Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2165/2019

33 Cdo 2165/2019-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) P. V., bytem XY, a b) M. V., bytem tamtéž, zastoupených Mgr. Janou Červovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Husova 21/13, proti žalované BLUE REALITY s.r.o., se sídlem v Praze - Novém Městě, Řeznická 1486/5, zastoupené Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, o 50.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č.j. -80, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, č.j. -41, uložil žalované zaplatit žalobcům 50.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 24. 11. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 18.137 Kč.

Protože účastníci nesjednali možnost žalobců od rezervační smlouvy odstoupit, jak přepokládá ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je podle soudu prvního stupně odstoupení neplatné. Dopisem z 29. 8. 2016 žalobci vyjádřili nesouhlas se změnou podmínek sjednaných v rezervační smlouvě; jestliže neakceptovali rozložení platby na dvě částky, tj. na kupní cenu a příspěvek na inženýrské sítě a přípojky, měla se žalovaná pokusit s převodcem vyjednat uzavření jediné smlouvy kupní. Podmínky rezervace tedy žalovaná nedodržela a bylo její povinností bez zbytečného odkladu vrátit rezervační zálohu žalobcům (článek 3.2 smlouvy).

Rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č.j. -80, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že rezervační smlouva je nepojmenovanou smlouvou ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. a že smluvní ujednání nezakládalo žalobcům právo od smlouvy odstoupit (článek 4.3 rezervační smlouvy hodnotil jako neplatné ujednání). Žalovaná se zavázala předmět převodu rezervovat a o podmínkách smlouvy o převodu jednat do 31. 10. 2016. K tomuto časovému okamžiku mělo být hodnoceno, zda důvody, pro které nebyla smlouva o převodu uzavřena, spočívají na straně převodce. Tento stav trval i po té, co návrhy smluv datované 1. 8. 2016 žalobci neakceptovali a sdělili své výhrady. K dalšímu jednání s převodcem však žalobci nedali žalované prostor a dopisem z 29. 8. 2016 sdělili, že o další její činnost směřující k dosažení účelu rezervační smlouvy nemají zájem a nehodlají nadále poskytovat součinnost, čímž porušili svůj závazek z rezervační smlouvy (zmařili uzavření smlouvy s převodcem). Žalované vzniklo na základě článku 4.2 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši, která odpovídala složené rezervační záloze.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění. Smlouvou o rezervaci koupě nemovitosti, kterou účastníci uzavřeli 21. 7. 2016, projevili žalobci vážný zájem a úmysl koupit za 1.050.000 Kč „pozemek parc. č. XY (výměra 840 m²), zapsaný na LV č. XY pro k. ú. XY, Katastrální úřad pro XY, Katastrální pracoviště XY.“ Žalovaná (zprostředkovatelka) se zavázala vykonat na své náklady činnosti, na jejichž základě vznikne možnost uzavřít s vlastníkem smlouvu, jíž dojde k převodu vlastnického práva, „po dobu rezervace, tj. do 31. 10. 2016“, neuzavřít rezervační smlouvu s třetí osobou a seznámit vlastníka nemovitosti (převodce) se zájmem žalobců o nabytí předmětu převodu. Žalobci se zavázali nemařit výkon zprostředkovatelské činnosti, „na výzvu zprostředkovatele poskytnout veškerou součinnost potřebnou k převodu, zejména dostavovat se na plánované schůzky, poskytovat součinnost k jednání o podmínkách smlouvy s převodcem, k uzavření smlouvy o převodu.“ Na základě článku 3.1 smlouvy převedli žalobci na účet žalované za blokaci předmětu převodu rezervační zálohu 50.000 Kč. Ujednáno bylo, že 1) bude-li uzavřena smlouva o převodu a uhrazena kupní cena na účet převodce, a to vše do 31. 10. 2016, žalovaná vrátí zálohu na účet žalobců, 2) nebude-li smlouva o převodu do 31. 10. 2016 uzavřena „z důvodů na straně převodce,“ žalovaná vrátí zálohu žalobcům (článek 3.2), 3) žalované náleží smluvní pokuta 50.000 Kč, jestliže žalobci a/ neposkytnou součinnost k jednání o podmínkách smlouvy s převodcem, k uzavření smlouvy o převodu, b/ nesloží rezervační zálohu, c/ nesloží do konce doby rezervace kupní cenu na účet převodce, a d/ jinak zmaří uzavření smlouvy s převodcem; pokutu si žalovaná může „započítat“ proti rezervační záloze (článek 4.2). Podle článku 4.3 smlouvy má žalovaná právo na odstupné 50.000 Kč, pokud žalobci odstoupí od rezervační smlouvy před uplynutím doby rezervace. Žalovaná předložila žalobcům návrhy dvou smluv: kupní smlouvy datované 1. 8. 2016, jíž TRNINY DEVELOPMENT s.r.o. převádí předmětnou nemovitou věc žalobcům za kupní cenu 597.264 Kč včetně DPH, a smlouvy o poskytnutí příspěvku na již vybudované inženýrské sítě a přípojky datované rovněž 1. 8. 2016, jíž žalobci uhradí TRNINY DEVELOPMENT s.r.o. 452.736 Kč (za vybudování technické infrastruktury, tj. inženýrských sítí, komunikací a veřejného osvětlení). Dopisem z 29. 8. 2016 žalobci odstoupili od rezervační smlouvy; důvodem bylo rozložení částky 1.050.000 Kč na dvě (kupní cena, příspěvek) a zhoršení zdravotního stavu žalobce. Žalovaná dopisem z 21. 9. 2016 odstoupení od smlouvy akceptovala. Dopisem ze 17. 10. 2016 žalovaná proti pohledávce žalobců na vrácení zálohy „započetla“ pohledávku „odstupného.“

K otázce vázanosti právním hodnocením skutečností svědčících obraně účastníka, proti němuž žaloba směřuje.

Výrazem ustálené rozhodovací praxe je závěr, že nárok uplatněný žalobou, popř. vzájemnou žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolnosti a žalobním návrhem (petitum), přičemž právní kvalifikace nároku(je-li v žalobě uvedena) není pro soud závazná. Soud je proto při rozhodování vázán nikoliv tím, jak žalobce skutkový stav právně posuzuje (odkazem na hmotněprávní normu nebo ujednání smlouvy), nýbrž tzv. skutkem, jak byl vymezen v žalobě, popř. vzájemné žalobě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2012). Stejné platí i pro účastníka řízení, proti němuž žaloba, popř. vzájemná žaloba směřuje ( ). Jestliže žalovaná založila obranu na tom, že si 50.000 Kč ponechala z titulu ujednání o odstupném, které měl odvolací soud za neplatné (tento právní závěr dovolatelé nezpochybnili), správně podřadil nárok po právní stránce pod ujednání rezervační smlouvy o smluvní pokutě. Tím, že si žalovaná ponechala částku 50.000 Kč, neučinila vůči žalobcům kompenzační úkon ve smyslu o. z. Pohledávka, kterou žalobci učinili předmětem sporu, nebyla k započtení způsobilá, protože změnou právního titulu zanikla. Změna právního důvodu plnění stran závazkového vztahu na základě smluvního ujednání (zde rezervační záloha - smluvní pokuta) nemá povahu započtení coby specifického způsobu zániku závazků.

K námitce neplatnosti ujednání o smluvní pokutě (článek 4.2 rezervační smlouvy).

Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí posuzoval platnost ujednání, jímž smluvní strany – zájemce a zprostředkovatel – zajistily smluvní pokutou splnění povinnosti spjaté se závazkem zájemce uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, jejímž subjektem nebyl zprostředkovatel. Dovodil, že povinnost uzavřít v rezervační lhůtě kupní smlouvu s třetí osobou (vlastníkem) je závazkem zavazujícím jen účastníky nepojmenované (rezervační) smlouvy, který nemůže být považován za závazek uzavřít kupní smlouvu ve prospěch třetího, jelikož k tomu nesměřovala vůle účastníků smlouvy, a navíc třetí osoba nebyla stranou rezervační smlouvy a není jí vázána (srov. rozsudek ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ). Nevznikl-li mezi účastníky rezervační smlouvy (hlavní) závazek, jehož splnění měla pokuta zajišťovat, je ujednání o smluvní pokutě neplatné (srov. rozsudky z 31. 5. 2004, sp. zn. , z 28. 2. 2008, sp. zn. , z 10. 5. 2010, sp. zn. , z 29. 11. 2011, sp. zn. , z 28. 5. 2013, sp. zn. , a z 24. 7. 2013, sp. zn. ). Na projednávanou věc shora prezentované závěry vztáhnout nelze, protože – jak vyplývá z rezervační smlouvy – žalobci se nezavázali uzavřít do 31. 10. 2016 s převodcem kupní smlouvu; smluvní pokuta sjednaná v článku 4.2 smlouvy zajišťovala – kromě jiného – splnění povinnosti poskytovat žalované součinnost za účelem uzavření kupní smlouvy.

Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní; žalobci uvedené zjevně opomíjejí, prosazují-li jiný výklad dopisu z 29. 8. 2016 a tvrdí-li, že nebyli k součinnosti žalovanou vyzváni (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ). Argumentace dovolatelů má tak základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, jež dovolacímu přezkumu nepodléhají.

Namítají-li žalobci odvolacímu soudu, že neseznámil účastníky s odlišným právním názorem na „žalovanou uplatněný nárok“ a nedal jim příležitost vyjádřit se, nenapadají žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( , věta druhá, ); tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Nejvyšší soud dovolání podle odmítl, protože žalobci nepředložili k dovolacímu přezkumu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala jeho přípustnost ve smyslu

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu