Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2532/2019

26 Cdo 2532/2019-269

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně L. Š., narozené XY, bytem XY, proti žalovaným 1) P. V., narozenému XY, bytem XY, 2) M. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, o zaplacení 147 188 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2018 (správně 2019), č. j. -230, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 953,70 Kčdo tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Kuny, advokáta se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2019, č. j. -230, k němuž se žalovaní prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili, odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranil ( ).

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku dovolatelka nevyhověla, neboť nenastolila žádnou právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat, a nelze ji dovodit ani z obsahu dovolání. Obecné konstatování, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v otázce oblasti hmotného i procesního práva“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením z 21. 1. 2014, sp. zn. ). Ani odkaz dovolatelky na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. , nelze – bez vymezení konkrétní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od těchto rozhodnutí – pokládat za náležitý údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Předně dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že má nárok jen na zhodnocení pronajatého bytu za zavedení plynu do bytu a že výši tohoto zhodnocení soud stanovil podle , a v této souvislosti mu vytýká, že neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem. Uvedenou výtkou ve skutečnosti uplatňuje tzv. vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Přesto je nutno dodat, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl důkaz znaleckým posudkem ke stanovení výše zhodnocení za montáž nového plynovodu. Uvedl, že vzhledem k tomu, že úpravy provedené žalobkyní se v předmětném bytě již nenacházejí, a vzhledem k výši částky, kterou žalobkyně za montáž plynovodu vynaložila (4 598 Kč), a nákladům na znalecké zkoumání bylo by možno výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a byl tak dán důvod pro postup podle Tento závěr, že nepoměrné obtíže při zjišťování výše nároků mohou být dány nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet výše nároku, které hrubě neodpovídají výši vymáhaného nároku, přitom odpovídá konstantní judikatuře dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí).

Také dalšími výtkami, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami (že žalovaní o předmět nájmu náležitě nepečovali) a nesplnil svou poučovací povinnost, dovolatelka uplatňuje vady řízení, které, jak bylo výše uvedeno, nejsou způsobilým dovolacím důvodem a přípustnost dovolání samy o sobě nezakládají.

Dovolatelka rovněž zpochybňuje správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména ohledně důkazní váhy fotodokumentace předložené žalovanými). Ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (viz ustanovení ). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy.

Dovolací soud nepřehlédl sdělení žalobkyně, že dovolání podává i proti nákladovému výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. Ani v této části však dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ). Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení by navíc ani nebylo přípustné [ , ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu