Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3406/2018

-358

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: PREdistribuce, a. s., se sídlem Svornosti 3199/19a, 150 00 Praha 5, IČO 27376516, proti žalovanému: J. Č., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, 110 00 Praha 1, o 529 476,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, č. j. -217 (správně 297), takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 5. 5. 2015, č. j. -208, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 229 510,15 Kč s příslušenstvím, co do částky 299 966,82 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně ustanovenému zástupci žalovaného. Vyšel ze zjištění, že při kontrole odběrného místa žalovaného byl dne 3. 2. 2010 zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie, který byl realizován neměřeným třífázovým odbočením z elektrického vedení, a to minimálně od listopadu 2008 do 3. 2. 2010, přičemž od června 2008 byl odečet prováděn jen odhadem. Podle závěrů znaleckého posudku Ing. Miroslava Smolíka nebylo možno stanovit skutečně vzniklou škodu, proto znalec postupoval podle a stanovil škodu ve výši 427 129,26 Kč. Z ústavního revizního znaleckého posudku soud zjistil, že neoprávněný odběr byl prokázán synchronním měřením, skutečnou spotřebu ve sledovaném období se nepodařilo prokázat, kontrola objektu ohledně vybavení elektrickými spotřebiči nebyla provedena, při odebrání elektroměru byl zjištěn kolísající odběr, nebylo tak možné stanovit skutečnou spotřebu, a to ani podle srovnatelného období, proto znalecký ústav postupoval podle a stanovil škodu částkou 190 667,39 Kč. Soud s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , uzavřel, že při absenci skutečností, které by mohly vést k jinému výpočtu, je třeba postupovat podle citované vyhlášky, přičemž vyšel ze závěrů ústavního revizního znaleckého posudku, který byl vyčerpávajícím způsobem zdůvodněn a odpovídá smyslu a účelu použitého předpisu. Takto zjištěnou škodu navýšil o daň, náklady na zjištění neoprávněného odběru a na posudek.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, č. j. -244, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 1. 2016, č. j. -248, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části vyhovujícího výroku I o věci samé tak, že zamítl žalobu ještě o částku 151 782,50 Kč s příslušenstvím, ve zbytku jej, pokud šlo o částku 77 728 Kč s příslušenstvím, potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a odměně ustanoveného advokáta. Poté, co rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. -285, Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného a k dovolání žalobkyně zrušil rozsudek odvolacího soudu, ve spojení s opravným usnesením, v zamítavém výroku I co do částky 151 782,50 Kč a v závislých výrocích II a VI o náhradě nákladů řízení, potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. -217 (správně 297), rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé co do částky 151 782,50 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výrocích III a VI o náhradě nákladů řízení vůči státu, potvrdil jej ve výroku IV ohledně nákladů na znalečné a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že v dané věci měl soud k dispozici dva posudky z oboru elektrotechnika k téže otázce, přičemž soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudkuu, jenž se vyjádřil i ke správnosti předešlého posudku Ing. Miroslava Smolíka. Výši škody, k níž dospěl soud prvního stupně, shledal správnou a po zohlednění částky, jíž žalovaný za elektrickou energii zaplatil a částky již pravomocně přiznané uzavřel, že doplatit zbývá 151 782,50 Kč.

Potvrzující výrok I rozsudku odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení s tím, že doposud je dovolacím soudem řešena rozdílně právní otázka, zda odchýlení se od způsobu stanovení výše škody při neoprávněném odběru elektřiny podle je otázkou, ke které je třeba odborných znalostí () nebo otázkou právní, o které si soud může učinit úsudek sám (). Dovolatel se domnívá, že posouzení způsobu stanovení výše škody v tom, zda má být algoritmus vyhlášky moderován či nikoliv, je otázkou právní. Otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou pak spatřuje v tom, zda je dostačující, aby poté, co bylo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, v němž moderoval algoritmus vyhlášky bez doplnění znaleckého posudku, pro tento nedostatek zrušeno dovolacím soudem, rozhodl odvolací soud bez dalšího podle původního znaleckého posudku, aniž by algoritmus moderoval či takovýto postup vysvětlil. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. namítá rozpor způsobu stanovení výše škody v dané věci s ústavním pořádkem, když svým zjevným nepoměrem mezi pravděpodobnou výší škody a výší určenou podle vyhlášky porušuje rovnost vlastnického práva. Navrhl zrušení výroku I rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ), vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 13. 12. 2017, postupoval podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ), dále též jen „“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že uplatněné námitky nenaplňují podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání nezakládá odvolatelem namítaná rozdílnost judikatury Nejvyššího soudu, kterou spatřuje v rozdílném řešení otázky, zda stanovení výše škody při neoprávněném odběru je otázkou odbornou nebo právní, a to proto, že těmito otázkami se ani jedno z dovolatelem citovaných rozhodnutí nezabývalo. Tato rozhodnutí nejsou v rozporu, neboť každé z nich řešilo zcela jinou otázku. V rozsudku ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. , řešil dovolací soud na základě zjištěného skutkového stavu otázku přiměřenosti výše odškodnění stanoveného podle Naproti tomu v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. , řešil otázku správnosti postupu odvolacího soudu při dokazování znaleckými posudky, neboť ačkoliv měl k dispozici dva znalecké posudky, které postupovaly podle , avšak dospěly k rozdílným závěrům, v rozporu s použil jeden z nich (ústavní revizní znalecký posudek) jako podklad pro svůj vlastní výpočet dosazením jiných veličin.

Otázkou určení výše náhrady škody v případě neoprávněného odběru elektrické energie se opakovaně zabýval Ústavní soud (plenární usnesení ze dne 1. 4. 2014, , nález ze dne 11. 8. 2015, ), který neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle , o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, s tím, že však vyhláška nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu podle vyhlášky paušálně akceptován. Avšak v projednávané věci soud dospěl k závěru, že se nejedná o takový odůvodněný případ. Žalovaný žádným důkazem nezpochybnil dobu trvání neoprávněného odběru, průměrná denní spotřeba v rozhodném období kolísala, takže z ní nebylo možno vycházet, kontrola objektu ohledně vybavení elektrickými přístroji nebyla provedena, v období od června 2008 do zjištění neoprávněného odběru bylo žalovanému fakturováno tzv. odhadem a navíc měřením při zjištění neoprávněného odběru bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že na neměřenou elektrickou energii byl používán pouze bojler, neboť i při odebrání elektroměru byl další (neoprávněně) nainstalovaný rozvod zásobující další spotřebiče pod proudem. Závěr nalézacích soudů, že za daných okolností výši skutečné škody nelze zjistit jinak než na základě je tak v souladu s judikaturou dovolacího a Ústavního soudu (což bylo vyjádřeno i v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu v této věci).

Odvolací soud pak nebyl zrušujícím rozhodnutím dovolacího soudu zavázán doplnit ústavní znalecký posudek. Spatřuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem v tom, že se přiklonil ke skutkovému závěru soudu prvního stupně ohledně správnosti závěrů ústavního znaleckého posudku, aniž řízení doplňoval dalšími důkazy, zpochybňuje správnost skutkového závěru, přičemž skutkové námitky nemohou přípustnost dovolání založit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů dovolání žalovaného podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2019

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu