Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 4179/2018

27 Cdo 4179/2018-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Art Kodiak s. r. o., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 704/36, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26376351, zastoupené JUDr. PhDr. Petrem Podlahou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, PSČ 110 00, proti žalovanému M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Soňou Žourkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, PSČ 301 00, o zaplacení 2.087.742 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2018, č. j. -233, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.971,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. -131, zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 7. 2018, č. j. -233:

1) změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky ve výši 6 % ročně z částky 2.087.742 Kč od 15. 5. 2010 do zaplacení (první výrok), a

2) rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok).

[3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, neboť Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2017, č. j. -202 (dále jen „kasační rozhodnutí“), odmítl dovolání žalovaného, zrušil druhý a třetí výrok rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2015, č. j. -159 (dále jen „první rozhodnutí ve věci samé“), a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Prvním rozhodnutím ve věci samé odvolací soud:

1) změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit 2.087.742 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (první výrok),

2) potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 6% úroků z částky 2.087.742 Kč od 15. 5. 2010 do zaplacení (druhý výrok), a

3) rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

[5] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu (dále jen „napadený rozsudek“) podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Vytýká-li dovolatel odvolacím soudu nesprávnou interpretaci kasačního rozhodnutí s tím, že se z tohoto rozhodnutí podává toliko (nesprávné) právní posouzení otázky výkladu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – nikoli závěr o platnosti smlouvy o půjčce, přehlíží, že odvolací soud nezaložil právní posouzení otázky platnosti smlouvy o půjčce pouze na tom, že by byl vázán právním názorem dovolacího soudu.

[7] Odmítl-li odvolací soud (na jednání konaném 18. 7. 2018) doplnit dokazování – k prokázání tvrzení dovolatele, podle kterých byly účetní závěrky žalobkyně nesprávné (zkreslené), dovolatel nikdy nečerpal finanční prostředky žalobkyně pro osobní potřebu a smlouvu o půjčce nečetl, a proto nevěděl, co je jejím obsahem, učinil tak s odkazem na zákaz uplatňování nových skutečností nebo důkazů v odvolacím řízení ( ), nikoli proto, že by byl vázán závazným právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným v kasačním rozhodnutí (v tomto směru není přiléhavý odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. , neboť v poměrech tohoto rozhodnutí odvolací soud – na rozdíl od projednávané věci – odmítl doplnit dokazování s tím, že mu závazný právní názor dovolacího soudu „nedává další prostor k dokazování“).

[8] Uvedl-li odvolací soud (poněkud nepřesně) v odst. 7 napadeného rozsudku, že je „vázán právním názorem dovolacího soudu o tom, že smlouva o půjčce je platným právním úkonem (neboť pravidla dle § 196a odst. 1 obch. zák. na danou věc nedopadají),“ je třeba tento výrok chápat v kontextu celého odůvodnění jako „deklaraci“ přijetí závěrů kasačního rozhodnutí (nikoli v tom smyslu, že by odvolací soud s odkazem na kasační rozhodnutí – bez dalšího – uzavřel, že je smlouva o půjčce platná).

[9] Tomu odpovídá i posouzení věci odvolacím soudem, který se zabýval jak dovolatelem předestřenou argumentací o neplatnosti smlouvy o půjčce pro rozpor s dobrými mravy, tak argumentací směřující k neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem (k rozporu smlouvy o půjčce s dobrými mravy odvolací soud výslovně uvedl, že se mu „úrok ve výši 6 % p. a. jeví jako zcela přiměřený“, a k rozporu smlouvy o půjčce se zákonem uzavřel, že dohodly-li se strany, že dovolatel zaplatí žalobkyni z poskytnuté jistiny úrok, pak strany postupovaly „zcela v intencích tehdy platného zákona“).

[10] Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem formulovaná otázka, zda může být neplatná pouze část smlouvy o půjčce, v níž byl dohodnut úrok. Ani na jejím řešení totiž napadený rozsudek nespočívá, neboť odvolací soud nijak nepopřel, že by smlouva o půjčce mohla být částečně neplatná; naopak se dovolatelem tvrzenými důvody neplatnosti části smlouvy, v níž byl dohodnut úrok, zabýval (viz výše).

[11] Námitka, podle níž odvolací soud nerespektoval úpravu výjimek pro uplatňování nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení ( ), čímž měl způsobit „vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ (aniž by v souvislosti s ní dovolatel formuloval jakoukoli otázku hmotného či procesního práva), nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k jejímu uplatnění dovolatel s účinností od 1. 1. 2013 nemá k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod ( ).

[12] Stejně tak není s to založit přípustnost dovolání ani dovolatelem předestřená polemika s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů, neboť samotné hodnocení důkazů (jehož „prostřednictvím“ soudy dovodily, že dovolatel čerpal finanční prostředky žalobkyně pro osobní potřebu) nelze – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v – úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

[13] Dovolání nečiní přípustným konečně ani výhrada dovolatele, jejímž prostřednictvím brojí proti výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení (s tím, že v projednávané věci měl být aplikován ). S účinností od 30. 9. 2017 totiž dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné [srov. ].

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[15] Ty sestávají z odměny zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 16. 1. 2019) podle , bodu 6, části věty za středníkem a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “), ve výši 10.420 Kč a náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.251,20 Kč podle tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného celkem 12.971,20 Kč.

[16] Jelikož dovolání směřovalo výhradně proti výroku, kterým odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit úroky ve výši 6 % ročně z částky 2.087.742 Kč od 15. 5. 2010 do zaplacení (resp. proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech řízení), byla tarifní hodnota stanovena pětinásobkem hodnoty ročního plnění (ve smyslu § 8 odst. 2 části věty za středníkem advokátního tarifu), tedy jako částka 521.935,50 Kč (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. ).

[17] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 8. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu