Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1432/2019

26 Cdo 1432/2019-215

USNESENÍ

České spořitelny, a.s.

1/

E. L.

a

2/ M. L.

, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Antonínem Stanislavem, Ph.D., advokátem se sídlem Trutnov, Bulharská 66, o zaplacení částky 251.135,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2018, č. j. -160, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,-

Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaní (jež mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku nacházející se v domě, v němž vzniklo

Společenství vlastníků jednotek XY – dále jen „dům“ a „Společenství“) zaplatili (společně a nerozdílně) částku 251.135,86 Kč z titulu zákonného ručení vlastníků jednotek (ve smyslu , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „ “) za závazek Společenství jako dlužníka vyplývající pro něj ze smlouvy o úvěru č. 11489/11/LCD, jíž uzavřelo dne 16. listopadu 2011 s žalobkyní jako věřitelkou (dále jen „Smlouva o úvěru“).

Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. května 2018, č. j. -107, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 251.135,86 Kč (v tam uvedených splátkách a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jedné z nich) s tím, že jejich povinnost zanikne v rozsahu, v němž bude žalobkyni plnit z titulu Smlouvy o úvěru Společenství; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. listopadu 2018, č. j. -160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně písemně vyjádřila, není přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “). Je tomu tak proto, že odvolací soud vyřešil (záporně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit, jedinou účinně nastolenou právní otázku, zda výkon práva, realizovaný žalobou podanou v této věci, odporuje dobrým mravům ve smyslu obč. zák. ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /dále opět jen „obč. zák.“/, podle něhož je třeba posuzovat práva a povinnosti účastníků i v současné době, tj. po 1. lednu 2014 /viz větu první , , ve znění pozdějších předpisů/).

Za „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. je třeba podle ustálené judikatury (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. z 18. února 2003, sp. zn. , z 20. července 2011, sp. zn. , a z 15. března 2016, sp. zn. ) pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. V řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí z 25. října 2004, sp. zn. , ze 7. prosince 2004, sp. zn. ) Nejvyšší soud vyložil, že východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu. Soudní praxe (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se však ustálila v názoru, že zejména v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená.

V projednávané věci – i přes okolnosti zdůrazňované v dovolání – odvolací soud vymezil hypotézu ustanovení v intencích shora citované judikatury, při posouzení věci podle citovaného ustanovení vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly, neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, jeho úvaha odpovídá takto zjištěným skutečnostem, nepostrádá ani logické závěry z nich plynoucí a není tedy v tomto směru zjevně nepřiměřená.

K dovolacímu přezkumu byla dále předložena otázka, zda

„v případě, kdy se hlavní závazkový vztah řídí , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ObchZ“), a podle ust. ObchZ by se tímto zákonem měl řídit i akcesorický ručitelský závazek, který však vznikl ze zákona (spadajícího mezi předpisy práva občanského) a ručitelem je spotřebitel, lze na daný ručitelský závazek aplikovat ust. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013“

. Na vyřešení takto postavené otázky však napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá. Zde je zapotřebí připomenout, že podle § 549 obč. zák. platilo, že ručitel může odepřít plnění, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. V posuzovaném případě (vzhledem k obsahu spisu) však dovolatelé ani netvrdili (tím méně prokázali) okolnosti rozhodné pro závěr, že uplatněná pohledávka nemůže být splněna (uspokojena) Společenstvím, natož okolnosti rozhodné pro závěr, že takovou nemožnost zavinila samotná žalobkyně (okolnosti, které dovolatelé v průběhu řízení uplatnili s odkazem na citované ustanovení /k tomu viz zejména protokol o jednání na č. l. 105 a 106 spisu/, nemají pro jeho použití v daném sporu žádnou vypovídací hodnotu, neboť se vztahují k čerpání úvěru Společenstvím, tj. k závazku věřitele (zde žalobkyně), že na požádání dlužníka (zde Společenství) poskytne v jeho prospěch prostředky do určité částky, a nikoli k závazku Společenství (jako dlužníka) poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky /srov. ObchZ/, tedy k závazku, za jehož splnění /uspokojení/ odpovídají dovolatelé – v poměru, který odpovídá velikosti jejich spoluvlastnického podílu na společných částech domu – z titulu zákonného ručení ve smyslu ). Za tohoto stavu je tudíž bezpředmětné zabývat se předestřenou hmotněprávní otázkou, neboť i kdyby byla zodpovězena kladně, jak prosazují dovolatelé, na správnost celkového závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o důvodnosti uplatněného nároku by to nemělo žádný vliv.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalobkyně nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalobkyně nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle ve výši 300,- Kč ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 27. 8. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu