Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2115/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného Raiffeisenbank a. s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 49240901, proti povinným 1)M. P., narozenému XY, a 2) A. P., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1720/12, pro 520 925,32 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Michalem Suchánkem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 12105/17,o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. března 2019 č. j. -158, takto:

Dovolání povinných se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2019 č. j. -158 neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. Již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. )], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

V kontextu uvedeného výkladu povinní v dovolání nepředkládají dovolacímu soudu žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle ustanovení Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka povinných [směřující ke zjištění, že povinní dne 21. 1. 2019 „návrh na odklad a zastavení exekuce“ adresovali jen k rukám (bývalého) soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, jemuž funkce zanikla ke dni 31. 12. 2018], podle které „se v posuzovaném případě jedná o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy“, učiněná s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. , neboť tento „extrémní rozpor“ povinní zakládají výhradně na skutečnostech (tvrzení, že „právní zástupce povinných si však řádově o několik minut později uvědomil skutečnost, že JUDr. Milanu Suchánkovi zanikla funkce exekutora, což zjistil až z webových stránek exekutorského úřadu a nikoliv od exekutorského úřadu, a totožné podání adresoval znovu, tentokrát správně soudnímu exekutorovi Mgr. Michalu Suchánkovi do datové schránky“, a že „datum a čas doručení je 21. 1. 2019 v 09:40:49 hodin“) a důkazech (doručence datové zprávy), které nepřípustně (srov. ) uplatnili až v dovolání, a k námitce založené na takových skutečnostech a důkazech proto nelze přihlížet.

Závěr o přípustnosti dovolání nezakládají ani námitky dovolatelů, že oznámení „o změně soudního exekutora“ ze dne 9. 1. 2019 bylo zástupci povinných doručeno až 22. 1. 2019 společně s usnesením o příklepu a že soud tím, že „rozhodl podle bez nařízení jednání“, jednak „zabránil povinným vznášet další námitky a důkazy“, jednak porušil „jejich právo na spravedlivý proces“, neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení , ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinných podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Dovolatelé v dovolání navrhli odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelů na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 10. 2019

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu