Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 135/2017-B-43

KSOS 14 INS XY29 NSČR 135/2017-B-43

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. MilanaPoláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků E. Š., narozené XY, a M. Š., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY,o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání JUDr. Ing. Daniely Majzlíkové LL.M., se sídlem v Krnově, Opavská 522/5, PSČ 794 01, jako insolvenční správkyně dlužníků E. a M. Š.,zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, PSČ 746 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2017, č. j. XY, 1 VSOL XY, takto:Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2017, č. j. XY, 1 VSOL XY, se mění takto:Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2017, č. j. , se potvrzuje.

Odůvodnění:

1/Udělilinsolvenční správkyni JUDr. Ing. Daniele Majzlíkové LL.M. (dále jen „D. M.“) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného majetku dlužníků zapsaného pod položkou č. 3 „Nemovitý majetek - celkem“ v soupisu majetkové podstaty dlužníků založeném na č. l. B-1 insolvenčního spisu (nemovitosti v katastrálním území XY, zapsané na LV XY) zajištěnému věřiteli č. 16 (P18) Aktivafin s. r. o. (dále jen „věřitel A“) ve výši 187 630 Kč a uložil D. M. vyplatit tuto částku zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci usnesení (bod I. výroku).

2/ Uložil D. M. podat mu písemnou zprávu o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli do 30 dnů od právní moci usnesení (bod II. výroku).

3/ Povolil D. M. zálohu na odměnu ve výši 20 432,91 Kč, včetně daně z přidané hodnoty (bod III. výroku).

Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 20. května 2015 zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 27. listopadu 2015 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.

2/ Přihláškou pohledávky č. P18 přihlásil věřitel A zajištěnou pohledávku ve výši 187 630 Kč na dlužné jistině úvěru. S odkazem na , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), uvedl, že zajištěná pohledávka (nominální nesplacená hodnota jistiny úvěru) se úročí v rozsahu zajištění ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku do zaplacení, úrokovou sazbou sjednanou v úvěrové smlouvě, tj. 18 % ročně (1,5 % měsíčně z částky 187 630 Kč). Jako důvod vzniku pohledávky označil smlouvu o úvěru č. 174/2013/044 ze dne 28. listopadu 2013, na základě které poskytl dlužnici úvěr 200 000 Kč.

3/ Pohledávka věřitele A ve výši 187 630 Kč byla zjištěna jako zajištěná nemovitostmi označenými v bodě I. výroku usnesení a věřitel A je zajištěným věřitelem prvním v pořadí.

5/ Nemovitosti byly zpeněženy za částku 500 000 Kč, náklady na správu nevznikly a náklady spojené se zpeněžením nemovitostí činily 2 948 Kč.

6/ V návrhu na vydání výtěžku ze dne 26. října 2016 (B-9) D. M. navrhla vydat věřiteli A částku 187 630 Kč, vyplatit jí na odměně částku 20 432,91 Kč včetně daně z přidané hodnoty a dlužníkům částku 288 989,09 Kč.

7/ V podání ze dne 1. listopadu 2016 (B-10) uplatnil věřitel A námitky proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení. Požadoval, aby mu kromě částky 187 630 Kč (představující jistinu nesplaceného úvěru) byla vydána i částka na úhradu smluvního úroku dle ve výši 18 % p. a. z částky 187 630 Kč od 28. listopadu 2015 do zaplacení.

8/ Insolvenční soud projednal námitky věřitele A u jednání dne 11. ledna 2017.

Na výše uvedeném základě insolvenční soud - odkazuje na , a a na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. XY, , dále ze dne 29. prosince 2016, č. j. , , a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2016, č. j. XY, 3 VSOL XY - nejprve zdůraznil, že aplikace ustanovení v případech řešení úpadku oddlužením není jednotná. Námitky věřitele A vyhodnotil jako nedůvodné a D. M. udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení pouze ve výši zjištěné pohledávky věřitele A, nikoli i ve výši smluveného úroku.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že jazykový výklad vede k tomu, že toto ustanovení je aplikovatelné na všechny způsoby řešení úpadku a odstavec druhý až čtvrtý obsahuje jen speciální úpravu týkající se konkursu a reorganizace, avšak nedává smysl, aby úročení pohledávek zajištěných věřitelů v oddlužení (jako sanačním způsobu řešení úpadku) bylo připuštěno bezvýjimečně, zatímco v konkursu (jako likvidačním způsobu řešení úpadku) jen v případě prodeje podniku dlužníka jedinou smlouvou. Podle insolvenčního soudu je třeba upřednostnit výklad teleologický před doslovným jazykovým výkladem. Ustanovení „lze použít pouze v případě konkursu a reorganizace a pokud jde o oddlužení, tak tam pouze v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (dle věty první ve spojení s , 3 - ovšem jen v případě, že dojde k prodeji dlužníkova majetku jedinou smlouvou)“. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze použít vůbec, což lze dovodit i z textu části věty za středníkem .

Závěrem insolvenční soud uvedl, že zálohu na odměnu D. M. povolil podle a odměna v částce 20 432,91 Kč včetně daně z přidané hodnoty byla vypočtena dle , v platném znění. Zbylá část (hyperocha) ve výši 288 989,09 Kč bude vrácena dlužníkům.

K odvolání věřitele A Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud - vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a z dikce , , , , , a z důvodové zprávy k vládnímu návrhu , kterou projednávala Poslanecká Sněmovna ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, zvláštní část důvodové zprávy k až osnovy - dovodil, že „na uspokojení pohledávky zajištěného věřitele podle ustanovení , 2 lze i při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře aplikovat ustanovení “.

Přiklonil se tak k rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, který v usnesení ze dne 29. prosince 2016, č. j. , , dospěl k závěru, že smyslem ustanovení je, aby zajištěným věřitelům bylo kompenzováno, že nemohou okamžitě realizovat své právo na uspokojení ze zajištění (z důvodu ), což se projevuje v poskytnutí protihodnoty ve výši sjednaného úroku; jedná se o zásadní výjimku z ustanovení mající obecnou platnost. Druhý až čtvrtý odstavec tohoto ustanovení jsou v poměru speciality k odstavci prvnímu. Právní úprava a odkazující při zpeněžení majetkové podstaty na ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu má zjevně na zřeteli ustanovení až . V důsledku aplikace uvedeného odkazu se při oddlužení postupuje kromě jiného i podle , nikoliv podle , 3 a 4 . Pokud by tomu tak nebylo, ustanovení by ztratilo své praktické opodstatnění, uzavřel odvolací soud.

K argumentaci insolvenčního soudu zněním , věty za středníkem odvolací soud dodal, že toto ustanovení lze aplikovat na zajištěného věřitele, který nepožádal po schválení oddlužení o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jeho pohledávky, avšak v projednávané věci jde o zajištěného věřitele, jenž realizoval své právo na zpeněžení zajištěné pohledávky.

Proti usnesení odvolacího soudu podala D. M. dovolání, jehožpřípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda při řešení úpadku dlužníka oddlužením se pohledávka zajištěného věřitele úročí ve smyslu .

Z dovolání je zřejmé, že dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (tedy je dán dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávnost názoru, že se vztahuje též na řešení úpadku oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty. Ustanovení je totiž třeba vykládat v souladu s , z čehož vyplývá, že odstavec první není v poměru speciality k druhému až čtvrtému odstavci téhož ustanovení, kde „jsou zvláštně upravena ustanovení, ve kterých je výlučně možné věřitele a jejich úročené pohledávky uspokojit, jen v případě řešení úpadku konkurzem či reorganizací“. Podle dovolatelky výslovně neupravuje úročení zajištěné pohledávky v oddlužení, ale pouze při řešení úpadku konkursem či reorganizací. Shrnuje, že v dané věci došlo ke zpeněžení předmětu zajištění za podmínek dle mimo dražbu, nikoli dle . Výjimka ze zásady upravené v obsažená v ve smyslu třetího odstavce tohoto ustanovení se proto neuplatní a zajištěná pohledávka se neúročí.

Věřitel A se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl nebo jako nedůvodné zamítl.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení otázky, zda při oddlužení se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle , je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právní otázky vymezené dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Otázku nastolenou dovolatelkou řešil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2018, sen. zn. (proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. ), které bylo na jednání kolegia dne 13. března 2019 schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto usnesení, na něž v podrobnostech odkazuje (včetně tam citované judikatury), Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle ustanovení jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích ) jedinou smlouvou.

Přitom šlo o obdobnou věc (o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, kterým byl rovněž věřitel A, s tím rozdílem, že úpadek dlužnice byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty), v níž věřitel A dovoláním (které Nejvyšší soud zamítl) napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. XY, , jehož závěry argumentuje dovolatelka v této věci.

V důvodech usnesení sen. zn. Nejvyšší soud dovodil, že pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele při oddlužení platí zjednodušeně řečeno konkursní režim. Tato skutečnost se projevuje při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pravidly vyjádřenými v věty první a a při oddlužení plněním splátkového kalendáře pravidly vyjádřenými v poslední věty a . Nezmiňuje-li se tedy výslovně o oddlužení, je tomu tak proto, že onen „konkursní režim“ při oddlužení se prosadí též aplikací obecného pravidla vyjádřeného pro účely konkursu v . Jde-li (jako v tomto případě) o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka, pak neexistuje rozumný důvod pro takový výklad, jenž by zajištěnému věřiteli garantoval při oddlužení úročení zajištěné pohledávky bez zřetele k tomu, zda půjde o zpeněžení podle (jedinou smlouvou), kdežto zajištěnému věřiteli při konkursu jen tehdy, půjde-li o zpeněžení podle (jedinou smlouvou). Dále uvedl, že vzhledem k pravidlům vyjádřeným v ustanovení (pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) a v větě první (pro oddlužení plněním splátkového kalendáře), tedy k tomu, že zpeněžení předmětu zajištění při oddlužení závisí (může záviset) na tom, zda k němu zajištěný věřitel udělí pokyn, totiž o úročení zajištěné pohledávky coby kompenzaci za oddálení zpeněžení zajištění nelze hovořit.

Z uvedeného plyne, že otázku předestřenou dovolatelkou lze považovat za vyřešenou. Potřebu korigovat závěry vyslovené v usnesení sen. zn. neshledává Nejvyšší soud ani na podkladě argumentace snesené dovolatelkou v této věci.

K polemice dovolatelky o podmíněnosti úročení ve smyslu způsobem zpeněžení ( a ) Nejvyšší soud dodává, že v usnesení ze dne 31. července 2019, sen. zn. , v němž vychází ze závěrů obsažených v usnesení sen. zn. , dále formuloval závěr, že tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ustanovení . Zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ustanovení . Dále uvedl, že v případě, kdy jediným aktivem majetkové podstaty je předmět zajištění, nic nebrání zajištěnému věřiteli okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění. Není tedy důvod pro kompenzaci úročením zajištěné pohledávky.

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se pohledávka zajištěného věřitele podle ustanovení neúročí. Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. (jež opět vychází z usnesení sen. zn. ).

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tudíž není správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí změnil (ve shodě s ustanovením , když dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout) v tom smyslu, že insolvenční soud uděluje D. M. souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného majetku dlužníků zajištěnému věřiteli A ve výši 187 630 Kč a povoluje D. M. zálohu na odměnu ve výši 20 432,91 Kč včetně daně z přidané hodnoty.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2019

Mgr. Milan Polášek předseda senátu