Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4612/2017

29 Cdo 4612/2017-278

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. G., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Dr. Michaelou Day, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, PSČ 110 00, proti žalovanému CP Praha s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Pitterova 2855/13, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27640965, zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118,PSČ 603 00, o zaplacení částky 45 566,70 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ECm 3/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2017, č. j. -241, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 288, 50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 30. srpna 2013, č. j. 73 ECm 3/2011-131, Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobce (M. G.) domáhal po žalovaném (CP Praha s. r. o.) zaplacení 45 566,70 EUR s příslušenstvím (bod I. výroku), a uložil žalobci, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 145 054,80 Kč (bod II. výroku).

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Usnesením ze dne 20. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-201, soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání „žalovaného“ (bod I. výroku) pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání ( , o soudních poplatcích) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na „náhradu nákladů řízení“ (bod II. výroku).

K návrhu žalovaného ze dne 27. ledna 2015 soud prvního stupně usnesením ze dne 30. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-208, postupem podle , (dále jen „ “), opravil usnesení ze dne 20. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-201, v bodu I. výroku tak, že se zastavuje řízení o odvolání žalobce a v odůvodnění tak, že v textu zaměnil účastníky řízení (namísto „žalovaný“ uvedl „žalobce“ a namísto „žalobce“ uvedl „žalovaný“).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. ledna 2015. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně opravil jen zjevnou nesprávnost v souladu s , když ve výroku i odůvodnění usnesení došlo ke zjevné záměně žalobce za žalovaného.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, „zda pravomocný rozsudek ve věci samé vydaný v rámci incidenčního sporu zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro všechny další případné spory týkající se totožného předmětu řízení s totožnými účastníky řízení“. Podává je z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, zastavil řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ECm 3/2011 z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nijak nevypořádal s překážkou věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), na kterou opakovaně upozorňoval. Považuje za nepřípustné, aby odvolací soud „zastavil zdejší řízení z čistě procesního důvodu, tedy pro nezaplacení soudního poplatku, v době, kdy už o předmětu tohoto řízení bylo ve věci samé dávno pravomocně rozhodnuto“ v incidenčním sporu o určení pohledávky, v němž byl dovolatel (jako žalobce) úspěšný.

Žalovaný navrhuje rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné potvrdit.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro které neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , která jsou dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na řešení dovolatelem formulované otázky napadené rozhodnutí nespočívá, kdyžodvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že (opravované) usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-201, obsahovalo zjevné nesprávnosti v označení účastníků řízení a že opravné usnesení (vydané a doručované v době přerušení řízení rozhodnutím o úpadku žalovaného) bylo účinně doručeno 16. srpna 2016. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení předestřené otázky tak není dán.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o opravě usnesení o zastavení odvolacího řízení, lze odůvodnit zásadně jen tím, že nebyly splněny předpoklady pro vydání opravného usnesení, tedy, že zde není důvod k opravě, jelikož to, co je opravováno, není chybou v psaní, v počtech, ani jinou zřejmou nesprávností (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 49/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 8. 2019

Mgr. Milan Polášek předseda senátu