Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 79/2019-138

MSPH 60 INS XY 160 ICm XY 33 ICdo 79/2019-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka v právní věci žalobce V. V., bytem XY, zastoupeného JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28/559, proti žalovaným 1/ V. S., se sídlem XY, identifikační číslo XY, insolvenční správkyni dlužníků M. A. a V. A., 2/ M. A., bytem XY, zastoupenému JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 670/27, a 3/ V. A., bytem XY, zastoupené JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 670/27, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků M. A. a V. A., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 2/ a 3/ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 160 ICm XY ( ), vyhověl žalobě na určení, že pohledávka za dlužníky M. A. a V. A. ve výši 1.586.077 Kč, přihlášená dne 1. 4. 2016 žalobcem do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. XY, vedená pod označením P 12-1, je po právu, a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2/ a 3/ dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 – dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé shledávají přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se při posouzení (ne)platnosti smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011 odchýlil od rozsudku ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud vyjadřoval k požadavku kladenému na žalobce stran důkazního břemene, přičemž dovodil, že věřitel, který se domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí splnit důkazní povinnost nejen o tom, že dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze skutečně dlužníku přenechal (že věřitel musí prokázat, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že podle ní byly finanční prostředky předány, bylo dovozeno i v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. , či ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. ). Z dovolací argumentace není zřejmé, v čem konkrétně dovolatelé vnímají rozpor s rozsudkem ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. , lze však konstatovat, že odvolací soud se od závěrů citovaného rozsudku neodchýlil. Zabýval se jak tvrzeními žalobce, tak důkazy, které k jejich prokázání žalobce předložil; ty byly zdrojem relevantních skutkových zjištění stran reálné povahy smlouvy o půjčce. Na jejich základě dospěl k právnímu závěru o platnosti písemně uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011.

Dovolatelé zpochybňují právní závěr odvolacího soudu, že písemně uzavřená smlouva o půjčce ze dne 7. 11. 2011 je platným právním úkonem, skutkovými námitkami. Brojí proti správnosti skutkového závěru ohledně doby a způsobu poskytnutí půjčky. Nesouhlasí-li s úvahou, že žalobce unesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení o jednorázovém předání půjčky (akcentují, že sám žalobce ve svém vyjádření ze dne 20. 9. 2016 uvedl, že půjčku poskytl v několika peněžitých platbách), přehlížejí, že zatímco závěr soudu o tom, kdo z účastníků řízení nese stran té či oné právně významné skutečnosti důkazní břemeno, je závěrem právním, je závěr, že účastník důkazní břemeno (ne)unesl, závěrem skutkovým (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ).

Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost) nelzev dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle Nadto se sluší připomenout, žalobce ve vztahu k písemnému vyjádření o postupném předání půjčené částky vypověděl, že jej bez jeho odsouhlasení soudu zaslala jeho právní zástupkyně, a setrval na své (původní) verzi o jednorázovém předání půjčky v den podpisu smlouvy o půjčce, k níž se po provedeném dokazování přiklonil odvolací soud. Námitka dovolatelů v tomto směru proto nemůže mít dopad na negativní závěr o přípustnosti dovolání.

Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu