Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 301/2008

20 Cdo 301/2008

U S N E S E N Í

H. S. Ch.

, zastoupeného advokátem , proti povinnému

L. H.

, zastoupenému advokátkou pro 384 016,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 26. 4. 2007, č. j. -87, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 27. 7. 2007, č. j. -91, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 27. 2. 2007, č. j. -73, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce a uložil mu nahradit oprávněnému na nákladech řízení 2 990,- Kč.

Krajský soud napadeným rozhodnutím (ve znění opravného usnesení) usnesení okresního soudu v zamítavém výroku potvrdil (výrok I.) a jeho výrok o nákladech řízení zrušil (výrok II.). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v exekučním řízení se již soud nemůže zabývat nezákonností ustanovení opatrovníka povinnému v nalézacím řízení a že taková námitka je relevantní jen v řízení o opravném prostředku proti němu. K výroku o nákladech řízení uvedl, že pokud trvá pověření exekutora k provedení exekuce, určuje náklady oprávněného, včetně nákladů vzniklých až v průběhu jejího provádění, exekutor.

V dovolání povinný namítá, že exekuční titul (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2001, č. j. -42) mu nebyl nikdy doručen, protože v nalézacím řízení byl z důvodu neznámého pobytu zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a má za to, že exekuční titul není pravomocný, protože povinný již od roku 1993 bydlí na adrese V. s tím, že evidenci trvalého pobytu na této adrese nemohl zajistit. Poštovní úřad o tom informoval a jiné úřední zásilky mu na jeho novou adresu byly v té době běžně doručovány. Není jeho vina, že mu soud v nalézacím řízení na tuto adresu nedoručoval a ustanovil mu opatrovníka. Není správné, aby soud vyložil k jeho tíži, že povinný, ač zapsán v obchodním rejstříku, nesdělil příslušnému rejstříkovému soudu změnu místa podnikání a skutečného bydliště. Je přesvědčen, že soud nevyčerpal všechny možnosti pro zjištění místa jeho pobytu a ustanovil opatrovníka předčasně, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky. Nalézací soud mu ustanovil opatrovníka, přestože v rámci šetření faktického pobytu zjistil ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci ze dne 4. 12. 2000 (na čl. 34) adresu pobytu povinného L. Tímto postupem mu odňal možnost jednat před soudem a uplatnit svou procesní obranu. Uvedl dále, že i Ústavní soud shledal jeho stížnost proti exekučnímu titulu z tohoto důvodu přípustnou, protože však byla podána po uplynutí lhůty, byla odmítnuta (č.l. 30). Navrhl, aby, dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení , bod 12 ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud neshledal dovolání povinného podle ve spojení s , , odst. 2 přípustným.

Dovolatel sice argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, uvedl, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování právních otázek uplatnil právní názory vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2001, č. j. -42. Povinnému, jehož pobyt soud pokládal za neznámý, byla v řízení ustanovena opatrovnice M. P. ( ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Jak již dovodila soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2000, č. 11, pod pořadovým č. 123, nebo usnesení z 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise, 2002, č. 6, pod pořadovým č. 105), okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí.

Tvrdí-li tedy dovolatel, že mu byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky (šetření pobytu zůstalo kusé), a z toho důvodu s ním soud nejednal, nedoručil mu rozsudek a nesprávným postupem mu v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem, je uvedená námitka relevantní pouze v řízení o opravném prostředku proti rozsudku soudu vydaném v řízení vedeném s opatrovníkem - v řízení nalézacím. Odtud vyplývá závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v soudním řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, se exekuční soud zabývat nemůže. Při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by významné mohlo být jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku; tuto námitku však dovolatel nevznesl (obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. ), neuplatnil ji ani v řízení odvolacím.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání ( , věta první, ) - odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu