Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2597/2019

26 Cdo 2597/2019-330

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně " 42 ", s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 131/86, IČO: 61060062, zastoupené Thomasem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, proti žalované E. H., bytem XY, zastoupené Mgr. Filipem Červenkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1374/53, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2018, č. j. -222, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. října 2017, č. j. -122, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku tam specifikovaný byt; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. dubna 2018, č. j. -222, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “), neboť při posuzování procesní otázky důležitého důvodu ve smyslu , jinak řečeno otázky naplnění zákonem stanovené podmínky pro jednání v nepřítomnosti účastníka řízení, odvolací soud (soud prvního stupně) zohlednil všechny zjištěné a také z obsahu spisu vyplývající okolnosti, jeho úvaha není – vzhledem k těmto okolnostem – zjevně nepřiměřená (onemocnění dovolatelky jako jinak důležitý důvod, pro který soud nařízené jednání /další jednání/ odročí, vzal v úvahu, ale z důvodů tam podrobně rozvedených pokládal její jednání za procesní obstrukci, proto jednal v její nepřítomnosti a pro své rozhodnutí si sjednal dostatečný skutkový základ z jiných provedených důkazů) a ve svých závěrech se neodchýlil od ustálené soudní praxe; přitom není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V dlouhodobě ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že v nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout – jak vyplývá z ustanovení – jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat "důležitý důvod"; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) – za důležitou. Důležitým důvodem ve smyslu ustanovení proto je podle judikatury soudů také nemoc účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 124/2001 časopisu Soudní judikatura). Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí – obecně vzato – důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení , ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21/2009 časopisu Soudní judikatura /ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením z 8. dubna 2009, sp. zn. ).

Namítla-li dovolatelka, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu měl soud zvážit ustanovení opatrovníka, jde ve skutečnosti o zmatečnostní vadu, která přípustnost dovolání nezakládá a lze k ní přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání.

Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle , a proto je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě; při úvaze o přiměřenosti lhůty je zapotřebí zohlednit i to, že dovolací soud musel dovolatelku vyzvat k zaplacení nedoplatku na soudním poplatku. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku ( ) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. , či ze dne 3. října 2017, sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu