Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4038/2018

-314

USNESENÍ

DEVELOPMENT – Pardubice s. r. o.

ČEZ Distribuce, a. s

, identifikační číslo osoby 24729035, se

sídlem v Děčíně IV – Podmokly, Teplická 874/8, o zaplacení částky 11 313 520,12 Kč, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2018, č. j. -278, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici řízení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 59 483, 60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení domáhala na účastnici zaplacení částky 11 313 520,12 Kč s příslušenstvím jako úhrady obvyklé ceny z elektrické energie vyrobené ve fotovoltaické elektrárně Sezemice – Veská (dále jen „FVE“) od května 2011 do října 2013 a dodávané do distribuční soustavy účastnice řízení. Uvedený závazek účastnice řízení měl dle žalobkyně vyplývat z jimi uzavřené smlouvy o podpoře, která dle názoru žalobkyně byla platnou smlouvou kupní, resp. smlouvou o dodávce elektrické energie ve smyslu , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „“), kterou strany projevily vůli uzavřít i bez určení výše ceny a žalobkyni tudíž za dodanou elektrickou energii náležela cena obvyklá podle , obchodní zákoník. Rozhodnutím soudu mělo být nahrazeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 17. 6. 2015, č. j. 00376-31/2015-ERU a rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu 21. 9. 2015, č. j. 00376-31/2015-ERU.

Okresní soud v Děčíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. -174, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici řízení na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit účastnici řízení na náhradě nákladů řízení částku 237 934,40 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici řízení náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 208 74,10 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Námitka žalobkyně, podle které odvolací soud zamítl žalobu, ačkoliv v odůvodnění dospěl k závěru, že ve smlouvě o podpoře byla sjednána kupní cena za dodanou elektrickou energii, se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, který při výkladu předmětné smlouvy s odkazem na své předchozí rozhodnutí ze dne 25. 6. 2015, č. j. -282, dospěl k závěru, že účastnící smlouvy si výkupní cenu za dodanou elektrickou energii neujednali. Uvedená námitka tudíž přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na dalších žalobkyní vymezených otázkách (zda v případě, když smlouva o dodávce elektrické energie neobsahuje ujednání o ceně, má dodavatel nárok na cenu obvyklou a zda lze vůbec takovou smlouvu sjednat bez dohody o jejích podstatných náležitostech) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Odvolací soud totiž své rozhodnutí založil především na závěru (prostřednictvím posouzení věci soudem prvního stupně a správními orgány), že sjednaná smlouva o podpoře není smlouvou o dodávce elektrické energie, ale nepojmenovanou smlouvou, která byla výlučně uzavřena ohledně platby za decentrální výrobu, spolu s cenou za související distribuční služby za nevyžádanou dodávku a cenu za odběr jalové energie. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v dovolání tento (primární) závěr relevantním způsobem nenapadá nemůže ani žádný další dovolací důvod (srov. výše) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci žalobkyně dovoláním napadla rovněž výrok II a III rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně uhradit účastnici řízení náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolání proti výroku o nákladech řízení je však podle nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má zastoupená účastnice řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 48 860 Kč [srov. , věty první, , ., , v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 10 323,60 Kč (srov. písm. b), z. č. , v platném znění), tedy celkem ve výši 59 483,60 Kč Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 26. 9. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu