Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 396/2008

29 Cdo 396/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázalav právní věci žalobce P. A., zastoupeného Mgr. J. D., advokátem, proti žalované JUDr. J. Š., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce M. M., zastoupené Mgr. J. V., advokátem, za účasti Č. r. - M. s., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. -151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 29. května 2003, č. j. -47, ve znění opravného usnesení ze dne 5. prosince 2003, č. j. -72, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (P. A.) domáhal vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadce M. M.) vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (rozhoduje o věci již za účasti Č. r. - M. s., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (druhý výrok).

Dovolání žalobce směřující výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího a dovolacího řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné jen podle ustanovení a nikoli (jak se nesprávně domnívá dovolatel) podle ustanovení Pro založení přípustnosti dovolání podle posledně označeného ustanovení totiž schází předpoklad, aby vázanost soudu prvního stupně plynula z rozhodnutí odvolacího soudu a nikoli z rozhodnutí dovolacího soudu, jímž byl při vydání potvrzujícího rozsudku vázán soud odvolací; srov. k tomu mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 20, ročník 1998, pod číslem 147 (zabývající se výkladem srovnatelné úpravy v , ve znění účinném do 31. prosince 2000) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006, pod číslem 20.

V dané věci odvolací soud vydal napadené rozhodnutí, jsa přitom vázán právním názorem obsaženým v rozsudku ze dne 31. května 2006, č. j. -110, jímž Nejvyšší soud zrušil jeho předchozí (měnící a z pohledu žalobce vyhovující) rozsudek ze dne 8. ledna 2004, č. j. -78.

S přihlédnutím k závěru, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nemůže být přípustné podle , se jeví bezpředmětným zkoumat - byť i jen pro účely posouzení přípustnosti dovolání - tu část dovolací argumentace, kterou dovolatel pojí s dovolacím důvodem uvedeným v Podle výslovného znění posledně označeného ustanovení je totiž uplatnění v něm pojmenovaného dovolacího důvodu u dovolání, jehož přípustnost byla založena (jen) prostřednictvím , vyloučeno (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Dovolací argumentaci, kterou dovolatel připíná ke druhému z jím uplatněných dovolacích důvodu (dle ), lze podle obsahu dovolání rozdělit na dvě části. První část dovolání je prostou polemikou (nesouhlasem) se závěry, jež odvolací soud formuloval a které dovolatel sám označuje (článek III. odst. 1 dovolání) jako závěry vycházející ze závazného právního názoru dovolacího soudu (obsaženého ve výše označeném rozsudku Nejvyššího soudu z 31. května 2006). Druhá část dovolání je popisem důsledků, jež s přihlédnutím ke konečnému výsledku řízení o vylučovací žalobě mohou vzejít na straně dovolatele z toho, že v době po pravomocném skončení sporu rozsudkem odvolacího soudu z 8. ledna 2004, v průběhu prvního dovolacího řízení nemovitosti prodal.

K takto pojatému dovolání Nejvyšší soud při úvaze o jeho přípustnosti uzavírá, že důvod připustit dovolání jen proto, aby opakoval závazný právní názor obsažený v jeho rozsudku z 31. května 2006, jímž se odvolací soud řídil, nemá. Příslušné právní otázky již byly zodpovězeny v rozsudku Nejvyššího soudu z 31. května 2006, přičemž lze dodat, že o tom, že šlo o právní názor, který sdílí nejen tříčlenný senát Nejvyššího soudu, jenž o prvním dovolání rozhodoval, nýbrž (většinově) Nejvyšší soud jako celek, svědčí i skutečnost, že rozsudek Nejvyššího soudu z 31. května 2006 byl posléze uveřejněn (jako způsobilý sjednotit rozhodovací praxi obecných soudů) pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Argumentace obsažená ve druhé části dovolání pak ani v případě, že by se jí dovolací soud zabýval věcně, není způsobilá zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí (nevede k závěru o nesprávnosti úsudku, na kterém napadené rozhodnutí spočívá). To ostatně platí i o námitce dovolatele, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí se skutečností, že již došlo k prodeji nemovitostí, nevypořádal (podstatné je, že závěr o neopodstatněnosti vylučovací žaloby i tak obstojí); uvedená námitka ostatně nevychází ze skutečného obsahu napadeného rozhodnutí, v němž odvolací soud na označenou skutečnost reaguje na straně 8 v odstavci druhém.

Přitom odpověď na otázku, jaké je právní postavení třetí osoby, které dovolatel nemovitosti prodal, plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2006, sp. zn. , na který dovolatel sám odkazuje a který byl posléze uveřejněn pod číslem 55/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou, podle níž smlouva o převodu vlastnictví není neplatná jen proto, že převodce vlastnické právo odvozoval z rozhodnutí, které bylo po uzavření této smlouvy zrušeno dovolacím soudem a novým rozhodnutím bylo ve věci rozhodnuto jinak

Jinak řečeno, osoba, jež koupila nemovitosti od dovolatele způsobem popsaným výše, o ně jen proto nemůže přijít a sepis nemovitostí do konkursní podstaty k tíži této osoby je již vyloučen. Pro úplnost lze dodat, že v důsledku toho postavení dovolatele vskutku může být dotčeno tím, že správkyně konkursní podstaty úpadce po něm bude za nemovitosti, jež takto ušly z majetku konkursní podstaty, požadovat relutární náhradu.

Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že důvod připustit dovolání podle Nejvyšší soud neměl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že žalobcovo dovolání bylo odmítnuto a tím, že žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění se podává z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. ledna 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu