Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3693/2018

23 Cdo 3693/2018-164

USNESENÍ

A. K.

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 605 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018, č. j. -127, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 605 000 Kč s příslušenstvím jako odměny za měsíc prosinec roku 2014 z mandátní smlouvy o poskytování právní pomoci. Žalobce tvrdil, že ve smlouvě sjednaná měsíční odměna mu za předmětné období náležela, přestože dne 9. 10. 2014 mu byla žalovanou doručena výpověď mandátní smlouvy a ke dni 17. 10. 2014 mu byla odvolána plná moc k činění úkonů dle smlouvy, když ve smlouvě byla sjednána tříměsíční výpovědní doba, a právní vztah mezi účastníky tak byl ukončen uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 1. 2015. Dále žalobce tvrdil, že v rozhodném období pro žalovanou vykonával úkony spojené s ukončením mandátní smlouvy a úkony spojené se zastoupením fyzických osob v trestním řízení, které podle jeho názoru spadaly pod rozsah povinností dle smlouvy o poskytování právní pomoci.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 9. 2017, č. j. -94, žalobu o zaplacení částky 605 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na zjištění, že nebylo prokázáno, že by žalobce v rozhodném období pro žalovanou vykonával činnost, ke které se dle mandátní smlouvy zavázal a věc po právní stránce posoudil podle , obchodní zákoník, tak, že žalobci nevznikl nárok na sjednanou úplatu.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , ,ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Ve vztahu k otázce, kdy nastává účinnost výpovědi mandátní smlouvy, je-li v mandátní smlouvě sjednána výpovědní lhůta, a otázce, zda rozsah povinností mandatáře je vedle smlouvy o poskytování právní pomoci dán i zákonem o advokacii a stavovskými předpisy, dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce jednoznačně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když ohledně přípustnosti dovolání těchto otázek pouze uvedl, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od blíže nespecifikované rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015 sp. zn. ).

Skutečnost, že v rozhodném období žalobce zastupoval žalovanou označené fyzické osoby v trestním řízení, když žalovaná v těchto případech byla plátcem odměny zahrnuté do měsíční paušální odměny na základě mandátní smlouvy sjednané mezi žalobcem a žalovanou, ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů neplyne. Namítá-li žalobce s ohledem na tuto skutečnost, že v rozhodném období pro žalovanou vykonával činnost dle mandátní smlouvy, staví své právní posouzení věci na odlišeném skutkovém základu než odvolací soud, a jedná se tak o námitku proti skutkovým zjištěním, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ).

Námitka žalobce, podle které v mandátní smlouvě nebyl sjednán minimální rozsah poskytované činnosti, a vzhledem k tomu žalobci náležela odměna z mandátní smlouvy i v případě, když v předmětném období nemohl z důvodů na straně žalované vykonávat činnosti, k nimž se zavázal mandátní smlouvou, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť odvolací soud se při řešení otázky vzniku nároku žalobce na odměnu z mandátní smlouvy neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud s přihlédnutím k absenci odchylného smluvního ujednání dospěl k závěru, že jedinou podmínkou pro vznik nároku žalobce na odměnu byla jím řádně vykonaná činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. ).

Poukazuje-li žalobce v dovolání na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , není tento odkaz přiléhavý. V citované věci ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že „Jedinou podmínkou pro nárok mandatáře na dohodnutou paušální odměnu bylo provádět práce pro mandanta v rámci plnění předmětu mandátní smlouvy, bez ohledu na to, zda tyto práce budou vykonávány každý měsíc po dobu trvání mandátní smlouvy.“ Povinnost mandatáře provádět ve smlouvě vymezenou činnost nebyla koncentrována do konkrétních časových období, mandatář proto nebyl zavázán provádět práci pro mandanta každý měsíc. V nyní projednávané věci je však skutkový základ odlišný. V čl. III (ve znění dodatku č. VII) mandátní smlouvy se účastníci dohodli na tom, že odměna podle této smlouvy žalobci náleží za poskytnutou právní pomoc, přičemž tato odměna měla být splatnou vždy do 15. dne příslušného měsíce, v jakém byla tato právní pomoc poskytována. Odměna žalobci tedy náležela pouze v těch měsících, kdy žalované poskytoval právní pomoc. V rozhodném období podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů však žalobce žalované právní pomoc dle smlouvy neposkytoval.

Vady řízení namítané žalobcem (nevypořádání se s částí skutkových zjištění a některými námitkami žalobce) nezakládají přípustnost dovolání, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.

V projednávané věci žalobce dovoláním napadl rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit žalované náhradu nákladů odvolacíhořízení. Dovolání proti výroku o nákladech řízení je však podle nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. ), ve výši 300 Kč ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 26. 8. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu