Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 413/2008

26 Cdo 413/2008

U S N E S E N Í

J. J

., zastoupeného advokátem , proti žalovaným

1) M. K

., a

2) M. P

., zastoupené advokátem , o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu České Budějovice pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. prosince 2006, č. j. -181, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 3. 2006, č. j. -47, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným (a původně též žalovanému J. B.) vyklidit budovu čp. 591 – objekt bydlení a zde blíže specifikované nemovitosti (dále též „předmětný dům“, resp. „dům“ a „předmětné nemovitosti“) a předat je vyklizené Okresnímu soudu v Českých Budějovicích ke sp. zn. ; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, č. j. -181, ve spojení s opravným usnesením ze dne 14. 2. 2007, č. j. -189, zastavil (pro zpětvzetí odvolání) odvolací řízení vůči zemřelému J. B., potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se ztotožnil s jeho právním posouzením věci. Ve shodě s ním dovodil, že obě žalované mají právní důvod užívání předmětných nemovitostí, neboť žalovaná 2) je (spolu se žalobcem) jejich spoluvlastnicí, a je podle pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně sp. zn. oprávněna užívat zde vymezenou část, a žalovaná 1) tuto část užívá s jejím souhlasem. Mají-li tedy žalované právní důvod k užívání (části) předmětných nemovitostí, nemůže být žaloba na jejich vyklizení důvodná, když navíc žalovaná 1) dům vůbec neužívá. Rovněž tak přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že požadavek na odevzdání předmětných nemovitostí okresnímu soudu nemá zákonný podklad, neboť tento subjekt není účastníkem řízení a nelze mu tudíž přiznat žádné právo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvádí, že „odvolacím soudem je právní otázka rozhodována rozdílně od toho, jak ji řeší dovolací soud“, a že „odvolací soud ji řeší v rozporu s hmotným právem“. V této souvislosti se odvolává na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , a dovozuje, že jeho závěry je nutno aplikovat i v projednávané věci, kdy taktéž došlo k soudnímu rozhodnutí o úpravě užívání společné věci. Dovolatel má za to, že nerespektují-li někteří spoluvlastníci (míněno zřejmě žalované) takovéto rozhodnutí, může se domáhat ochrany svého vlastnického práva u soudu. Odvolacímu soudu dále vytýká, že žaloba měla být zamítnuta pouze zčásti (ohledně těch místností, které je oprávněna užívat žalovaná 2/), a že nebyl poučen o tom, že se nemůže domáhat předání uvolněných prostor okresnímu soudu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. prosince 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který byl jeho prvním rozhodnutí ve věci; v úvahu tak nepřichází přípustnost dovolání podle a b) Dovolání může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Odvolatel v dovolání výslovně neformuluje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání ( ) se podává, že vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci nebyly splněny předpoklady pro ochranu jeho vlastnického práva prostřednictvím žaloby na vyklizení předmětných nemovitostí jako celku. Činí tak prostřednictvím námitky, že žalované mu brání v užívání celého domu. Vycházel-li však v dané věci odvolací soud ze skutkového závěru – který nelze v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle , zpochybnit – že žalovaná 1) užívá se souhlasem žalované 2) pouze část domu, která jí byla soudním rozhodnutím vymezena k užívání, nemůže být takováto námitka právně relevantní.

Pokud pak dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesplnění poučovací povinnosti, je třeba poukázat na to, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. ).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , části věty za středníkem a 146 odst. 3 a o skutečnost, že žalovaným v dovolacím řízení nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měly právo vůči dovolateli.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu