Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2376/2019

23 Cdo 2376/2019-435

USNESENÍ

ČPM, a. s.

Compass Group Czech Republic s. r. o.

,

se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Jankovcova 1603/47a, identifikační číslo osoby 00642215, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Hvězdova 1716/2, o zaplacení 816.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. -403, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.374,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

O d ů v o d n ě n í : (dle )

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, č. j. -234, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 816.750 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 816.750 Kč s příslušenstvím, zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně do obou výrokových částí, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je ve smyslu ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ), dále jen „ “, považuje za přípustné, neboť je přesvědčena, že se „odvolací soud zásadním a výrazným způsobem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky, a rovněž má za to, že otázka řešená odvolacím soudem by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak“. Žalobkyně se „s rozsudkem odvolacího soudu, ani s jeho úvahami, natožpak právním názorem“ vysloveným v dovoláním napadeném rozhodnutí neztotožňuje.

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že jej navrhuje pro vady odmítnout, případně pokud jej dovolací soud neodmítne, navrhuje, aby jej zamítl.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci, neboť napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vypočtená v ), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

K tomu dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. .

Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vztahující se k otázce obsahových náležitostí dovolání, resp. procesních důsledků vadného dovolání, srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. ; obdobně i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Dovolatelka ve vztahu k přípustnosti dovolání uvedla toliko, že „se odvolací soud zásadním a výrazným způsobem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky, a rovněž má za to, že otázka řešená odvolacím soudem by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak“, přičemž se však - ve světle výše uvedeného - nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. Z obsahu dovolání žalobkyně není zřejmé, při řešení jaké otázky hmotného či procesního práva se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Žalobkyně v dovolání judikaturu Nejvyššího soudu, od které se měl podle ní odvolací soud odchýlit, respektive od které by se měl dovolací soud odklonit, neuvedla. Dovolatelka v dovolání pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu, vyjmenovává množství domnělých pochybení, kterých se měl odvolací soud dopustit. Pouhá kritika právního posouzení k projednání dovolání však nepostačuje.

Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání tak žalobkyně nedostála. Dovolání žalobkyně proto trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatelka svým dovoláním napadla rozhodnutí odvolacího soudu i v části týkající se výroku o nákladech řízení. Proti nákladovému výroku je však přípustnost dovolání zákonem výslovně vyloučena (srov. ve znění účinném od 30. 9. 2017).

Nejvyšší soud vzhledem k výše řečenému dovolání podle odmítl, neboť zčásti trpí vadami, které nebyly ve lhůtě k podání dovolání odstraněny ( ), a zčásti nebylo shledáno přípustným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 9. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu