Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1209/2019

33 Cdo 1209/2019-113

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. Z., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Purkyňova 143/18, proti žalovanému J. J., podnikateli nezapsanému v obchodním rejstříku, s místem podnikání v XY (identifikační číslo XY), zastoupenému Slavomírem Teclem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, o 107.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2018, č. j. -88, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. -59, uložil žalovanému zaplatit žalobci 107.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 10. 8. 2017 do zaplacení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 59.071,50 Kč.

Rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. -88, Krajský soud v Hradci Králové změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že nepravdivé ujištění prodávajícího o tom, že vozidlo nebylo havarované, je podstatným porušením smlouvy, které zakládá kupujícímu práva uvedená v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalobce nepožadoval opravu vozidla, nejdříve zvolil právo odstoupit od smlouvy, ale v průběhu jednání s žalovaným a s jeho souhlasem volbu změnil a nárokoval slevu z kupní ceny ve výši 37.000 Kč ( o. z.). Odstoupil-li žalobce od kupní smlouvy, neuplatnil u prodávajícího právo, které si zvolil; šlo o změnu volby práva bez souhlasu žalovaného a bez zákonného důvodu ( o. z.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce 4. 5. 2017 koupil v autobazaru provozovaném žalovaným vozidlo, jež si vybral na základě inzerátu popisujícího jeho stav. Žalobce požadoval, aby vůz nebyl havarovaný a na tuto okolnost se při prohlídce dotazoval. Žalovaný vystavil na kupní cenu 107.000 Kč fakturu, v níž byl automobil – identifikován VIN kódem, registrační značkou a číslem technického průkazu – označen jako „soubor komponentů v různém stupni opotřebení, jak stojí a leží“. Záznam o technickém stavu vozidla vyplněný žalovaným nevylučoval, že karoserie mohla být opravována výměnou dílů, vyrovnáním a tmelením. V reklamačním protokolu z 9. 5. 2017 žalobce specifikoval závady svědčící o neprofesionálně opravované karoserii po havárii a žádal slevu z kupní ceny ve výši 37.000 Kč. Žalovaný reagoval dopisem z 30. 5. 2017 tak, že reklamaci odmítá jako zcela bezdůvodnou a účelovou. Dne 20. 7. 2017 žalobce od kupní smlouvy uzavřené 4. 5. 2017 odstoupil.

Žalobcovy námitky v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že od kupní smlouvy neodstoupil v souladu se zákonem, zvolil-li z práv připadajících v úvahu slevu z kupní ceny. Těžiště dovolací argumentace tvoří výhrady, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, zejména že pochybil při výkladu právních jednání účastníků (reklamačního protokolu z 9. 5. 2017 a dopisu žalovaného z 30. 5. 2017). Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu právních jednání, a to i pomocí výkladu ve smyslu § 555 a násl. o. z., úmysl jednajících, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu