Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1303/2019

32 Cdo 1303/2019-726

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně PROFESSIONALS s. r. o.,se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25720724, zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Praze, Rybná 716/24, proti žalované Vítkov Invest s. r. o.,se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 6/1288, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26429586, zastoupené JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o zaplacení částky 3 786 154,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. -693, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( )

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázky, které má dovolatelka za dosud nevyřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu, totiž zda „je souladné se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy přiznat soudní ochranu nároku na provizi zprostředkovateli, který byl souběžně činný nejen pro zájemce, ale i pro třetí osobu, která usilovala prostřednictvím zprostředkovatele o uzavření smlouvy se stejným subjektem, kterého zprostředkovatel zprostředkoval zájemci a která je konkurentem zájemce“, a zda „požívá soudní ochrany nárok na provizi zprostředkovatele, který vtáhne do svého potenciálního obchodního sporu se zájemcem o zprostředkovávaný vztah potenciálního nájemce, označí zájemce bezdůvodně za nesolidního a použije pohrůžky medializace, pokud nájemce uzavře smlouvu se zájemcem, čímž porušuje též zásadu obchodní loajality ke smluvnímu partnerovi a zásady poctivého obchodního styku a dobré mravy obecně“, nejsou otázkami hmotného práva ve smyslu , které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny a které by Nejvyšší soud mohl a měl vyřešit právě ve zde souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, nýbrž zejména pro futuro, při plnění své úlohy zajišťovat jednotu rozhodování [srov. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Právní otázkou dovolacím soudem dosud neřešenou má zákon na mysli otázku judikatorní, tj. otázku výkladu normy hmotného či procesního práva použitelného v jiných takových či obdobných případech, nejde tedy o právní posouzení konkrétní věci, o výsledek aplikace normy hmotného nebo procesního práva v individuálních poměrech určitého sporu, jehož přezkumu se ve skutečnosti (podle obsahu) domáhá dovolatelka. Tím spíše to platí tam, kde jde o posouzení určitého jednání z hlediska jeho souladu s dobrými mravy či se zásadami poctivého obchodního styku; výsledek takového posouzení vždy závisí na komplexním posouzení konkrétních okolností individuálního případu (z četné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. , jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na jeho webových stránkách, usnesení ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2003, pod číslem 53, rozsudek ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. , a judikaturu Ústavního soudu v něm citovanou, a dále např. rozsudek ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. ).

Dovolatelka ostatně zakládá obě otázky též na takových skutkových předpokladech, které nemají oporu ve skutkovém stavu zjištěném v řízení před soudy nižších stupňů. Zjištěný skutkový stav věci neobsahuje poznatek, že žalobkyně byla souběžně činná též pro třetí osobu, která usilovala prostřednictvím zprostředkovatele o uzavření smlouvy se stejným subjektem (bylo zjištěno toliko to, že na žádost zájemce vytipovala další objekty), ani že označila dovolatelku bezdůvodně za nesolidní a že použila pohrůžky medializace, aby zabránila uzavření nájemní smlouvy (zjištěno bylo, že upozornila zájemce, že s ní žalovaná dosud nemá vyrovnané závazky). Dovolatelka tak předkládá otázky, které odvolací soud neřešil a jeho rozhodnutí tudíž na jejich řešení nespočívá. Též z tohoto důvodu předložené otázky nesplňují kritéria vymezená v

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, „zda smluvní závazek zprostředkovatele zprostředkovat uzavření nájemní smlouvy je naplněn pouhým vyvěšením poutače na objektu žalované, kontaktováním potenciálního nájemce a asistencí při prohlídce objektu potenciálním nájemcem, když zájemce si vyjedná uzavření nájemní smlouvy samostatně a bez přičinění zprostředkovatele, tedy, zda taková činnost zprostředkovatele má intenzitu, při které lze uzavřít, že smlouva se třetí osobou byla uzavřena se součinností zprostředkovatele dle § 647 odst. 1 obchodního zákoníku, a to v době, kdy nájemní smlouva byla uzavřena po zániku zprostředkování“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od své ustálené rozhodovací praxe „vyjádřené např. ve věci sp. zn. , jakož i ve věci sp. zn. “, v nichž Nejvyšší soud dle mínění dovolatelky klade důraz na vyšší míru aktivity zprostředkovatele v případě zprostředkování uzavření smlouvy, aby bylo možno uzavřít, že jde o součinnost zprostředkovatele ve smyslu ust. § 647 odst. 1 obch. zák.

Předně je třeba uvést, že od rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. , která dovolatelka připisuje dovolacímu soudu, se odvolací soud odchýlit nemohl již proto, že rozhodnutí těchto spisových značek Nejvyšší soud nevydal. Dovolatelkou tvrzené judikatorní požadavky na vyšší míru aktivity zprostředkovatele ve vazbě na , obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), nejsou stanoveny ani v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , jímž dovolatelka argumentuje v čl. III, písm. B, bodě 23 dovolání. Z dovolání není seznatelné, v čem se měl odvolací soud odchýlit od dovolatelkou citovaného závěru toho rozhodnutí, že příčinnou souvislost jako poměr příčiny a následku je nutno v případě působení více příčin (a z nich plynoucích následků) chápat jako zřetězení příčin a následků nejen v posloupnosti věcné, nýbrž i posloupnosti časové.

Odvolací soud shledal důvod vzniku práva žalobkyně na provizi v tom, že žalovaná uzavřela nájemní smlouvu se zájemcem, kterého však vyhledala žalobkyně, resp. že žalobkyně zajistila pro žalovanou podle smlouvy kontakt se zájemcem, se kterým po skončení smlouvy uzavřela žalovaná nájemní smlouvu. Opřel se přitom o zjištění, že žalobkyně zájemci nabízela prostory žalované a ten se po úvodním jednání s žalobkyní obracel se svými technickými dotazy a požadavky z praktických důvodů přímo na žalovanou. Dovolatelka zřejmě opomíjí, že § 647 odst. 1 obch. zák., jímž argumentuje, je ustanovením dispozitivním (srov. § 263 odst. 1 obch. zák.) a právní posouzení odvolacího soudu je založeno nikoliv na aplikaci toho ustanovení, nýbrž na odchylném ujednání smlouvy o zprostředkování nájmu [v jejím čl. 8 písm. b) s odkazem na čl. 10] pro případ, že zájemce uzavře po zániku smlouvy s nájemcem nájemní smlouvu, na kterou se vztahovala zprostředkovatelská činnost zprostředkovatele.

Dovolatelka navrhla zrušení celého rozsudku odvolacího soudu, tedy též výroků o nákladech řízení, podle je však přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům vyloučena.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 8. 2019

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu