Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1291/2018

22 Cdo 1291/2018-197

USNESENÍ

K. D.

K. D.

, narozenému XY, bytem XY, o 89 952 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. října 2017, č. j. -179, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 8. 2016, č. j. -145, zamítl žalobu o zaplacení částky 89 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. 3. 2011 do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č. j. -179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž napadl oba výroky rozsudku a navrhl jeho zrušení. Podle žalobce závisí rozhodnutí soudu na vyřešení otázek, zda může být platně uzavřena dohoda o hospodaření se společnou věcí ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) tím, kdo ještě není spoluvlastníkem věci; zda může být platně uzavřena dohoda o hospodaření se společnou věcí ve smyslu obč. zák., kterou by se účastník dohody v rozporu s obč. zák. předem vzdal svého zákonného práva podílet se na užívání společné věci v rozsahu jeho podílu, pokud se stane spoluvlastníkem věci; zda náleží ostatním spoluvlastníkům náhrada za omezení jejich spoluvlastnického práva v případě, kdy spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého podílu na základě platného právního důvodu; zda jsou účastníci dohody o užívání cizí věci dohodou vázáni, jestliže se stanou spoluvlastníky věci, a zda se dohoda o užívání cizí věci automaticky transformuje v dohodu o hospodaření se společnou věcí ve smyslu obč. zák., pokud její účastníci nabudou k věci vlastnické právo. Podle žalobce se soud při řešení těchto otázek odchýlil od ustálené judikatury (v dovolání není neuvedeno od jaké) a nesprávně právně posoudil věc, když chybně aplikoval , a obč. zák. Soud (podle žalobce) dospěl k nesprávnému závěru o tom, že uzavření dohody o hospodaření se společnou věcí (jakkoli k němu nikdy nedošlo) žalovanému legalizuje jeho bezplatné nadužívání společné věci nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, nehodnotil provedené důkazy v intencích a dospěl tím k nesprávným skutkovým zjištěním v míře extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání trpí vadami bránícími pokračování v dovolacím řízení a není přípustné.

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první ), dále jen „ “, v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ).

Také požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Aby dovolání tento požadavek splnilo, musí v něm dovolatel uvést otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, a ustálenou rozhodovací praxi, od níž se odvolací soud při jejím řešení odchýlil, nebo uvést, že tato otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena nebyla, anebo poukázat na rozdílná rozhodnutí dovolacího soudu při řešení uvedené otázky, případně se domáhat, aby v dosavadní praxi dovolacího soudu již vyřešená právní otázka byla posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je tedy dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz

)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

Uvedené závěry potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

V posuzovaném případě dovolání trpí vadou bránící pokračování v dovolacím řízení, neboť dovolatel v dovolání řádně nevymezil otázku přípustnosti dovolání ve smyslu výše uvedených ustanovení a uvedené judikatury. Dovolatel uvádí právní otázky, které považuje pro rozhodnutí věci za podstatné, při jejichž řešení se podle něj odvolací soud odchýlil od blíže neuvedené judikatury, a vytýká odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci ust. § 137 odst. 1, § 139 odst. 2 a § 574 odst. 2 obč. zák. a nesprávný závěr, že „uzavření dohody o hospodaření se společnou věcí (jakkoli k němu nedošlo) žalovanému „legalizuje“ bezplatné nadužívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaného“ (takto výslovně ovšem v napadeném rozsudku nevyjádřený). Z obsahu dovolání se ale nepodává žádná informace o tom, od jakého konkrétního rozhodnutí dovolacího soudu se při řešení vymezených otázek měl odvolací soud odchýlit (a není přitom ani tvrzeno, že vymezené otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, že jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, ani že mají být dovolacím soudem, jsou-li podle dovolatele již vyřešené, posouzeny jinak). Dovolatel pouze vyjadřuje nesouhlas se závěrem, k němuž soud dospěl, a vytýká mu nesprávná skutková zjištění (která být předmětem přezkumu v dovolacím řízení nemohou, neboť dovolání lze dle podat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci). Dovolání tudíž neobsahuje vymezení splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání žalobce zčásti vadným (pro vadu bránící pokračování v dovolacím řízení, která nebyla odstraněna ve lhůtě dle , nebyla-li vymezena přípustnost dovolání), zčásti nepřípustným (pokud směřuje do skutkových zjištění soudu), podle je odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 8. 2019

Mgr. David Havlík předseda senátu