Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 6083/2017

30 Cdo 6083/2017-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Kováříkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 1875/40, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody na zdraví a náhradu materiální újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2017, č. j. -151, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby podané dne 24. 10. 2013 domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , v němž byl žalobce rozsudkem ze dne 23. 4. 2012 shledán vinným zločinem podplacení podle a 2 písm. b) , , spáchaným ve spolupachatelství ve smyslu , a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební lhůtu v trvání 3 let. V odvolacím řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. byl však žalobce rozsudkem ze dne 24. 10. 2012 obžaloby zproštěn, přičemž dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , odmítnuto. Náhrada škody v celkové výši 1 003 522 Kč měla zahrnovat náhradu škody na zdraví spočívající ve snížení společenského uplatnění ve výši 948 717 Kč, náhradu nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku ve výši 24 805 Kč a dále náhradu nákladů obhajoby ve výši 30 000 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. -111, uložil žalované zaplatit žalobci částku 183 146 Kč včetně úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 2. 2016 do zaplacení, a to spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 24 805 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 9. 7. 2016 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 795 571 Kč s příslušenstvím a zaplacení úroku z prodlení z částky 183 146 Kč od 24. 10. 2013 do 17. 2. 2016 a z částky 24 805 Kč od 24. 10. 2013 do 8. 7. 2016 (výrok II). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), a uložil žalované, aby zaplatila České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení placených státem částku 12 705 Kč (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 8. 2017, č. j. -151, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku o nákladech řízení pod bodem III však rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 72 510,46 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud též rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce výslovně dovoláním napadl jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, není Nejvyšší soud funkčně příslušný, a proto řízení o tomto dovolání podle ustanovení věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka použití rozhodné právní úpravy na žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody na zdraví přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vyšel z právní úpravy účinné v době porušení právní povinnosti, nikoli vzniku újmy samotné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. ).

Namítá-li žalobce, že výše přiznané náhrady škody na zdraví způsobené v důsledku nezákonného trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je nepřiměřeně nízká, pak jeho námitka představuje pouhý nesouhlas s výší přiznané náhrady újmy, aniž by žalobce formuloval právní otázku, na níž by bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu založeno.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podané proti rozsudku odvolacího soudu podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu