žalobce, ale současně též ke skutečnosti, že do jeho práva na ochranu osobnosti bylo první žalovanou zasaženo, přičemž však stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení záviselo ve významné míře na úvaze soudu ve smyslu ustanovení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. ledna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu