Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4991/2007

26 Cdo 4991/2007

U S N E S E N Í

M. L.

, zastoupeného advokátem, proti žalovanému

V. P.

, zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2007, č. j. -302, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 1. 2007, č. j. -207, přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalovaného k

„bytu č. 3 sestávajícím z kuchyně a dvou pokojů, který se nachází v přízemí domu v P., nám. Č. b. 1“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“ resp. “dům“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne měsíce následujícího po nabytí právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci ve lhůtě šesti měsíců od uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 6. 2007, č. j. -302, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že dům, v němž se nachází předmětný byt, je ve společném jmění žalobce a jeho manželky J. L. Dne 20. 10. 2003 uzavřeli dohodu, podle které správu domu, mimo jiné i ukončování nájemních vztahů, bude vykonávat žalobce. Žalovaný převzal dne 2. 2. 2005 výpověď z nájmu bytu, danou mu podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „obč. zák.“) s tím, že žalovaný vlastní nemovitosti, určené k bydlení. V době doručení výpovědi z nájmu bytu byl žalovaný výlučným vlastníkem objektu č. p. 262 v k.ú. B., v němž se podle kolaudačního rozhodnutí z roku 1989 nachází mimo jiné 11 bytů, a rodinného domu o velikosti 5+1 v k. ú. Město T. Žalovaný sám zavinil, že ani jedna z nemovitostí nebyla v době podání výpovědi způsobilá k řádnému bydlení. Měl však dostatek finančních prostředků na to, aby alespoň jednu z těchto nemovitostí udržoval ve způsobilém stavu, a pokud by tak učinil, nic by mu nebránilo v tom, aby ji užíval. Místo toho však finanční prostředky investoval do dalších nemovitostí, které neudržoval z důvodů zdravotních a finančních. Odvolací soud uvedl, že na základě dohody o správě domu byl žalobce sám věcně legitimován k podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že výpovědní důvod podle obč. zák. byl ke dni 2. 2. 2005 naplněn, že nelze spravedlivě požadovat, aby žalovaný užíval více bytů než jeden a že není ani prostor pro aplikaci obč. zák. S ohledem na věk a zdravotní stav žalovaného byla k vyklizení bytu stanovena delší lhůta. Důvody pro zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy odvolací soud neshledal také proto, že žalovaný řadu let neplatí ani regulované nájemné. Zdůraznil také, že žalovaný 35 let zanedbává údržbu svého rodinného domu v M. T., přestože jako starobní důchodce stále podniká. Lhůta k vyklizení bytu žalovanému také umožní, aby si uspořádal bydlení buď v domě v M. T. nebo v některém z bytů v domě v B.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustností se nezabýval. Namítl, že jako žalobci měli být v řízení oba manželé – vlastníci domu, v němž se nachází předmětný byt, neboť ani na základě plné moci zmocněnec nejedná svým jménem, ale jménem zmocnitele. Dále napadl zjištění, že obě jeho nemovitosti jsou neobyvatelné v důsledku toho, že zanedbal nebo neprováděl jejich údržbu, že prostředky na údržbu mohl získat prodejem dalšího majetku a že z nich je pro něj dostupná potřebná lékařská péče. Žalovaný uzavřel, že odvolací soud nesprávně posoudil hledisko spravedlivosti při hodnocení důvodu pro výpověď z nájmu bytu a svá zjištění postavil na obecných zjištěních, která mnohdy ani neodpovídají skutečnosti. Má zato, že v řízení nebyly dostatečně zohledněny jeho osobní důvody, pro které svoje nemovitosti neužívá. Navrhl, aby rozhodnutí obou soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalobce se vyjádřil tak, že dovolání není přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12 , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vyhlášeným (vydaným), přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Užití nového ustanovení tím není nijak dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 27. 6. 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ “) a ve znění uvedené novely.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele, není však podle přípustné. Rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) uplatnil dovolatel dovolací důvod podle [jímž brojil proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení otázky naplněnosti předpokladu existence dvou bytů ve smyslu obč. zák.]. Jestliže tedy dovolatel zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely při posouzení naplněnosti předpokladu existence dvou bytů ve smyslu obč. zák., nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Rozsudek odvolacího soudu nevychází z toho, že žalobce udělil manželce plnou moc k zastoupení v řízení, ale z toho, že uzavřeli dohodu o správě společného majetku.

Dovolatel zpochybnil také správnost závěru, který odvolací soud přijal podle § 3 odst. 1 obč. zák., a to poukazem na okolnosti uvedené v dovolání. Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. , ze dne 9. února 2005, sp. zn. , a ze dne 23. února 2005, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze za otázku zásadního právního významu považovat.

Vycházeje z uvedených závěrů Nejvyšší soud podle věty první a dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl. Podle , a je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty jsou dány odměnou advokáta 1.500,- Kč podle , a vyhl. č. , paušální náhradou hotových výdajů 300,- Kč ( vyhl. č. ) a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty 360,- Kč ( ), celkem částkou 2.160,- Kč. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 21. ledna 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu