Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2131/2019

21 Cdo 2131/2019-286

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce B. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle č. 997/15, proti žalovanému M. H., narozenému XY, se sídlem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Tichým, advokátem se sídlem v Berouně, Brožíkova č. 284/8, o 80.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č. j. -163, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Tichého, advokáta se sídlem v Berouně, Brožíkova č. 284/8.Stručné odůvodnění ( ):Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. -163, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , z něhož nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení Dovolatel soudům vytýká, že „soud prvního stupně při určení adresy osoby, která se vůči žalobci dopustila diskriminace, neposkytl žalobci potřebnou součinnost, ač tak měl učinit“ a že „byla žalobci nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, když soud prvního stupně nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na den 13. 12. 2017 a zároveň ho o tom informoval toliko na základě telefonického rozhovoru, který ještě inicioval sám žalobce, a dokonce ho ani neobeznámil s tím, že má doložit důvod své nepřítomnosti, což bylo důvodem nevyhovění jeho žádosti“. Uvedená tvrzení nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení , ale mohla by představovat tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení a zmatečnostní vadu podle ; k tzv. jiné vadě řízení jakož i ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a může dovolací soud přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. - při obsahově shodné dřívější právní úpravě - právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše - naplněn není.Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k označení účastníků řízení v žalobě podle ustanovení srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. , uveřejněný v Právních rozhledech č. 2/1994, a v něm vyjádřený právní závěr, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat, fyzickou osobu jako účastníka řízení je třeba označit jménem, příjmením a bydlištěm, popřípadě dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci (datem narození, místem podnikání apod.), označí-li však žalobce účastníky přesně, není vadou podání okolnost, že nemají způsobilost být účastníkem řízení] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Namítá-li žalobce s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. , že se soudy při posouzení náležitosti žaloby - správného označení žalovaného, odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), potom pomíjí, že soud ve zmiňované věci vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci (žalobce v projednávané věci označil žalovaného naprosto přesně, jeho jménem, příjmením a adresou trvalého pobytu, následně v řízení vyšlo najevo, že žalovaný není pasivně legitimován, neboť inzerát podala zcela jiná osoba – stejného jména a příjmení). Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

V Brně dne 13. 8. 2019

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu