Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2865/2019

30 Cdo 2865/2019-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Ostravě – Moravské Ostravě, Husova 2/1285, proti žalované České republice, o 15 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2019, č. j. - 13, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířově ze dne 1. 3. 2019, č. j. – 7, bylo odmítnuto podání žalobce doručené soudu dne 31. 1. 2019, neboť pro nedostatky podání nebylo možno v řízení pokračovat a žalobce jej nedoplnil ani přes výzvu soudu obsahující poučení o důsledcích jejího neuposlechnutí, na kterou žalobce nereagoval.

K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí potvrzeno v záhlaví uvedeným usnesením odvolacího soudu. Soud druhého stupně uzavřel, že postup nalézacího soudu byl správný, protože žalobcovo podání nevykazovalo náležitosti dle a i přes podrobné poučení ve výzvě k odstranění vad podání nebyly tyto odstraněny, a to ani v rámci odvolacího řízení. Soud konstatoval, že jsou žalobcova podání nesrozumitelná a neobsahují určité vylíčení rozhodných skutečností. Okresní soud postupoval správně, pokud žalobce vyzval k odstranění vad podání, poučil ho o důsledcích nesplnění výzvy a následně řízení zastavil, jelikož žalobce zůstal nečinný.

Usnesení odvolacího soudu napadl co do výroku I žalobce dovoláním doručeným soudu dne 12. 6. 2019 (č. l. 16), které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2014, sp. zn. , či usnesení ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. . Odvolací soud měl dle mínění žalobce vyhodnotit jeho podání ve smyslu tak, že se jedná o žádost o ustanovení právního zástupce a následně dle citované judikatury rozhodnout o jeho ne/přiznání. Po právní moci takového rozhodnutí měl být žalobce (případně ustanovený zástupce) opětovně vyzván k doplnění žaloby a teprve poté (pokud by nebyla doplněna) podání odmítnout.

Dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti dle , jelikož na specifikované otázce napadené rozhodnutí nespočívá a odvolací soud se od jmenovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu neodchýlil.

Žalobce je z úřední činnosti Nejvyššímu soudu znám jako osoba podávající množství podání (žalob), která jsou svým obsahem značně podobná a spočívají v kritice nejrůznějších osob či státních orgánů, případně komunistického režimu a příkoří, jehož se mělo žalobci dostát. K dnešnímu dni eviduje Nejvyšší soud ve věcech žalobce téměř 70 rozhodnutí. Podání žalobce jsou značně nesrozumitelná, zmatená, prolínající popis žalobcem tvrzené újmy či závadového jednání určitých osob z několika událostí, aniž by došlo k jejich zřetelnému oddělení, spolu s líčením dějů nesouvisejících (útoku na dům žalobce, nutnosti jeho stěhování, problémy s doručováním, popis jiných soudních řízení apod.).

Součástí podání žalobce jsou pasáže, z nichž lze dovodit stížnosti na jeho nedostatečné vzdělání, z dokumentů předložených žalobcem v této věci však není zřejmé, zda se jedná o popis faktického stavu jeho neporozumění pokynu soudu či žádost o ustanovení zástupce ve smyslu a 138 To vše přes to, že žalobce byl o náležitostech žaloby opakovaně poučován v množství řízení, jež zahajuje před soudy, stejně tak žalobce relevantním způsobem v nemálo případech požádal o ustanovení zástupce a soudy na jeho žádosti adekvátním způsobem reagovaly (analogicky je možno aplikovat závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. ). Pokud ustanovená právní zástupkyně žalobce v dovolání tvrdí, že „z obsahu tohoto prohlášení je evidentní, že žalobce žádá o ustanovení právního zástupce, který by byl schopen žalobu řádně upřesnit dle požadavku soudu“, s takovou interpretací Nejvyšší soud s ohledem na níže uvedené nemůže souhlasit a nenachází pro ni podklad v obsahu spisu.

Dle platí, že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však soudu neumožňuje, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. též závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu z 30. 6. 2004, sp. zn. , a z 27. 7. 2007, sp. zn. , uveřejněných pod číslem C 2862 a C 5207 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nelze proto než uzavřít, že odvolací soud postupoval souladně s uvedenou judikaturou.

Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 9. 2019

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu