Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3A77254DE98070D6C12584C8001E1B9B.html
HTML · 14.17 KB
No categories available
29 NSČR 104/2019-A-137
KSPH 71 INS XY29 NSČR 104/2019-A-137
USNESENÍ
Odůvodnění:
Podáním ze dne 17. července 2017 (A-74) vznesl dlužník námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Renaty Macků a požádal, aby tato soudkyně a „Městský, Krajský a Vrchní soud v Praze spolu se všemi soudci byly vyloučeni z rozhodování v tomto soudním řízení“ a věc byla přikázána mimo jejich působnost, a to z důvodu, aby insolvenční navrhovatelka nemohla ovlivňovat toto řízení, a dále i z důvodu vhodnosti, Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.
Podáním ze dne 2. května 2018 (A-92) vznesl dlužník námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Jitky Drobné a požádal, aby tato soudkyně a „Městský, Krajský a Vrchní soud v Praze spolu se všemi soudci byly vyloučeni z rozhodování v tomto soudním řízení“ a věc byla přikázána mimo jejich působnost, a to z důvodu, aby insolvenční navrhovatelka nemohla ovlivňovat toto řízení, a dále i z důvodu vhodnosti, Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, a Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit 1, ročník 2008, na str. 14, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti dlužník neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud.
Z obsahu spisu je ostatně patrno, že dlužník této možnosti využil a o jeho námitkách podjatosti směřujících vůči soudkyním JUDr. Renatě Macků a JUDr. Jitce Drobné rozhodl Vrchní soud v Praze usneseními ze dne 14. listopadu 2017, č. j. KSPH 69 INS XY, 2 VSPH XY, a ze dne 27. srpna 2018, č. j. KSPH 71 INS XY, 2 VSPH XY, tak, že tyto soudkyně nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování dané insolvenční věci. V druhém z citovaných rozhodnutí Vrchní soud v Praze rovněž vysvětlil, proč se nezabýval paušální a neadresnou námitkou podjatosti všech soudců „Městského, Krajského a Vrchního soudu v Praze“.
Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, natož ostatní soudci Krajského soudu v Praze rozhodující insolvenční agendu, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
Mgr. Milan Polášek předseda senátu