Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 388/2008

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-51

U S N E S E N Í

S. E.

, proti povinnému

Ing. J. E.

, zastoupenému advokátem , pro 3.620,60 Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžníhou, vedené u Obvodního soudu v Praze 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, č. j. -29, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 5. 2006, č. j. -10, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2006, č. j. -17, kterým obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. , ze dne 3. 2. 2004 k uspokojení pohledávky oprávněné 3.620,60 Kč, nákladů nalézacího řízení 500,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí 300,- Kč, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžníhou. Uzavřel, že podmínky, které soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá, byly splněny, zejména že exekuční titul je vykonatelný a zvolený způsob výkonu rozhodnutí je vhodný.

Povinný v dovolání uvedl, že vede se svou bývalou manželkou mnoho soudních řízení, která podrobně popsal. Namítá, že možnost vedení souběžných řízení mezi stejnými účastníky je systémovou vadou, působí kolize, průtahy, navyšuje náklady a vytváří prostor pro zneužití k prosazování soukromých zájmů. Následně napadá správnost podkladového rozhodnutí, které podle něj trpí zásadní procesní vadou, a „

bylo uvedeno v právní platnost nezákonným způsobem

“. Namítá nesprávnost celého finančního vyrovnání mezi ním a jeho bývalou manželkou, nesprávnost při výpočtu úroků i v úrokové sazbě. Uvádí, že exekuční titul je také v rozporu s rozsudkem o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ze kterého nalézací soud při vydání exekučního titulu vycházel, a přitom nesprávně zjistil skutkový stav věci. Povinný je přesvědčen, že oprávněná se obohatila na jeho úkor a úkor jejich synů, a požaduje přezkoumání nalézacího řízení včetně zrušení exekučního titulu. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle , občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

I když dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze k takovému závěru dospět. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Soud výkonu rozhodnutí naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení výkonu rozhodnutí vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ).

Dovolatel tedy mohl své námitky (týkající se nesprávnosti finančního vyrovnání, výpočtu úroků i případné výše úrokové sazby event. rozporu exekučního titulu s rozsudkem o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů) uplatnit v nalézacím řízení. Tvrzené nedostatky a pochybení nalézacího soudu nepředstavují nyní okolnosti, jež by byly rozhodné pro (ne)nařízení výkonu, jinými slovy dovolatelem uplatněné námitky vztahující se k věcné správnosti exekučního titulu, a k řízení, které jeho vydání předcházelo, jsou zcela bezvýznamné.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věta první, , ; oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu