Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 10/2018-B-47

KSOS 39 INS XY29 NSČR 10/2018-B-47

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice M. H., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2017, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě

(

dále jen „insolvenční soud

“):

1/ Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (M. H.) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).

2/ Zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů (bod II. výroku).

3/ Schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně a zprostil ji funkce (body III. a IV. výroku).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – odůvodnil nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů dlužnici jednak tím, že za trvání oddlužení splatila jen 26,86 % z objemu zjištěných pohledávek, jednak tím, že dlužnici vznikl po schválení oddlužení nový závazek (dluh) vůči České republice – Úřadu práce České republiky (dále jen „ “) na vykonatelné pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 117.600 Kč, který je po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů, a na němž dlužnice ničeho neuhradila.

[3] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. července 2017, č. j. XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.

[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , a ve znění účinném do 30. června 2017 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

[5] Při slyšení dne 14. prosince 2016 insolvenční soud zjistil, že platebním rozkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. října 2014, který nabyl právní moci dne 8. listopadu 2014 a stal se vykonatelným, byla dlužnice zavázána zaplatit státu z titulu bezdůvodného obohacení částku 117.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % za dobu od 2. září 2014 do zaplacení. Za trvání oddlužení byl výkon tohoto rozhodnutí nařízen, nikoli však realizován. Dlužnice insolvenční správkyni o tomto nově vzniklém dluhu neinformovala.

[6] Dlužnice tvrdí dostatečné údaje o tom, že míra uspokojení nezajištěných závazků se snížila pod 30 % z objektivních zdravotních důvodů a proto, že pečovala o nemocnou matku, což lze tolerovat. Zásadně ale nelze přijmout skutečnost, že dlužnice se na sociálních dávkách bezdůvodně obohatila o částku 117.600 Kč, ani akceptovat vysvětlení, že se tak stalo pro zdravotní stav a vlivem psychického rozpoložení po úmrtí matky. Závazek, který vznikl dlužnici po schválení oddlužení zaviněným jednáním, a který je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, pak brání osvobození od placení zbytku dluhů.

[7] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně „má být vyřešena jinak“, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadujíc, aby Nejvyšší soud (v rozsahu výroku o nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů) zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[8] Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:

1/ Je pracovní neschopnost způsobená zhoršeným psychickým stavem v důsledku úmrtí blízké osoby zaviněným jednáním ve smyslu ustanovení a ?

2/ Je vznik nového dluhu dlužníka v průběhu oddlužení vždy a za každých okolností podstatným porušením povinnosti, pro něž může být dlužníku zrušeno schválené oddlužení dle „písm. a/“ (zřejmě míněno písm. c/) ?

[9] V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že:

1/ nezohlednil, že 30% míry uspokojení nezajištěných věřitelů nedosáhla z objektivních důvodů,

2/ nevypořádal se s otázkou, zda vznik každého nového dluhu „bez výjimky“ je „v tomto konkrétním případě“ porušením povinnosti dlužnice ve smyslu ustanovení .

[10] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[11] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že na posouzení položených otázek napadené rozhodnutí nespočívá a co do důvodů, pro které odvolací soud nevyhověl podanému odvolání, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[12] K otázce ad 1/.

Potud dovolání polemizuje se závěrem, který napadené rozhodnutí neobsahuje. Odvolací soud naopak (oproti insolvenčnímu soudu) uznal, že důvody, pro které dlužnice nedosáhla 30% míry uspokojení nezajištěných věřitelů (objektivní zdravotní důvody a péče o nemocnou matku) jsou tolerovatelné (srov. reprodukce napadeného rozhodnutí v odstavci [6]).

[13] K otázce ad 2/.

Napadené rozhodnutí nespočívá ani na závěru řešitelném odpovědí na druhou z položených otázek. Odvolací soud totiž neformuloval závěr, že vznik nového dluhu dlužníka v průběhu oddlužení je „vždy a za každých okolností“ podstatným porušením povinností, pro něž může být dlužníku zrušeno schválené oddlužení dle . Pouze přitakal závěru insolvenčního soudu, že konkrétně označený dluh dlužnice (vůči státu), který je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, vznikl jako nový zaviněným jednáním dlužnice, bránícím jejímu osvobození od placení zbytku dluhů. Odpovídat na takto položenou otázku proto nemá význam.

[14] Jinak (v otázce, zda je možné nepřiznat dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení) je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především usnesením ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněným pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2017, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že jsou-li naplněny podmínky ustanovení , je povinností insolvenčního soudu rozhodnout o zrušení oddlužení a prohlásit konkurs na majetek dlužníka, přičemž není podstatné, zda by v případě pokračování oddlužení nezajištění věřitelé dlužníka obdrželi alespoň 30 % zjištěných pohledávek [ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 17. října 2017, sp. zn. , dostupným na webových stránkách Ústavního soudu. Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. .

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2019

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu