Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1377/2019

30 Cdo 1377/2019-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Imex Group, s. r. o., IČO 25829050, se sídlem v Ostravě, Milíčova 1343/16, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem,advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalované České republice – Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 21, o zaplacení 35 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ˗ pobočky ve Zlíně ze dne 27. 11. 2018, č. j. -106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 35 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé jí nesprávným úředním postupem složek integrovaného záchranného systému v souvislosti s výbuchem skladu č. 12 dne 3. 12. 2014 v areálu Vojenského technického u ve Vrběticích.

Krajský soud v Brně ˗ pobočka ve Zlíně jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně jako soudu prvního stupně ze dne 27. 6. 2018, č. j. -92, kterým soud zastavil řízení (výrok I), uložil České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně vrátit žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok II), a rozhodl, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Otázky uvedené v dovolání pod body b) a c), tedy „zda je lhůta k zaplacení soudního poplatku lhůtou hmotněprávní nebo procesněprávní, a zda tedy, jak tvrdí soud prvního stupně, byl soudní poplatek 2 000 Kč zaplacen opožděně, nebo naopak včas“, a „zda lhůta k zaplacení soudního poplatku, navíc pak v tak značné výši jako zde (1 750 000 Kč) může být určena soudem toliko v trvání 2 dnů, jak učinil soud prvního stupně“, přípustnost dovolání nezakládají, neboť odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud založil své rozhodnutí především na závěru o tom, že žalobkyně neuhradila soudní poplatek ve správné výši.

Otázka použitelnosti položky 8a Sazebníku soudních poplatků dle , o soudních poplatcích, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť se odvolací soud svým závěrem, že se v projednávané věci nejedná o odpovědnost v režimu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nýbrž že institut odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi je speciální normou obsahující zvláštní skutkovou podstatu odpovědnosti státu za škodu, která se řídí , o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen „ “), neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. ), když v ní vyložené závěry stran poplatkové povinnosti jsou použitelné bez dalšího i na řízení o náhradu škody podle .

K vadám řízení namítaným žalobkyní (že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně z jiného právního důvodu, než o který opřel své rozhodnutí soud prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího usnesení seznámil účastníky řízení se svým odlišným právním názorem a umožnil jim se k němu vyjádřit) dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.

Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu